Koukněte se hřišti do útrob

(GOLF 400) Vždycky mě bavilo vědět víc, pronikat do jádra věcí. Týká se to i golfu. Když jsem ho začal hrát, hned mne zajímala historie hry a tím pádem i historie hřišť. I to, jak hřiště vznikají, podle jakých pravidel, kolik podob mohou mít. Na všechny tyhle otázky odpovídá i jedna pozoruhodná česká kniha.

V anglosaské oblasti, kde má golf mnohasetletou tradici, vychází bezpočet publikací s golfovou tematikou – včetně odborných textů věnovaných historickým, ekonomickým, ekologickým či sociologickým problémům golfové hry. Česká knižní golfová produkce je vzhledem k počtu hráčů nemalá, napočítal bych přes padesát golfových titulů za posledních patnáct let. Jsou to však v drtivé převaze příručky typu „jak hrát“. Chybí další literatura. Výjimkou je třeba kniha Historie golfu v českých zemích a na Slovensku od Prokopa Sedláka. A další výjimkou, kterou jsem objevil nedávno – ačkoli vyšla už v roce 2010 – je publikace Jaroslava C. Nováka Golfová hřiště (nejen) pro architekty & urbanisty.

Novákova kniha je historickou anatomií golfového hřiště. Popisuje, jak se golfové hřiště coby svébytný krajinářsko-architektonický projev rodilo a jakých všemožných podob a konkrétních tvarů může nabírat. Novákova kniha je pojata jako odborná příručka, částečně i jako skripta pro studenty architektury, ale není psána jazykem příliš náročným a nesrozumitelným.

Novák rozebírá ve dvou stěžejních částech knihy – Anatomie a Kompozice – hlavní prvky hřiště a jejich uspořádání. Věnuje se otázce délky jamek, koncepci umístění grýnů a rozmístění bankrů, zabývá se otázkou překážek. Kapitolu věnoval tempu hry a jejímu rytmu, celkové kompozici golfového areálu, atypickým prvkům a situacím. Celou knihu pak provázejí konkrétní příklady některých klasických jamek, které jsou dodnes mnoha architekty v jejich projektech napodobovány.

Jestliže při hraní na některých českých hřištích má i rekreační hráč někdy pocit, že tu cosi „nehraje“, Novákův text mu může pomoci odhalit příčiny jeho pocitů. Při čtení vám to „docvakne“ a vy náhle víte, kde udělal architekt hřiště (či spíše „nadšený kreslič“) chybu. Věděli jste například, že první jamky hřiště by měly mít v ideálním případě západní orientaci, zatímco ty poslední naopak východní? Hráč startující dopoledne na jedničce by neměl hrát proti slunci, stejně tak hráč dohrávající v odpoledních a podvečerních hodinách. Poslední jamka by také „měla být osobitá, dobře zapamatovatelná – a zejména poskytovat hráčům příležitost k mimořádnému výkonu. Neměla by však být výzvou penalizačního typu, jež může v myslích hráčů zanechat nepříjemné vzpomínky.“

Novák ovšem nepíše jen o způsobu, jak hřiště navrhnout a postavit, ale stejně tak se věnuje vztahu hráče a hřiště, nejrůznějším herním a psychologickým aspektům. Kupříkladu u tématu „překážky“ uvádí výsledky jedné ze studií, které prokázaly, že „psychologicky nejdůležitější jsou ty překážky, které přesně odpovídají hráčově dovednostní úrovni. Lehčí hřiště vedou ke znudění, zatímco hra na těžších přináší přílišný stres. Psychologicky komfortní zóna lemuje lineární funkci vztahu mezi obtížností hřiště a hráčovou zkušeností. K tomu je nicméně třeba konstatovat, že stane-li se zátěž extrémní (rána zjevně nehratelnou), tenze i strach pomíjejí, neboť úspěch nelze objektivně očekávat…“

Citované úryvky jsou základní principy, Novák však jde ve svém textu do větší šířky i detailů. Každý inteligentní golfista proto v téhle knize získá spoustu dosud neznámých, užitečných a prospěšných informací. Ne snad, že by se díky nim mohl zlepšit v samotné hře, ale určitě mu pomohou proniknout k charakteru a smyslu prostoru, kde tráví svůj volný čas. Bude mu lépe rozumět a dokáže také ocenit, zda s ním architekt hřiště hraje hru férovou a čistou. A dokáže pak také lépe ocenit výjimečný golfový design.

Jak zmíněno, Novákova kniha vyšla v roce 2010. Lze ji stále sehnat přes autorův web www.golfarch.cz, případně v prodejně technické literatury ČVUT Praze nebo VUT Brno. K dispozici by měla být i přes webový portál www.golf.cz, po zahájení sezóny ji lze sehnat i přes Golf Club Praha v Motole. Je skutečně škoda, že se této publikace nedostalo větší mediální podpory, mohla být jistě i sponzorována a více propagována prostřednictvím ČGF.

A je nakonec i škoda, že podobný text v češtině vyšel až ve chvíli, kdy nejdůležitější a nejdynamičtější etapa výstavby golfových hřišť v Česku je už za námi. Nicméně Novák sám poznamenává, že prostor pro využití jím uváděných informací tu stále je: jestliže etapu 1990-2010 provázelo „nadšení i živelnost, plodící chybná rozhodnutí a četná nedorozumění, namnoze zapříčiněná naprostým nedostatkem informací“, pak v v současnosti lze „zcela určitě očekávat zvýšenou poptávku po kvalitních rekonstrukcích a dostavbách stávajících hřišť“. Právě tato kniha může být pro budoucí české golfové architekty prvním krokem na jejich cestě.