Kde jsou diváci? V Americe.

(GOLF) Pokud jen trochu pravidelněji sledujete golfové přenosy z European Tour, museli jste si už všimnout, že oproti americké PGA jí něco podstatného chybí: diváci. Některé turnaje navštíví skutečně jen několik málo tisíc lidí.

European Tour sice není první světová golfová liga, ale také to není druhá liga. Řekněme, že to je první-a-půltá liga. Některé její turnaje patří k méně atraktivním, ale některé ke skutečně zajímavým, na nichž hraje pár desítek hráčů z první světové stovky. A jde také o turnaje, kde se hraje o statisícové až miliónové výhry v eurech. O tom se většině jiných individuálních sportů může jen snít.

Velmi solidní sportovní úrovni European Tour ovšem neodpovídá skutečnost, že divácká návštěvnost jejích turnajů je slabší. Otevřeně řečeno: některé turnaje, respektive hřiště, na nichž se hraje, zejí prázdnotou. Doslova pusto bývá na turnajích v prvních a druhých kolech (čtvrtek a pátek), o víkendu se hřiště někdy už zaplní návštěvníky, ale skoro nikdy to nejsou ty davy, které pravidelně můžeme vídat na americké PGA Tour. Zatímco tam se návštěvníci u jednoho kola počítají v desítkách tisíc, na European Tour to budou spíš tisíce.

Relativně solidní návštěvnosti dosahují turnaje na Britských ostrovech. Pak také v golfově saturovaném Švédsku, i některé prestižní a tradiční turnaje v německy mluvícím regionu dokáží přitáhnout diváky (BMW International Open v SRN nebo Omega Masters ve Švýcarsku). Když se také letos vrátila European Tour do Dánska, přišlo na 70 000 diváků. To je ovšem spíš výjimečný případ, šlo také o celkovou návštěvnost během všech čtyř dní.

Velkou roli samozřejmě hraje účast kvalitních domácích hráčů, ta je pro vyšší návštěvnost zásadním předpokladem. Pokud se tedy hraje v zemích, které nemají stálé hráče na European Tour, pak bývá i málo diváků. A ruku v ruce s tím jde i fakt, že daná země má obvykle obecně málo hrajících rekreantů – tedy potenciálních diváků. Tohle vše platí pro země, jako jsou Turecko, Rusko, ale i Portugalsko – a bohužel také Česko; tady všude se letos hrálo. Po turnaji na Albatrossu jsem se dočetl, že návštěvnost „atakovala 20 000“, reálně bych to však viděl tak na deset až dvanáct tisíc za všechny čtyři dny.

Zvláštní situace nastává, pokud se ET hraje v zemích velmi vzdálených Evropě, tedy ve východní Asii či na Arabském poloostrově. Ani tady nebývá diváků mnoho, a pokud se už objevují, vůbec nevypadají jako místní. Jde s největší pravděpodobností o turisty právě z Evropy (nebo USA či Austrálie), případně o Evropany, kteří v daném místě žijí. To se týkalo ve zvýšené míře i finále evropské tůry v Dubaji. U čínských turnajů je domácí publikum viditelné, ale i tady najdeme mnoho „západních“ tváří.

Evropská tůra se v posledních letech hraje od Jižní Afriky přes Evropu až po Asii, patří do ní i americké major turnaje. Důvody této expanze jsou nabíledni. Díky jihoafrickým, arabským i asijským destinacím se může hrát i v měsících, kdy v Evropě panuje špatné počasí. A druhým důvodem jsou peníze: v evropských zemích není taková ekonomická síla ani chuť dávat miliony eur do golfu. I bohaté Německo, Švédsko či Nizozemí pořádají po jednom turnaji ročně. Uspořádat padesátku turnajů European Tour jen v Evropě by při současných výškách prize money nebylo vůbec reálné. Je potřeba hledat sponzory a štědré donátory jinde.

Pokud ale v Dubaji či Abu Dhabí najdete peníze, diváky a golfové fanoušky už tam nemáte. Golf je zde importovanou aktivitou naprosto bez tradice, sport obecně tu má slabé kořeny. Obtížně najdete diváky i v Číně, byť golf tam roste rychle – ale pořád je záležitostí jen velmi úzké skupiny lidí (v zemi s 1,3 miliardou lidí je „jen“ 380 000 aktivních hráčů). Pro Jihoafrickou republiku zase platí, že tady byl golf vždy záležitostí bílé menšiny (jen cca 4,5 miliónu z 51 milionu).

Různorodost destinací evropské tůry je nutnou úlitbou penězům a počasí, má však za následek také roztříštěnost tůry z pohledu diváka. Evropanovi jsou trochu cizí turnaje asijské, pro mimoevropské diváky jsou logicky méně zajímavé ty evropské. A i pro televizní přenosy není ideální časté střídání mnoha různých časových pásem. Naopak americká tůra má obrovskou výhodu ve své „sevřenosti“ z hlediska místního i časového, ale také jazykového a kulturního. USA jsou dost velké a tak bohaté, že jejich tůra (zatím) nemusí výrazněji expandovat mimo jejich území. Jde o „přehlednou“ soutěž koncentrovanou na tady-a-teď, ve které také hrají převážně hráči z místního národnostního okruhu. To vše musí divákům zákonitě vyhovovat.

Americká PGA Tour drží v rukou trumfy, i proto nemá nouze o diváky. Evropská tůra naproti tomu musí hledat skuliny na obchodně-sportovním trhu, musí přesvědčovat hráče z Evropy i jiných zemí, aby právě jí dali přednost. A diváky nakonec musí shánět také… Je to tak trochu sysifovský boj. Ale i přes občas prázdné tribuny nakonec zaplaťpámbu za to, že taková tůra vůbec existuje.