Je golf jako rybičky v akváriu?

(GOLF 429) Hodně lidí hraje golf proto, že se jeho prostřednictvím dostane ven z uzavřeného prostoru, do přírody. Hodně lidí nezajímá golf i proto, že jim tato aktivita připadá málo „přírodní“, umělá či přešlechtěná.

Je golfové hřiště přírodou a přirozeným prostorem? Odpovědět na tuto otázku není snadné, protože rozhoduje úhel pohledu.

Pokud vezmete městská hřiště, pak jde jistě o přírodní prostor, protože na rozdíl od silnic, domů, staveb atd. zde roste tráva, stromy, žijí tu živočichové. Jestliže ale porovnáte hřiště a volnou krajinu, pak jde jistě o civilizační útvar. Na hřišti je sice fůra zeleně, ale trávník je každodenně sekaný, jsou zde umělé překážky včetně bílých bankrů, asfaltové cestičky atd.

Jsou ovšem hřiště, která stojí ve volné krajině a přesto do této krajiny přírodu opět vnesla: viz rekultivace v podobě areálů typu Sokolov (bývalý důl) či Kunětická Hora (popílkoviště). Je také rozdíl mezi relativně přirozeným linksovým hřištěm někde na skotském pobřeží a parkovým hřištěm typu Konopiště, kde se krajina výrazně modelovala.

Aby to bylo ještě komplikovanější, vezměme Karlovy Vary – Olšová Vrata. Letité hřiště, které je sice parkem, ale už i lesem. A co Šilheřovice, kde hřiště vzniklo v již „umělém“ přírodním prostoru, tedy anglickém parku založeném při vzniku zámku? Zdejší hřiště je vlastně umělý přírodní prostor na druhou.

Je proto dost těžké říct, zda golfové hřiště je či není přírodním prostorem. Pokud však nebudeme věc zbytečně komplikovat, nutno říct: golfové hřiště je přírodním prostorem, ale zároveň je lidským výtvorem a bez péče člověka by nemohlo existovat. Golfové hřiště je zahradou, která musí mít svého zahradníka. A je fuk, zda jde o zahrádku u rodinného domu nebo zahradu u zámku Versailles.

Mnoha golfistům nejen v Česku, ale i po celém světě, tento druh přírody vyhovuje. Zeleň zkrocená do úhledných tvarů, kde nezabloudíte a nečeká vás dlouhý pochod kamsi do neznáma. Přijedete sem autem, užijete si zábavu a zase odjedete pohodlně domů.

Některým lidem však tento způsob užívání si přírody připadá málo. Sednou sice také do auta, jedou kamsi, ale pak chodí po krajině, jezdí po ní na kole. Užívají si širšího a více přirozeného prostoru. Chodí po Krkonoších a Šumavě, podél Berounky či Sázavy, lezou na vrcholky Českého Středohoří atd.

Nedivím se všem těmhle outdooristům, že na golf koukají trochu skrz prsty, že jim golfové hřiště coby přírodní prostor připadá málo. Kdybych měl osobně porovnat přírodní zážitky, které mám z jízd na kole a hraní golfu, je to jako kdybych porovnával život v moři a koukání na ryby v mořském akváriu.

To, co vidím z přírody na kole během jednodenního stokilometrového putování, se s tím, co vidím během osmnácti jamek na golfovém hřišti, nedá srovnávat. Jsou hřiště skutečně pěkná, v zajímavé krajině – například Ypsilonka nebo Kynžvart. Ale právě v okolí těchto hřišť jsou ještě krásnější přírodní partie Jizerských hor nebo Českého lesa. Pohybovat se zde mně osobně přináší – opět zdůrazňuji, že z přírodního hlediska – mnohem větší požitek.

Golf pro mne není v prvním plánu příležitostí „vyrazit do přírody“, ale především hrou, aktivitou srovnatelnou s jakoukoli jinou hrou – šachy, Člověče, nezlob se!, tenis, kulečník… A stejně důležitý je pro mne i sociální rozměr této hry, tedy fakt, že je možné – a vhodné – hrát s jinými lidmi.

V současné české golfové společnosti nicméně asi převažují ti hráči, pro které je golf právě tím výletem do přírody. Spíše v menším počtu se setkávám s těmi, kteří vedle golfu provozují ještě pěší či cyklistickou turistiku, kteří lezou skalách, jezdí na vodu. Světy „outdoor“ a „golf“ k sobě zatím cestu příliš nenacházejí. Byť samozřejmě znám dost lidí, kteří spojili právě cyklistiku s golfem, případně golf s lezením v horách.

Když jsem před deseti lety začal hrát golf, nějakou dobu mi trvalo, než jsem si ujasnil, jakou roli pro mne hraje. Pamatuji si, že všichni okolo tvrdili, jak je golf nádhernou možností „být v přírodě“, kde si „člověk vyčistí hlavu“ atd. Chtěl jsem těmto upřímným a nadšeným názorům věřit a vzít si je za své, zároveň jsem to ale cítil jinak. Měl jsem za sebou už zkušenost z více než 50 000 kilometrů naježděných po celých Čechách. Být v přírodě pro mne znamenalo – a stále znamená – být na moři. Nikoli u mořského akvária.

Pochopil jsem, že moje zkušenost je jiná, a že si z golfu beru něco odlišného. Ještě přesněji jsem si to definoval asi před čtyřmi lety, když jsem si jasně řekl, že golf je pro mne sportem do špatného počasí, do teplot maximálně 20 nad nulou. Když je hezky, jedu prostě na výlet bez holí.

To je ovšem zcela individuální postoj a názor. A myslím, že také menšinový. Nechť si každý z golfu bere, co se mu líbí a vyhovuje.

P.S. Pár fotek k článku ukazuje skutečně krásnou krajinu i samotné hřiště Kynžvart, je to skutečně TOP golf z přírodního hlediska v Česku. Ale jak vypadá TOP krajina v Česku, to si můžete prohlédnout TADY.