Jak se rozehřát před hrou

(GOLF 430) Stejně jako vám každá příručka k automobilu radí, abyste motor netrápili hned po nastartování snahou po co nejvyšším výkonu, potřebuje i golfistovo tělo před hrou rozehřát. Způsobů, jak toho docílit, je několik.

Všichni sportovci se potřebují před svým výkonem náležitě připravit, dostat své tělo do provozní teploty. Zcela zásadní je to u vytrvalostních sportů typu běh na dlouhé tratě či cyklistika, případně u fyzicky náročných sportů typu tenis či squash. Je běžnou věcí, že tenista hraje minimálně půl hodiny tréninkově před zápasem, cyklista zase najíždí kilometry před etapou závodu.

U golfistů dojde nejčastěji na rozcvičku na drivingu, kde špičkový hráč stráví minimálně hodinu před startem. Většinou zkouší všechny hole a různé tvary ran, nevynechá krátkou hru včetně patování.

Určité specifikum golfu nicméně dokazuje fakt, že i špičkový hráč, který zaspí či přijede na poslední chvíli na start, někdy zahraje výtečně. To by při jiných sportech, například při maratónu, prostě nebylo možné. Sportovec by na prvních kilometrech kvůli zahřívání ztratil tolik, co by už posléze nemohl dohnat.

Jak je na tom rekreační golfista? Většinou jako ten pozděchodič. Rekreant se chce golfem hlavně bavit, nemá ani moc času na to se dlouze připravovat. Přijde na první jamku „jen tak“ a hraje. Je to normální a nic proti tomu ani nelze namítat.

Pokud ovšem chcete podat při hře, v níž vám o něco jde, tedy hlavně při turnaji, dobrý výkon, rozehřátí a rozcvička vám určitě pomohou.

Ačkoli golf skutečně není fyzicky náročnou aktivitou, neženete při něm tělo na mez vašich aerobních limitů, přece jen je to pohyb a tělo při něm dovádíte na hranici pružnosti, ohybu. To je velmi zásadní faktor.

Udělat pár protahovacích cviků před první ranou na jamce číslo 1 je sice dobré, ale většinou to je málo. Cvičit je potřeba minimálně pět minut, ale spíše více, zhruba deset minut – protahovací, strečinkové cviky přitom najdete ve většině golfových příruček. Není potřeba je vůbec provádět s holí v ruce, spíše naopak. Jde přitom o cviky univerzálního charakteru, které se hodí i pro mnoho dalších sportovních činností.

Dobrým způsobem je vedle intezivního cvičení nějaká čistě fyzická aktivita. Například běh, plavání či jízda na kole. Dát si ráno před turnajem 30 minut běhu či hodinku na kole v méně náročném terénu je ideální. Každý, kdo ráno běhá, vám jistě potvrdí, že i v běžném životě se po celý den pak cítíte úplně jinak, než když žádnou aktivitu nemáte.

Osobně jsem už několikrát zvolil variantu ranní hodinka na kole – ujel jsem při tom na horském kole v okolí bydliště (v parku či po méně frekventovaných ulicích) zhruba 20 kilometrů, pak se doma osprchoval a vyrazil na turnaj. A mohu jen potvrdit, že člověk pak po všech 18 jamek švihá mnohem uvolněněji.

Důležité je uvědomit si, že i když při golfu většinou poklidně jdete, švih sám, byť trvá doslova pár vteřin, je skutečně výraznou zátěží pro pohybový mechanismus vašeho těla. Snad každý také už zjistil, že pokud se před hrou náležitě nerozcvičíte, většinou máte první tři jamky problémy s tím trefit míč čistě a nedodávat mu například různé stranové rotace.

Lze se dostat jen na drivingu do té správné provozní teploty? V zásadě ano, ale zapojit do rozcvičky celé tělo, oběhový systém, plíce atd., to se prostě nepodaří. Na drivingu totiž jen stojíte. Před turnajem také většina rekreačních golfistů dělá na drivingu tu paradoxní chybu, že „rozcvičení“ přežene. Jsou to ti hráči, kteří odpalují další a další míček ve snaze trefit ho konečně „dokonale“. Víc než 50 míčů přitom pro rekreanta před turnajem rozhodně nemá cenu.

Je potřeba si uvědomit, že driving před turnajem není místem na jakékoli vylepšování, není místem pro trénink. Driving slouží pouze k osahání si míče, k oživení toho, co už tělo má v sobě.

Co dělat v případě, že se člověk nechce jakkoli připravovat na hru, nemá na to čas ani náladu? Je dobré se smířit s tím, že první dvě až tři jamky nebude váš švih ideální. Je proto vhodné hlavně v případě potenciální hry driverem volit spíše jinou hůl, se kterou nemá hráč takový stranový rozptyl. Smířit se s faktem, že prostě první jamku (což bývá obvykle čtyřpar) prostě nezahraji na druhou ránu do grýnu, ale bude tam klidnou hrou železy na třetí.