Jak se hřiště změní za desetiletí

(GOLF) Golfové hřiště je živý přírodní organismus a v toku času se mění. Přidejte k tomu lidskou aktivitu a postavte vedle sebe hřiště roku 2006 a 2015. Rozdíly mohou být skutečně veliké, jak jsem se mohl přesvědčit na jihočeské Hluboké.

Na Hluboké jsem hrál naposledy v roce 2006. Tedy před devíti lety, což už není úplně krátká doba. Teď jsem hřiště navštívil znovu. A nestačil se divit, jakým významným způsobem se změnilo a vyrostlo.  (Snímky vložené v článku jsou z roku 2006, ty další, v postranní galerii, jsou z nynější doby).

Grýn jamky č. 8, stav v r. 2006

Grýn jamky č. 8, stav v r. 2006

Hluboká bylo relativně snadné, rovinaté hřiště postavené v místě bývalé šlechtické honitby, přímo pod novogotickým zámkem, který stojí na vršku nad městečkem i hřištěm. Hlavním kladem areálu byly letité stromy, mnohdy staré daleko přes sto, snad i dvě stovky let – vytvářely typický a stěžejní estetický prvek místa. Po herní stránce nebyly jamky složité: bez bankrů, jen občas s těmi travnatými, sem tam nebezpečná vodní strouha, do které míček sjel. Grýny rovné a rovněž snadné.

To byla Hluboká roku 2006. Pro někoho i trošku fádní hřiště, kde byla potíž si jednotlivé jamky zapamatovat.

Dva stromy u jamky č. 9, viz snímek č. 4 v nové galerii

Dva stromy u jamky č. 9, viz snímek č. 4 v nové galerii

Hluboká roku 2015 je ovšem v mnoha směrech úplně jiné hřiště. Jednak přibyly bankry, jsou hlavně u grýnů a někdy ho obklopují i tři. Tři grýny jsou také v obklopení vody, vznikly zde širší kruhovité vodní překážky, které jsou strategickým strašákem a nutí hráče hrát spíše před vodu a jít na grýn až další ranou. A najdeme tu i další menší rybníčky. Technicky se hřiště výrazně proměnilo a je nyní herně mnohem pestřejší. Ovšem i náročnější.

Na hřišti také přibyly terénní vlnky, jsou hlavně v okolí grýnů a jde zjevně o zeminu, který byla vytěžena z okolí grýnu, kde je nyní voda. Rovná plocha tím byla proměněna, byť je samozřejmě z hlediska přísného dodržení charakteru místa otázkou, zda přímořské linskové vlnky patří do vnitrozemských jihočeských rovin. Dokázal bych si bez nich okolí grýnů představit, ale určitě stála otázka, kam umístit vytěženou zeminu. Nejlevnější řešení: dát ji hned vedle, nikam neodvážet.

Osmnáctka je nyní pětipar, prodloužena na 458 metrů

Osmnáctka je nyní pětipar, prodloužena na 458 metrů

Na hřišti jsou umístěny i artefakty, které areál zlidšťují a činí zábavným. Jde o dřevěné skulptury nejrůznějšího provedení: jednou je to čáp, který ve svém rozevřeném zobáku drží míček, podruhé vodník, který čeká u vodní překážky na špatně zahrané míče, pak pestrobarevný pták sídlící na padlém kmeni, jindy zase krokodýl, co sežral golfistu a zbyly po něm jen jeho boty. Je to vtipné, nenásilné.

Ocenil jsem i přirozený, z dřevěných štěpků vytvořený povrch některých cestiček, po kterém se příjemně chodí.

U jamky č. 3, viz snímek číslo 34 v nové galerii

U jamky č. 3, viz snímek číslo 34 v nové galerii

Co na hřišti provněž přibylo a vytváří vizuálně silný dojem, jsou shluky rákosů, které jsou poblíž fervejí (pak plní spíše jen estetickou funkci), někde je ale najdeme u grýnů (pak mohou být pro hráče i herní komplikací). Vysoké rákosí je výtečným kontrastem k zdejší rovině, navíc mělo zrovna suchou žlutou barvu a tím pádem působilo ještě účiněji.

Co se na hřišti nezměnilo, jsou původní stromy. Stojí stále ve své mohutnosti a velebnosti. Některé sice popadaly, ale vysazovány jsou zároveň nové – byť těm bude trvat minimálně pár desetiletí, než dosáhnou té košatosti jako původní. Je ale opět příkladné, jak se zde k uschlým stromům přistupuje: prostě se nechají stát, jejich okolí je navíc upraveno.

Letní vzrostlý rough

Letní vzrostlý rough

Na hřišti jsem byl na konci dubna, většina velkých stromů ještě neměla listí, ale ukázalo se to být spíše výhodou: skrze stromy bylo vidět, nabízely se zajímavé průhledy a stromy také vrhaly jiné, pestřejší stíny. V létě je pak celá masa zeleně možná až trochu moc fádní.

Fotil jsem na hřišti v ideální čas, při slunečném počasí v podvečer. Pak druhý den ráno dopoledne a ještě jednou odpoledne. Navštívil jsem i zámek Hluboká a hřiště si vyfotil ze zámecké věže, tedy z ptačí perspektivy a s Blanským lesem a Kletí v pozadí. Do galerie se mi nakonec vešlo 97 fotografií, což je vůbec největší počet, jaký u českých hřišť mám. Je to dáno nejen tím, že jsem fotil několikrát, ale především tím, že bylo co fotit. Hluboká se mi ukázala ve své současné, „vyspělé“ a zároveň nádherné podobě.

 

P.S. Pět fotografií z roku 2006, které jsou vložené přímo v tomto článku, lze i srovnat s těmi novými, v postranní galerii. Za srovnání stojí například starý snímek s dvěma stromy – a totéž místo zobrazené na fotografii č.4 v galerii. Pravý strom již neexistuje, levý je nyní úplně bez listí. Srovnat lze i jamku č. 8, krátký třípar s grýnem pod stromem; stará fotka ho ukazuje se zámkem v pozadí, nová podoba s větším počtem grýnů je na fotkách č. 27 a 91.

 

Komentáře k článku

Napsat komentář