Hrajte všude mulligany, uděláte si golf hezčím

(GOLF 420) Mulligan je pro každého golfistu záchranným kruhem. Je škoda, že oficiální golfová pravidla tuto možnost opravné rány nepřipouštějí. My jsme si s kamarádem dali rundu plnou oprávek a hned jsme dosáhli lepších výsledků.

Mulligany hrají golfisté po nepovedeném úderu z odpaliště, ale co kdybyste měli možnost zahrát nový úder po KAŽDÉ nevydařené ráně? A jakých výsledků byste při hře s možností permanentní oprávky dosáhli?

Před pár dny jsem si s kamarádem dal jedno devítijamkové kolo, při kterém jsme hráli právě formát tzv. permanentního mulliganu. Základní pravidlo zní tak, že máte možnost druhého úderu po každé nepovedené ráně v poli, ale druhý úder už pak musíte vzít (i kdyby skončil v autu). Vtip této hry spočívá tedy i v tom, že musíte zvažovat, zda má vůbec smysl druhou ránu hrát. Při hře jsme mohli opakovat rány v poli mimo grýn, paty už jsme hráli podle běžných pravidel. Lze však volit i opakování patů.

Pro hru jsme zvolili hřiště Botanika a méně frekventovaný čas, abychom větším počtem úderů nezdržovali. Při hře jsme si oba psali dva výsledky: celkový počet ran, který jsme na devíti jamkách zahráli, a také počet opravných ran. Soutěžit se tak může ve dvou kategoriích: počet ran a počet oprávek. A lze pak obě kategorie i sečíst. Ve všech třech případech vyhrává vždy ten, kdo má nejméně ran.

Hned na první jamce, 305 dlouhém čtyřparu, jsem využil tří možností opravy. První rána šla mimo fervej, do pozice bez možnosti zahrát na grýn. Tudíž následovala oprava a drive už skončil na ferveji 100 metrů od grýnu. Druhá rána šla do bankru, opět jsem tedy „opravoval“ – ale míč skončil jen na kraji grýnu. Třetí rána byl čip, který jel dva metry za jamku. Takže třetí oprava, čip tentokrát skončil asi 60 cm od jamky.

Třikrát opravná rána, ale nakonec z toho byl par. Za normální situace bych zahrál asi double bogey.

Hra pak pokračovala podobným způsobem dále. Pouze na jediné jamce, tříparu 120 metrů jsem nemusel opravovat, protože první rána šla na grýn, jen asi pět metrů od jamky.

Mulligana jsem využíval na každé jamce jednou až dvakrát. Celkem z toho bylo 12 opravných úderů. Ovšem výsledek byl nakonec skvělý – zahrál jsem 37 úderů, tedy jen dva údery nad par zdejší devítky! No řekněte, kdy se vám poštěstí zahrát takové číslo? Výsledek potvrdil známé pravidlo, že podruhé už to umí každý…

Kolega hrál 42 úderů, tedy sedm nad par, ovšem jen při devíti opravných ranách. V této soutěžní kategorii tedy byl vítězem on. Na celkem třech jamkách si mulligana vůbec nemusel vzít – na dvou zahrál par, na jedné bogey. Podle něj mu možnost mulliganu při každé ráně poskytovala mnohem větší psychickou uvolněnost, nebál se, že ránu zkazí.

I na mne měl jistě tento pocit svůj vliv, ale mulligany mi přinášely jasnou výhodu především v přesnosti. Zahrál jsem například těsně před grýn, teoreticky jsem mohl ránu vzít a zkusit si přihrát čipem k jamce. Jenže já vzal mulligana a zahrál o deset metrů dál, až k jamce. Jedna taková lepší přihrávka na druhý pokus dokonce vedla k birdie, míček zůstal na metr od jamky.

Někdy ale ani druhá rána nepomůže, na tříparu 105 metrů do mírného kopce přes vodu jsem ani druhou ránu nebyl schopen dostat na grýn a utopil ji, bylo z toho double bogey.

Kolik bych asi v daném kole zahrál, pokud bych neměl možnost oprávky? Těžko říct, snad by se to dalo kalkulovat tak, že počet oprávek vydělím dvěma a připočtu toto číslo k celkovému počtu ran. V mém případě by to bylo 37+6, tedy 43 ran, celkově 8 nad par. To zhruba odpovídá výsledku, který na Botanice hraju. Možná by to ale bylo víc, koeficient byl měl být nikoli polovina, ale dvě třetiny. Pak bych zahrál 46 ran (37+9), tedy 11 nad par.

Co hráčům tento formát hry řekne? Především jim ukáže, jak na to jsou technicky. Pokud máte možnost opravné rány, eliminujete při první ráně značnou část psychického tlaku a pokud i v takové situaci úder zkazíte, pak je skutečně chyba v tom, že nehrajete po technické stránce dostatečně dobře. Váš švih není konzistentní, nezasahujete míče správně, rány nemají stranovou ani délkovou přesnost.

Při permanentním mulliganu byste v každém případě měli zahrát lepší výsledek než při běžné hře. Dobré je však počítat si při tomto formátu hry paty. Pokud totiž nezahrajete výrazně lepší výsledek, může být na vině fakt, že špatně patujete. Signálem je samozřejmě vždy to, když hráč hraje větší počet trojpatů či dokonce nějaký čtyřpat.

Permanentní mulligan je určitě zábavný formát hry, je potřeba ho ovšem hrát na hřišti, které je spíše prázdné, protože hra kvůli opravnýmn ranám i sbírání prvních (pokažených) míčů trvá o trochu déle. Nevhodné je takto hrát ve čtveřici, to se pak hra skutečně protahuje. Stačí také jen devět jamek, při osmnácti by výsledek byl podobný.