Golfová hřiště tři týdny po povodních: někde zázrak, jinde špatné

(GOLF 418) Některá hřiště zasažená povodněmi se vzpamatovávají rychle, jiná na tom nejsou moc dobře. Jak to vypadá nyní v Hodkovičkách, na Zbraslavi, ale také v Terezíně?

Pátého června, jen pár dnů po největším vzedmutí povodňové vlny, jsem vyrazil do Hodkoviček a na Zbraslav a neviděl jsem nic moc pěkného (viz ZDE). Ve čtvrtek 20. června jsem si opět udělal cyklistický výlet podél Vltavy a jel proti jejímu proudu, po cyklostezce na Zbraslav. Druhý den jsem pak ještě vyrazil do Terezína – zdejší devítku jsem během povodní viděl jen na snímcích, hřiště bylo tehdy prakticky celé pod vodou.

HODKOVIČKY

Je to skoro zázrak. Hodkovičky by měly otevřít už 1. července – a to je proti všem očekáváním velmi rychlý, skvělý termín. Ale oprávněný, hřiště se uzdravilo skoro neuvěřitelně. Stačí se podívat na snímky grýnu č. 1, resp. porovnat situaci z 5. června a nyní.

Stopy jsou sice ještě někde vidět, ale na fervejích už skoro ne a jediné velmi zasažené místo je poolostrovní grýn č. 2. Ten se pravděpodobně nebude ještě hrát. Ale například jamka č. 9, která byla celá pod vodou, vypadá velmi dobře.

Jak je možné, že se hřiště tak rychle vzchopilo?

Jednak je na něm vidět velký kus lidské práce, za druhé svůj díl vykonala příroda. Viděl jsem to vlastně všude na okrajích hřiště, u plotů. Kde byly rostliny ještě před dvěma týdny polehané a hnědé od prodoudící vody a bahna, tam se to dnes zase zelená a vše roste směrem vzhůru. Bylo naštěstí teplo a příroda se tak mohla regenerovat velmi rychle.

Hodkovičky měly i to štěstí, že voda relativně rychle odtekla, nezanechala velkou vrstvu bláta, na fervejích stála jen voda, která měla kam odtéct, případně se vsákla. Naplavené dřevo a odpadky pak pracovníci areálu odklidili. Něco se jistě ještě bude dodělávat a napravovat za chodu, ale to hlavní – tedy hrací plochy – je v pořádku.

Takže hezkou hru!

ZBRASLAV

Na Zbraslavi by také chtěli okolo 1. července otevřít devět jamek. Půjde o jamky různě složené, výběr těch hratelných. Například celá oblast nejblíže klubovny včetně patovací osmnáctky Himalaya je v perfektním stavu, stejně tak malá akademie, která byla zasažena jen zčásti. Na hlavních plochách hřiště však voda napáchala o něco větší škody než v Hodkovičkách.

Některé části hřiště jsou krásné a sytě zelené, část některých fervejí je ale zničená – jde jak o vnitřní místa, uprostřed fervejí, tak o některé okraje. Zaplavé a poškozené jsou z nemalé části i typické červené písky.

Byly a stále tu jsou plochy pod vodou, jakési laguny, ze kterých se postupně čerpá voda. Na jejich dně pak na fervejích zůstává již jen hnědá plocha, tráva je zničená. Už se nestačí – jako na většině míst v Hodkovičkách – zregenerovat, je potřeba místa nově osít. To se už také děje; je to vidět na jedné z fotek, v hnědé ploše už jsou malé rovné řádky.

Kamil Pečenka, zkušený greenkeper z Nové Ameriky, který má nyní v rámci greenkeeperské firmy na starosti i Zbraslav, k problému obnovy hřiště říká:

„Plochy zasažené povodní většinou odumírají desátý až čtrnáctý den po kompletní zátopě. Pokud nedojde k nadměrné akumulaci sedimentů nebo jsou odklizeny ihned proudem vody či mechanicky, je šance na přežití velká. Odumřelé plochy, které nejsou kontaminovány jiným materiálem, jako je uniklá nafta, nebo obsah čističky odpadních vod, lze připodobnit hřištím na Floridě a jejich zimním přesevů. Tam totiž trávy upadají každou zimu do domrance (klidu), a proto musí být každý rok přesévány. Na Floridě se používá i metoda barvení trávníků, ale tam jde jen o zimní klid. V našem případě se jedná o odumřelý trávník, a ten musíme stejně přesít. Používáme přitom směsi s větším zastoupením jílků.“

Pokud jde o početné laguny, které na hřišti po povodních vznikly, tak kdysi jsem slyšel, že Zbraslav byla postavena příliš nízko, zhruba o metr až dva níže, než byl původní plán. Kdyby byla právě o ten metr výš, laguny by se asi nevytvořily… Ve skutečnosti je to ale tak, že hřiště bylo postaveno „vlnovitě“ a nízko právě proto, aby při povodni zadrželo jistou část vody, která by pak zalila okolní domy. A místní z Lipenců prý skutečně říkali, že to při letošních povodních bylo znát, voda se jim vyhnula. Tuto podmínku museli stavitelé dodržet, byla dána ekologickými ohledy. Bez toho by hřiště vůbec nemohlo v tomto prostoru vzniknout.

Zbraslav se nicméně také rychle vzpamatovává, na hřišti už je také vidět velký kus práce. Odhaduji, že celková regenerace hracích ploch s osetím a růstem potrvá do konce prázdnin. Myslím, že hřiště by někdy okolo 31. srpna mohlo být hratelné celé.

TEREZÍN

Terezín je na tom asi nejhůř. Dostal největší ránu nejen ze zmiňovaných hřišť, je to nejpostiženější areál v Česku. Odpovídá to i průběhu celých povodní: oblast toku Vltavy či Berounky byla zasažena hodně, ale ta labská ještě více, vyšší vodou a ničivěji.

Prakticky všechny plochy, které by se za normální situace sytě zelenaly, jsou hnědé. Je to zvláštní pohled, protože stromy jsou nahoře zelené a svěží. Zelená přitom byla jen jediná fervej a grýn, snad ještě část další. Kdysi se žertovalo, že na Krásném Dvoře se nehraje na „greeny“, ale „browny“, ale právě takové hnědé „browny“ teď mají v Terezíně.

Na většině míst už voda nebyla, snad jen na drajvingu a odtud už také pomalu odtékala. Klubovna, v níž bylo při kulminaci vody na dva metry vody, byla už úplně vyklizená a čeká na obnovu. Nedokážu příliš odhadnout, jak rychle se tahle spoušť může napravit, jak ale ukázaly Hodkovičky a jak jsem mohl vidět i na zeleni podél vltavské cyklostezky, příroda si dokáže v lecčems pomoci sama. Grýny už jsou také provzdušňovány a mohla by to pak být otázka pár týdnů, kdy se hnědá zase promění na zelenou.

Zda tedy i v Terezíně ještě stihnou něco ze sezóny 2013, to se ukáže. Možná by stálo za to uspořádat v rámci ČGF „sbírku“, kluby by mohly podle počtu svých členů věnovat určitý peněžní obnos na rychlou nápravu zdejších škod. Možná je to idealismus, ale mě to při pohledu na danou situaci prostě napadlo.

V každém případě nemohu než Jiřímu Hamrovi a jeho lidem popřát, aby neklesali na duchu. A všem golfistům vzkázat, aby si do Terezína, až bude zase fungovat, zajeli zahrát. Hodně hráčů, to by byla asi ta nejlepší odměna za vynaloženou práci.