Světový golf potřebuje více hrdinů

(GOLF) Kdyby v neděli při rozehrávce turnaje Quickem Loans zdolal Američan Shawn Stefani Angličana Justina Rose, stal by se letos už desátým hráčem, který vybojoval svůj prémiový titul. Nestalo se, zůstává jich „jen“ devět. Ale i to je vysoký počet.

Není třeba chodit daleko pro důkazy, že světová golfová špička se neustále vyrovnává a že je v porovnání s minulostí velmi těžké se na vrchol nejen dostat, ale především a hlavně udržet. Kdo sleduje golfové dění pravidelně, ví, že na scéně se sice objevují každý rok nová a nová jména, ale těch, kteří dokáží své úspěchy pravidelně opakovat, je minimum.

Pomineme-li Tigera Woodse, který je kapitolou samou pro sebe, pak v golfu stále najdeme téměř veterány starší čtyřiceti let typu Phila Mickelsona, Jima Furyka či Ernieho Else, kteří dokáží čas od času vyhrát a připomenout, že stále patří do světové špičky. Jádro této špičky pak tvoří třicátníci Zach Johnson, Bubba Watson, Adam Scott, Matt Kuchar, Brandt Snedeker, Sergio Garcia a pár dalších, kteří ovšem mají na svých kontech oproti těm nejlepším „veteránům“ relativně málo titulů – maximálně něco přes deset.

A pak je tu právě to neobyčejně široké pole mladších i středněvěkých hráčů, kteří sem tam zazáří, vyhrají, ovšem zda se na špici udrží i v dalších letech, je velikou otázkou. Jejich jména si divák pamatuje spíše přibližně než s jistotou – své kvality musí tito hráči teprve potvrdit dalšími výhrami.

Pro každý sport je dobře, když má své jedinečné hráče, se kterými se divák dokáže ztotožnit, chce jim fandit. Pro příklady netřeba chodit daleko: v tenise buď fandíte Federerovi, nebo Nadalovi, případně Djokovičovi. Nebo jste fandili Borgovi či Connorsovi, Lendlovi nebo McEnroemu. Z marketingového hlediska stačí dva, maximálně tři sportovci té nejvyšší třídy, jsou tzv. fenomenální, a je postaráno o diváky, sponzory i peníze.

Naopak pokud vyhrává pořád jeden a ten samý, může to být kontraproduktivní – protože nudné. A opačná situace, kdy vyhrávají pořád jiní hráči, je také špatná. Divák si stále nové a nové hráče nedokáže zapamatovat a sledování turnajů se pro něho stává jen přehlídkou téměř anonymních osob.

Je pravdou, že každý sport nakonec vždycky generuje určitě „hvězdy“, silné osobnosti se schopností přehrát zbytek ostatního pole. Golf je ale oproti jiným sportům náročný v tom, že ve hře je obrovské množství faktorů a o výhře rozhoduje i kus štěstí. V tenise je to snazší proto, že na startovní čáře mají díky vyřazovacímu systému s nasazováním těch nejlepších favorité vždycky výhodu. Také v cyklistice pokud máte prostě natrénováno, jste ve formě a tým na vás pracuje, máte nemalou šanci vyhrávat.

V golfu ale pokaždé stojí na startovní čáře 150 hráčů a všichni mají úplně stejné šance dojít k vítězství. Rozhodují i takové věci, jako je počasí – ranním flajtům může pršet a foukat vítr, odpoledním svítit slunce. A stačí jediná jamka, kterou hráč zkazí, a všem nadějím je konec. Hank Haney, někdejší Woodsův trenér, říká, že dovést golfový turnaj do vítězného konce je ten snad vůbec nejobtížnější sportovní výkon.

Jakkoli je ale dnes složité vyhrávat golfové turnaje často, neřku-li pravidelně, bude golf ze zmíněného markentingového, obchodního hlediska takové hráče potřebovat. Každý sport potřebuje své velké hrdiny, jinak se rozmělní v drobných. Když letos Bubba Watson podruhé vyhrál Augustu, bylo to jen dobře – je to charizmatický hráč, kterého mají diváci rádi. A jsou rádi, pokud „jejich“ Bubba vyhrává. I návrat Martina Kaymera na vrchol a jeho druhý major na US Open (včetně triumfu na Players Championship) je určitě kladem, protože minimálně každý německý fanoušek zbystří a obrátí svoji pozornost ke golfu.

Naopak velkým zklamáním a ztrátou marketingovou, mediální atd. jsou výkony Roryho McIlroye, který měl sice našlápnuto k tomu stát se golfovým fenoménem alespoň trochu srovnatelným s Woodsem, ale výkony tomu zatím neopovídají. A přitom právě hráči, resp. výrazné a originální osobnosti jako je Ilroy, jsou solí každého sportu.

Pokud se vrátím k úvodu a právě odehranému turnaji Quicken Loans, kde trimfoval Justin Rose: bylo mi sice Shawna Stefaniho líto, že nedosáhl na svůj prémiový titul, ale že vyhrála zkušenost a psychická jistota Justina Roseho, rovněž hráče dlouhodobě patřícího do špičky, kterého diváci znají a má své fanoušky, je z golfově nejširšího hlediska vlastně dobře.