Golf a filmové umění se nemají moc rádi

(GOLF 425) Nedávno jsem v televizi viděl americký film Golfový sen (2005), taky jsem konečně shlédl českou „golfovou“ komedii Veni, vidi, vici (2009). Když k tomu připojím letitý a mezi golfisty známý snímek Zelený svět (1996), kladu si otázku: Proč nejsou golfové filmy dobré?

Kniha Golfový sen – v originále The Greatest Game Ever Played – vyšla v USA poprvé v roce 2002, česky ji vydalo nakladatelství Jota v roce 2008 a je to jedna z nejlepších knih, které o golfu a jeho historii vyšly.

Autor, scénárista Mark Frost, v ní popisuje souboj na US Open v roce 1913 mezi mladíčkem Francisem Ouimetem a britským profesionálem Harry Vardonem. Ouimet překvapivě vyhrál a tím začala ve Spojených státech golfová horečka. Kniha věrně popisuje životní příběhy obou hráčů, líčí samotný zápas i jeho společenské a psychologické pozadí.

Když jsem nyní viděl film, bylo to zklamání. Ačkoli sám autor textu Mark Frost psal scénář, ze svého textu vyňal jen základní body příběhu, osekal jemnější sociální prvky, načež zůstala velmi zjednodušeně podaná story chudého chlapce, který prožil svůj golfový – a americký – sen o cestě vzhůru a o vítězství.

Na porovnání obou děl je dobře vidět, co vlastně vyžaduje filmová branže, showbyznys. Zatímco kniha jakožto mediální nosič je určena vzdělanějšímu a přemýšlivějšímu publiku, film se – hlavně v USA – orientuje na průměr. Snímek není řemeslně vůbec špatný, má velmi solidní tempo a dynamiku, herci v čele se Shiou LaBeoufem hrají přesvědčivě. Jenže pořád je prostá historika pro dav.

Mohu tedy jen doporučit, aby český zájemce o golf sáhl po knize, film nenabídne nic navíc.

Úplně jiný případ je Veni, vidi, vici, česká komedie, v níž hlavní hrdina prostřednictvím golfu opět dojde ke svému snu. Jde zrovna tak o chlapce z neutěšených socioekonomických poměrů, ale chybí zde onen heroický a z reality vycházející zápas. To však není hlavní potíž snímku.

Veni, vidi, vici je na rozdíl od filmového Golfového snu dokonalou ukázkou řemeslné neschopnosti a odbytosti. Je to v daném směru bohužel „typický“ český film posledního dvacetiletí, kdy třetina domácí filmové produkce je sporná už v samotném scénáři, který je dramaturgicky nedotažený, plný klišé a myšlenkově prázdný. Také režijně je snímek toporný a neobratný. U Veni, vidi, vici selhávají snad všechny části filmového díla, včetně mizerných hereckých výkonů jak profesionálů, tak herců-celebrit.

Pokud tento film chtěl využít golf coby módní sport, pak ho spíše zneužil a udělal mu špatnou reklamu. Zatímco zmiňovaný americký snímek přes jistou simplifikaci respektuje golf jako fenomén, snaží se mu postavit malý pomníček, čeští tvůrci s touto hrou nakládají jako s pitomou lacinou holkou. Je to paskvil – a když si přečtete názory na Česko-Slovenské filmové databázi (www.csfd.cz), zjistíte, že si to myslí i všichni, kteří svým míněním přispěli.

Ještě k třetímu zmíněnému filmu, hollywoodskému produktu Zelený svět (v orig. Tin Cup), který vznikl v roce 1996 a Kevin Costner v něm hraje golfového profesionála, který své sny utopil kdesi v zapadákově, načež se je opět snaží vykřesat a probojovat se na US Open. Přimíchán je ještě milostný příběh: bojuje se svým rivalem o krásnou ženu (Rene Russo).

Zelený svět zmiňují mnozí golfisté jako „klasický“ golfový film, mně přišel sice jako atraktivně obsazený, ale jinak skoro béčkový film, ve kterém je golf jen kulisou pro prostoduchou love story opět „máznutou“ americkým snem o úspěchu. Je to kýč, ale nenáročného diváka asi neurazí. Právě takhle také mělo vypadat Veni, vidi, vici – profesionálně připravený filmový cukrkandl.

Pokud bych se měl zamyslet nad tím, proč vlastně golf postrádá tak vynikající film, jako má třeba box – viz Zuřící býk (1980, Martin Scorsese), pak by to vydalo na skutečně rozsáhlou filmověvědnou studii. Velice stručně nastíněno: sportovní filmy se točí obtížně, jdou totiž proti sobě dvě tendence. Na jedné straně zákony umělecké dramatiky (dané již antickou tragédií), na straně druhé dramatičnost sportu. Sport je napětí a vzrušení samo o sobě, film je umění a to chce postihnout lidský svět v jeho plasticitě, má nadčasové ambice. Sport je „jednoduchá“ akce, dění aktuálního okamžiku, jehož nejlepším mediálním zachycením je přímý televizní přenos.

Filmů ze sportovního prostředí není až tak málo, ale velká většina z nich je z hlediska uměleckého, estetického, relativně slabých a nepřesvědčivých. Sport je také těžké natočit i z hlediska fyziologie a pohybu, herci jen v minimu případů dokáží „markýrovat“ špičkový výkon. Nikdo z herců nemá a nebude mít švih jako ti nejlepší golfisté… A pokud se už film ze sportovního prostředí skutečně vydaří, pak jeho síla vychází z věrohodné a silné psychologie, z univerzálního a nikoli jen „sportovního“ příběhu.

P.S. Na stránce http://www.sportsinmovies.com/golf-movies.asp najdete seznam dalších amerických snímků, které se odehrávají v golfovém prostředí, stránka http://www.imdb.com/list/odvBKtCAz3Q/ nabízí seznam některých známých filmů z obecně sportovního prostředí, včetně hvězdičkového ratingu.