G 333 / Ryder Cup + Presidents Cup = Planet Cup?

Ryder Cup je pro evropského golfového fanouška asi tím nejatraktivnějším sportovním zápasem, jaký v golfu může vidět. Ale jak je to s Prezidentským pohárem, který Evropané nehrají? A nešel by vytvořit nějaký celosvětový pohár pro všechny tři týmy?

Ryder Cup má slavnou historii psanou už od roku 1927. Jeho popularita se ještě zvýšila po roce 1977, kdy namísto týmu Velká Británie + Irsko začal hrát společný evropský tým. Ryder Cup je nádherné klání dvou soupeřů i souputníků, jejichž vzájemná historie je společná i rozdílná. Ryder Cup má dnes náboj, jaký má jen pár vrcholných sportovních klání, např. fotbalové mistrovství či některé olympijské závody.

Naproti tomu Presidents Cup má historii relativně mladou. Píše se teprve od roku 1994. Důvody vzniku této soutěže byly pochopitelné. Stejně jako se v 70. a 80. letech objevilo hodně kvalitních evropských hráčů ze Španělska, Francie, Švédska atd., přicházelo i z asijské a pacifické oblasti mnoho dobrých golfistů. „Třetí golfový svět“ už nebyla jen Jihoafrická republika a Austrálie, tedy země s anglosaskou tradicí. Postupem doby se v „mezinárodním“ týmu, jak bývá nazýván, objevili hráči z Asie nebo Jižní Ameriky. Rekordu bylo dosaženo v roce 2009, kdy se dvanáctičlenný tým skládal z hráčů osmi zemí – Austrálie, Kanady, Japonska, Jižní Korey, Kolumbie, JAR, Argentiny a Fidži.

Presidents Cup je určitě výbornou soutěží, ale emocionálního náboje, jaký má Ryder Cup, zatím nedosahuje. A v brzké budoucnosti asi nedosáhne. Je to však dáno spíše mimosportovními faktory. Tým USA spojuje nacionální duch, tým Evropy v podstatě už také. Navíc je tu zásadním prvkem společná historie i kulturní faktory. Mezinárodní tým je složen z hráčů skutečně celého světa, odlišných civilizací a kultur. I když je to z Austrálie do Velké Británie mnohem dál než třeba do Japonska, mají k sobě ty prvně dvě jmenované země mnohem blíž. Také Jižní Amerika je zcela specifickým světem.

To je určitě jeden z podstatných důvodů, proč zatím internacionální tým není výsledkově zdaleka tak úspěšný jako USA. Evropa v minulosti měla papírově slabší hráče než USA, přesto se jí dařilo vyhrát Ryder Cup. Důvodem byl silný týmový duch. Ten se vytvořil právě na základě vědomí, že Evropané jsou už skoro jedna země. V globalizovaném věku je Evropa už jen malým územím, kde vzájemné rozdíly nejsou tak velké jako při porovnání třeba se světem islámu, africkým či asijským světem. Internacionální tým tuto vazbu nemá, a i když se dvanáctka hráčů může dát ve chvílích zápasů dobře dohromady, bude jim nakonec chybět ten důležitý třináctý hráč: stmelené publikum.

Je také škoda, že evropský tým nemá zatím šanci se s tím mezinárodním poměřit. V téhle souvislosti ale vždycky myslím na nějaký „Planetární pohár“, ve kterém by se všechny tři týmy (USA, Evropa, zbytek světa) utkaly společně na jednom místě, v jeden čas. Problém je nicméně v tom, že by bylo velice těžké zvolit vhodný, dostatečně dramatický formát hry, který by zohlednil tři hráče (nebo dokonce šest) v jednom flajtu. Klasická jamkovka je totiž soubojem dvou stran, kdy je to buď/anebo. V případě tří stran by se asi muselo hrát na body, což by už nebylo tak dramatické. Dalším problémem by byl termín. Teď se každý rok střídá Ryder Cup s Presidents Cupem. Kam by se tedy Planet Cup vměstnal?

Ale uvažujme ještě dále. Stejně jako šel v posledních letech nahoru japonský a korejský golf, dříve či později se dostane do vyšších sfér i čínský golf. Pak by bylo pochopitelné, kdyby se namísto „mezinárodního“ týmu vytvořil čistě asijský tým. Jenže kam potom s Australany a Jihoafričany, kteří zatím vždy tvořili základ mezinárodního týmu? Možná by mohli vytvořit tým „jižní polokoule“, tedy i s hráči z Jižní Ameriky. A pak by mohl vzniknout jakýsi Super planetární pohár, ve kterém by proti sobě hrály čtyři týmy. A třeba i systémem každý s každým. Prostě mistrovství světa v týmovém golfu.