G 317 / Černý Most: první dojmy z celé osmnáctky

Černý Most je po Zbraslavi druhé osmnáctijamkové hřiště v Praze. V Praze se koncentruje snad čtvrtina, možná i třetina českých golfistů. I proto je Černý Most důležité hřiště – hodně hráčů to sem má blízko.

Hřiště má nesporný klad, o kterém jsem psal už loni na podzim, kdy se otevíralo prvních pět jamek. Výrazným způsobem zhodnotilo prostor, na kterém se nachází. Dříve pole, kam se nechodilo, teď veřejný park. Není sporu o tom, že právě takto mají vznikat golfová hřiště. Vzít místo málo kvalitní a vylepšit ho.

Jamka č. 3, skoro 400 m dlouhý čtyřpar

Celý areál potřebuje ještě doladit, ale v zásadě už je vše na svém místě a funguje. Většina cestiček už má například asfaltový povrch. Příkladný je barevný design, který vidíte na každém kroku a který kombinuje světle zelenou s bílou a černou barvou. Perfektně zpracované jsou infotabule u jamek. Je radost se na ně dívat, jamku si z nich přečtete dokonale (jak později zjistíte, je to dost důležité).

Sídliště Černý Most je viditelné z mnoha míst

Mám rád industrál, velké stavby i městský ruch – a tak se mi Černý Most líbí. Ne každý ale tohle nadšení sdílí. Na některých jamkách hučí dálnice, výhledy jsou na paneláky, hřištěm vedou dráty vysokého napětí. Já si ale užil nádherné pokoukání z jamky číslo 3, z nejvyššího bodu hřiště, kde z muldy vlevo od ferveje vidíte až na Jižní Město, před sebou máte pole a za ním hradbu sídliště Černý Most, západním směrem les vysokých komínů… Ne, nemyslím to ironicky, tenhle výhled opravdu patří k nejzajímavějším na českých hřištích.

I další místa, v centrální části areálu, nabízejí zajímavé scenérie. Naopak pár míst poskytuje klid, jsou tu skoro lesní zákoutí, rybníčky a voda. Esteticky to samozřejmě není Ypsilonka, ale ošklivé tohle hřiště v žádném případě není. Kupříkladu výhled z odpaliště osmé jamky směrem dolů je impozantní. Stejně tak pohled na osmnáctce, když vidíte v dálce před sebou vysoký komín. Je to dobrý zaměřovací bod.

Některá místa působí idylicky. Most mezi jamkami 10 a 11.

Černý Most v sobě město prostě nezapře. Ostatně i zdejší kopce jsou vytvořeny z toho, co se vyrubalo v tunelu Blanka i jinde po Praze. Vzniklo tak hřiště, které má nezaměnitelnou tvář. Je velmi tvarované, překvapivě kopcovité, fyzicky docela náročné – jdete často nahoru a zase dolů. Kdo na to má finance, ať využije autíčko.

Nemyslím si, že hřiště bylo otevřeno předčasně, ale hráč musí počítat s tím, že plochy mimo ferveje jsou ještě drsné, místy bez trávy. Některé grýny také nejsou ideální – vynikne to ve srovnání s těmi, které byly otevřeny už loni. Ty jsou perfektní. Zhruba do roku až dvou by ale vše mohlo být stoprocentní. Za deset let to bude živý lesopark, stromů jsou tu vysázeny stovky.

Malé domky vlevo jsou na ubytování

Jaké je hřiště po herní stránce? Člověk se tu rozhodně nenudí. Jamky jsou výrazné, některé si rychle zapamatujete na první zahrání. Hned na jedničce ale hráč pochopí, že tady se nemůže flákat. A že bude mít co dělat, aby zahrál solidní výsledek. Jamka jde dost do kopce, vpravo aut, vlevo stromy, ze žlutých 334 metrů. Na druhé jamce, krátkém tříparu 124 metrů, čeká komplikovaně modelovaný grýn, kde není snadné zastavit míč. Čtyřparová třetí jamka má skoro 400 metrů – byť pomáhá sklon dolů.

Hřiště je prostě místy dost těžké a důkazem může být i třípar 193 metrů (zmíněná osmička) nebo osmnáctka, 370 metrů s náročnou vodou před grýnem. Ani rána na ostrovní grýn 108 metrů není snadná, opět je ve hře grýn, který stéká od středu ven a ještě je vzadu bankr, který není moc vidět.

Jamka č. 14: odpaliště-křoví-fervej-voda-fervej. Terčový golf anebo rána až za vodu

Jinde musíte pečlivě strategicky myslet, vybírat plochu, kam hrát a jakou holí. I proto je dobré číst ty mapky jamek na odpalištích. Například pětipar devítka: driver, ale pak vedž a ještě jednou vedž. Skoro žádné jiné řešení není, druhá rána 200 metrů je jen pro šílence a nulové hendikepy. Na čtrnáctce to chce zase hrát přes vodu více než 180 metrů carry. Naopak na šestnáctce není před grýnem skoro žádná fervej, po drajvu musíte hrát přesnou ránu z hranice minimálně 70 metrů – blíž to kvůli stromům, křoví i vodě nejde.

Rozhodně tu není málo míst, kde budou hráči tvrdě trestáni a budou sbírat rány navíc. Občas mi přišlo, že je tu neuralgických bodů docela dost. Pár jamek mohlo mít lepší strategická řešení či snazší podobu. Ale třeba je to jen dojem z první hry – když víte, jak a kam hrát, je to určitě snazší.

Hráči s hendikepy nad 20, neřku-li nad 30, kteří nemají potřebnou délku, rány kazí i směrově, se budou možná trápit. Osobně bych většině mužů s HCP nad 20 doporučil namísto žlutých bližší zelená odpaliště; zelená jsou nyní pro HCP 36 a výše. I mně by při hendikepu 11,3 vyhovovala zhruba na třetině jamek právě ta zelená.

Praktické hodiny na můstku k jamce č. 1 vám řeknou, zda jdete včas

Hlavním důvodem, proč využívat „lehčí“ a kratší variantu, je především to, že pak si hru na Černém mostě víc užijete. Osobně vidím smysl městských arálů hlavně v tom, že si tam zajedete po práci odpočinout, uklidnit se. Například Hodkovičky tuhle roli plní spolehlivě, byť je to relativně krátké hřiště. Nemyslím si, že na Černý most budou lidé jezdit z jiných příčin. A propos Hodkovičky. Jejich přitažlivost (ale třeba i Hostivaře) spočívá i v dobrém tréninkovém zázemí – a to je Černém Mostě také. Drajving je dvoupatrový, dokonce osvětlený, hrát se bude moci třeba na podzim docela dlouho. Navíc parkoviště přímo u vchodu.

Blízká dálnice u grýnu č. 4

Východní část Prahy dostala plnohodnotný, velký a kvalitní areál. Má ho už také jižní část města (Zbraslav), hodilo by se postavit osmnáctku někde na severu a výrazně chybí hřiště na západním okraji, v Praze 6 (byť kousek odtud jsou Beřovice, Albatross nebo Beroun). Jsem zvědav, zda někomu Černý most odčerpá hráče. Mohou to pocítit Mstětice, ale i Zbraslav. Rekreační devítky Stará Boleslav a Hostivař jsou už hřiště jiného typu. Vzdálenější jsou pak osmnáctky Molitorov, Benátky nebo Poděbrady.

Ať už jde o hřiště jakéhokoli typu, důležitá je dnes hlavně otázka ceny. Na Černém Mostě se dá hrát ve středu dopoledne za tisícovku, jinak je to o stovku, tři sta či dokonce o pět set padesát korun dražší – podle dnů v týdnu. Není to málo. Ale hrál jsem ve všední den odpoledne a na hřišti taky nebylo málo hráčů.