G 313 / Kučera svou knihou o golfu překvapil

Bylo jen otázkou času, kdy některý z českých profesionálů přijde s vlastní knihou „jak hrát golf“. Čekal jsem třeba mediálně zdatného Alana Babického, případně hráče se zahraniční zkušeností typu Petra Němce. A tak mne docela překvapilo, kdo tím průkopníkem nakonec je: Jakub Kučera.

Kučera (ročník 1980) je výraznou personou českého golfu. Třeba už jen pro svůj vždy utažený cop a náušnice v obou uších. Dříve trochu enfant terrible, dnes hráč, který ví, jak to v golfu chodí. Je mu jasné, že ho čeká především kariéra trenéra, i když herní ambice stále má. Tím, že vydal vlastní knihu, ukazuje, jak získat před konkurencí náskok. To se cení.

Golfový profesionál umí hrát, učit, ale většinou nedisponuje i schopností publicisticky uchopit své znalosti. V zahraničí si profíci vypomáhají spoluprací s profesionálními novináři. Kučera na to šel – jak uvádí tiráž – s pomocí Hany Zeidové. Je ovšem nejen autorem knihy, ale i jejím vydavatelem. To už je odvážný kousek, opět dokazující, že Kučera chce být víc než průměr.

Publikace nese název Cesta k perfektnímu švihu, má formát A4, tvrdou vazbu, křídový papír, 166 stran a stojí 499 korun. Je to rozhodně vydavatelsky kvalitní produkt. Silnou stránkou je funkční a vkusná grafika; byl zvolen tradiční typ písma, fotografie jsou zalomeny čistě. Také kvalita snímků je dobrá, všechny drží jeden a týž dokumentární styl. Kdo zná Woodsovu knížku Jak já hraju golf (u nás ji vydala Pragma v r. 2003), tak tohle je podobný typ publikace.

V oblasti golfových rad asi nejde vymyslet mnoho nového, ani Kučera nepřichází s ničím převratným. Základní informace o vybavení, pár slov o etiketě, pak rady v pořadí putting, základy golfu, příhry, plný švih, hra z bunkeru atd. Zajímavé mi přišly části věnované různým tréninkovým metodám – některé drily jsou už známé, jiné málo vídané, nápadité. Kučera sám vše předvádí, je jediným objektem na fotografiích. Říct, že tahle kniha je one man show, je přesné. I v tom může tkvět její atraktivita.

Po textové stránce jde o velice strohou publikaci, Kučerovy komentáře mají pár řádků, drtivě převažují fotografie. Osobně mi podrobnější výklad principů švihu a teorie hry trochu chyběl. Význam knihy jakožto mediálního nosiče stojí právě na schopnosti slova přesně a pečlivě pojmenovat a analyzovat. Naopak na předvádění jsou tu filmové záznamy, tedy výuková DVD. V dávné minulosti sice trpěly golfové knihy přemírou slov (viz publikace Bena Hogana či Jacka Nicklause), dnes ale ty nejkvalitnější knížky dobře kombinující slovní popis s obrazem, resp. fotkami, náčrtky, schematy, kresbami.

Fotografickou koncepci Kučera v knize vysvětluje: „Miluji jednoduchost a účelnost, proto v mé knize nenajdete nezáživné popisy golfových technik.“ Nezní mi to úplně přesvědčivě, trochu za tím cítím z nouze ctnost. Kučera možná ví, co je v jeho silách ohledně psaní, a proto se nepouštěl na půdu, kde by nemusel podat dobrý výkon. Nicméně mnohým čtenářům může právě sázka na obraz vyhovovat. Nebudou muset moc číst, budou jen listovat a dívat se. Odpovídá to i současným mediálním trendům, kdy obraz dominuje nad slovem.

Co jsem v knize nejvíc postrádal, je výraznější Kučerovo osobní hráčské i trenérské sdělení. Jím udělované rady jsou zcela univerzální, mohl by je podat prakticky jakýkoli hráč. I přes naznačené „one man show“ nejde nakonec o skutečně „autorskou“ knihu. Kučerova osobnost, herní i trenérská specifičnost, konkrétní zkušenosti nasbírané za 25 let hraní, se do ní vlastně nepomítly.

Autorův individuální přístup, to jedinečné a neopakovatelné, by bylo přínosem nejen proto, že Kučera je zajímavou postavou českého golfu, ale i proto, že je českým hráčem, českým trenérem. Mohl podat svědectví o vyučování golfu, metodách, ale i hře v našem, domácím prostředí. V tomhle směru tedy mají jeho kolegové stále možnost být první.