G 307 / Nevidomý zahrál 75. I další hendikepovaní umí golf dobře.

Slyšet o tom, že hendikepovaní hrají golf, je jedna věc. A druhá věc je vidět tyto lidi při hře. Viděl jsem a žasl, jak dobře umí hrát.

O tomto víkendu se konalo na Darovanském dvoře Mezinárodní mistrovství hendikepovaných golfistů. Nedělní „ostré“ turnajové kolo, kterému předcházel sobotní trénink, absolvovalo devadesát hráčů. Zhruba čtyřicítka z nich byla hendikepovaných, ti ostatní se do turnaje přihlásili, aby jejich platba za startovné šla na charitu. Pořadatelům z nadace Konta Bariéry a České golfové asociaci hendikepovaných se tak podařilo vybrat velice slušnou částku peněz. Večery moderovali Marek Eben i Ondřej Hejma.

V neděli jsem stál na odpališti číslo jedna a pozoroval flajty a hráče při jejich prvních ranách. A skutečně nevěříte svým očím. Ve startovním poli byl například hráč, který prakticky nevidí. Měl svého kedyho, který mu vždycky založil hůl, informoval o směru a hráč švihl. Při patování kedy zachrastil vlajkou v jamce a hráč věděl, jak je jamka daleko. Tento hráč, Rakušan Kurt Lirussi, zahrál nakonec neuvěřitelných 75 ran!! Nutno podotknout, že jde o bývalého profesionálního golfistu.

Ale i další hráči zahráli tak, že většina nepostižených golfistů musí smeknout. Například kategorii „sedící“, tedy hráči bez možnosti pohybu, vyhrál Nizozemec Richard Kluwen s výsledkem 89 ran.

Hráč v paragolferu při odpalu stojí. Foto: I. Paggio

Mimochodem, víte, jak se hraje z vozíku? Hráč přesedne ze svého vozíku na tzv. paragolfer, což je elektrický vozík přímo konstruovaný a uzpůsobený pro golf. Je to malé vozítko, na kterém hráč sedí a když má zahrát, tak je speciální konstrukcí zdvižen do svislé polohy (de facto stojí). Vozíkem najede kolmo ke směru hry, vyndá hůl z begu, který má po straně vozíku, a švihne. Může švihat všemi holemi, od driveru létaly míčky až ke dvoustovce. Pokud nedosáhne hráč na zem, míček si týčkuje speciální tyčkou. Paragolferem můžete vjet i na grýn, má kola široká jako běžné údržbové stroje.

Hráli ovšem i hráči s menším postižením, například cyklista Jiří Ježek, který má na pravé noze protézu. Zahrál 110 ran, 34 stablefordů a vyhrál kategorii 27,5-36. Ale pozor: v této kategorii s ním hráli i nepostižení hráči, celkem sedmnáct golfistů. Výborně si vedl také Miroslav Lidinský, rovněž hrající s protézou. Bývalý voják, který přišel o nohu v Afghánistánu, zahrál 88 ran a v kategorii 18,5-27,4 skončil v konkurenci 32 hráčů na druhém místě. Zahrál 41 stablefordů a zlepšil si hendikep na 19,2.

Tak vypadá paragolfer při jízdě. Foto I. Paggio

Flajty v turnaji byla namixovány tak, že hendikepovaní šli vždy s těmi bez postižení. Vedly k tomu i praktické důvody, například co se týče hledání míčů, které bylo pro některé hendikepované obtížnější. Hřiště se přitom nijak výrazně neupravovalo, jen raf byl zkrácen, aby do všech míst mohli vozíčkáři dobře vjet. Připravit takovou akci přitom není rozhodně lehké, jde především o zajištění záležitostí týkajících se logistiky a ubytování. Na Darové to ve spolupráci s nadací Konta Bariéry ale zvládli výborně, i díky tomu měla akce skutečně vysokou úroveň.

Příprava na odpal. Foto I. Paggio

Většina nepohyblivých hráčů odpalovala o něco kratší rány, nicméně většinou to byly rány rovnější. Klasické pravidlo „čím méně síly, tím lépe“ bylo markantně vidět i na drajvingu, kde probíhala akademie pod vedením profesionála Petra Němce. Negolfisté-vozíčkáři si tu mohli vyzkoušet odpálit míčky právě pomocí vozíku paragolfer. Vozík si vyzkoušela například i poslankyně Filipiová, která když se „vztyčila“, tak to její manžel komentoval slovy: „Už si ani nepamatuju, kdy jsme spolu takhle stáli tváří v tvář…“ Snad každý, kdo se mistrovství účastnil, může potvrdit, že o emociálně nesmírně silné momenty tu nebyla nouze.

Stál jsem u drajvingu, kde také zkoušeli své první rány někteří nepostižení hráči, a dobře jsem viděl jeden zajímavý rozdíl. Hendikepovaní na paragolferu hráli jen rameny a míče jim také docela dobře létaly. Naopak novicové bez postižení dělali klasické chyby začátečníků: příliš zbrklý švih daný snahou vložit do rány hodně úsilí, a zdvižené celé tělo. Z toho plynul netrefený či topnutý míček. Lze si z toho vzít i dobré tréninkové ponaučení: zkuste někdy hrát rány jen ze statické polohy, úplně bez pohybu nohou, pouze rameny. Uvidíte, že do míčku se trefíte lépe.

Rozcvička na prvním odpališti. Foto I. Paggio

Asi nejpřekvapivější pro mne bylo, když jsem viděl jednoho zahraničního hráče na paragolferu, který navíc hrál jen jednou rukou (jednorukých hráčů tu ostatně bylo více). Na odpališti bral do ruky driver a zahrál solidní ránu do stopadesáti metrů. Někdy zahrál topinku, někdy krásný lob. Někdy rovně, jindy do strany. Hra to byla v zásadě stejná jako u ostatních golfistů – ale kdo by tohle dokázal jen jednou rukou a na vozíku? A měl jsem i štěstí, že jsem viděl, jak tento hráč zahrál příhru ze sedmdesáti metrů, kdy míček skončil pouhých pět centimetrů od jamky. Jako na PGA Tour.

Akademie pro postižené s Petrem Němcem. Foto I. Paggio

Paragolfer je stroj, jehož cena se pohybuje okolo tří stovek tisíců korun. Jeden tento stroj, první svého druhu v Česku, bude teď také k dispozici v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Peníze na jeho zakoupení byly získány právě díky tomuto turnaji, v němž se přirozeným způsobem skloubila charita i běžný sport. Když jsem se také se zmiňovaným Petrem Němcem o vozíku bavil, říkal zajímavou myšlenku: prestižní a velké české resorty by měly takový stroj koupit a mít ho k dispozici. Byla by to pro ně vizitka, udělalo by jim to dobré jméno – a především by to prospělo těm, kteří se nemohou pohybovat a golf by rádi hráli. V tomto směru ostatně čeká Česko ještě kus cesty, protože zahraniční účastníci dokazovali, že jejich začlení do golfové komunity je přece jen větší a přirozenější, než tomu bývá u nás.

Když mi lidé občas vykládají nejrůznější zážitky, často na jejich poněkud dlouhé vyprávěnky – abych je zkrátil – říkám: „Dokážu si představit“. Některé věci si skutečně lze představit. Ale hru postižených golfistů si prostě představit nedokážete. Tu musíte vidět, abyste si uvědomili, co všechno je možné, co člověk umí a co dokáže. A v čem mu také technika pomáhá.