G 298 / Delegáti konference nakonec ustáli cestu nad propastí

Trvalo čtyři a půl hodiny, než se delegáti konference ČGF vůbec dohodli, že budou volit prezidenta. Trvalo další čtyři hodiny, než se začalo volit. Hodinu probíhala volba. Teprve po dlouhých devíti a půl hodinách bylo známo jméno nového muže v čelé českého golfu.

Někdo mohl letošní konferenci ČGF vidět opět jako nedůstojnou a absurdní. A je pravdou, že některá vystoupení byla komická. Velmi mnoho proslovů bylo zbytečných, řečníci jen opakovali slova druhých. Jiní se sice plameně dožadovali dodržování práva, slušnosti atd., ale přitom věc spíš brzdili, než ji posouvali kupředu. Jiní apelovali na zdravý rozum a na to, že „takhle tu budeme do večera“.

Do večera tam skutečně všichni byli. Problém byl prostě v tom, že si delegáti od počátku uvědomovali, že tu jde o docela dost. Nejen o post prezidenta, ale také o to, aby se neopakovala volební ostuda 2009. Všichni mířili za jedním cílem – vyřešit situaci po odchodu Milana Veselého z čela ČGF, ale bylo zde několik odlišných cest. Hlavně zda volit nebo nevolit.

Ty první hodiny vypadaly skoro zoufale. Byla to názorová změť, ve které stály proti sobě argumenty právní, praktické či zvykové, ale i osobní dojmy, pocity atd. Zazněly i důležité názory, z nichž stěžejní byl tento: „V čele federace musí stát prezident, protože jen prezident ji může důstojně prezentovat veřejně. Musíme proto volit.“ Tedy žádné vedení ČGF z pozice viceprezidenta po další dva roky.

Zásadním vystoupením byla řeč dr. Jiřího Němce z Čertova Břemene. Formuloval zhruba toto: Současný výbor ČGF zvolený před dvěma lety nepracuje úplně špatně, není důvod ho měnit, a do čela by se měl jako prezident postavit dosavadní viceprezident Jan Jenčovský. „Do kopce se nepřepřahá“, řekl doslova Jiří Němec a myslel tím, že situace v ČGF i celém golfu není ideální, a tudíž není vhodné ji ještě víc rozvrtávat.

To bylo jasné slovo a udání směru debaty. Šlo v dobrém slova smyslu o konzervativní postoj. A golf je konzervativní sport.

Tím se ovšem chystaná volba, která se měla odehrát mezi Michalem Zahradníčkem a Jiřím Kovářem, dostala do úplně jiné roviny. Najednou tu byl „nový“ kandidát. A dlužno podotknout, že Jan Jenčovský do té doby vůbec nedeklaroval chuť federaci vést jako prezident (byť před dvěma lety byl kandidátem na tento post).

Nakonec se rozhodlo přistoupit k volbě, asi i proto, že ta náhle dostala potřebný impuls, který jí zatím chyběl. Byl tu totiž legitimní a důstojný soupeř oběma stávají kandidátům, především Jiřímu Kovářovi, který měl jasně definované cíle.

Trvalo ale opět velmi dlouho, než se začalo volit. Věc se zase zvažovala a posuzovala z mnoha stran. Stále někdo vznášel oprávněné i zbytečné připomínky. Nebylo jasné, zda volit veřejně či tajně. Ale opět se nakonec dospělo do cíle.

Čím to bylo? Nejen proto, že mnozí začali být unavení a chtěli to mít z krku, ale především proto, že všichni cítili, že je potřeba rozhodnout, rozetnout celý ten gordický uzel. Vítěz prostě musí být. Protože jinak by všichni byli považováni za trapné, rozhádané furianty.

Volilo se tajně a Jan Jenčovský zvítězil 61:53. To není výrazné vítězství, ale myslím, že auditorium jako celek tuto volbu přijalo. Jiří Kovář uznal porážku a sportovně řekl, že pro něj tím práce pro golf nekončí. Jeho řeč byla dobrá. Může být navíc spokojen, protože dokázal přesvědčit docela dost volitelů.

Jan Jenčovský, aniž vedl jakoukoli kampaň, vyhrál. Vyhrál podle mého osobního názoru tím, že za ty dva roky ve výboru udělal kus práce a lidé to vědí. Je to slušný člověk, který nevyvolává animozity. Myslím, že v danou chvíli správně pochopil, že je šance vyřešit nastalou krizi tím, že přijme kandidaturu. Nekandidoval podle mne z nějaké osobní ambice, ale prostě proto, že tím mohl pomoci českému golfu. A větší část kandidátů právě tohle pochopila – a proto ho volila.

Jiří Kovář ve svém předvolebním projevu nastínil věcnou koncepci, ale přiznám se, že na mne jeho prezentace působila trochu jako politické vystoupení než to ze sféry sportu. Také jeho brožura, kterou měli delegáti na stolech, mohla v některých formulacích a v navržených jménech nového výboru někoho znejistit. Pokud jde o Michala Zahradníčka, ten ve svém projevu působil nerozhodně a matně. Nicméně v pravou chvíli pochopil, že věci jdou jiným směrem a z boje odstoupil. Bylo to inteligentní rozhodnutí, které situaci usnadnilo.

Jestliže všichni měli strach z recidivy volebního fiaska 2009, pak i přes nekonečnost celého procesu se neopakovalo. Až na pár výjimek se tu neřešily osobní záležitosti, nepadaly urážlivá slova, hrálo se docela otevřeně. Bylo to protrpěné a úmorné, ale osobně jsem cítil, že se ke zdárnému konci dospěje. Tím, že se volba uskutečnila, zvítězil rozum. Ale znovu připomínám, že velkou roli sehrálo vystoupení dr. Němce a jeho „vtažení“ Jana Jenčovského do hry. Kdo ví, jak by vše dopadlo bez tohoto momentu.

Bude Jan Jenčovský dobrým prezidentem, lepším, než mohl být Jiří Kovář? To rozhodně nelze říct. Vše ukáží další měsíce a celé ty dva roky, po které chce být prezidentem. Má vedle sebe výbor, který má šanci pracovat jednotně. Má výhodu, že určitá dvojkolejnost vzešlá z roku 2009 je snad vyřešena. Ale Jiří Kovář může i tak v roce 2013 opět kandidovat, těch 53 hlasů mu na to dává právo.

Konec dobrý, všechno dobré? Snad ano. I když jak pro koho. Konference ještě pokračovala přijímáním klubů a z osmnácti zájemců jich celkem osm nebylo přijato. A to především pro absenci vlastního golfového zařízení. Tento bod byl uvozen bouřlivou debatou nad tím, jakou roli hrají v ČGF kluby s hřištěm a ty, které ho nemají. ČGF možná čeká to, o čem jsem psal před dvěma týdny: štěpení. Výrazem této polarizoace byly návrhy, aby se zvýšily poplatky klubům s malým počtem členů, jiný návrh zase chtěl, aby kluby bez hřiště neměly hlasovací právo. Další návrh žádal změnit hlasování tak, že kluby s hřištěm by měly více hlasů než ty bez něho.

Jana Jenčovského čeká nelehká práce. Bude muset sladit orchestr, ve kterém nástrojové sekce chtějí hrát podle vlastních not. Doporučuji mu v tomto směru ke zhlédnutí jako memento Felliniho film Zkouška orchestru. Nebo by si měl jako instruktážní příručku přečíst Machiavelliho Vladaře?