G 296 / Devatenáct čekatelů, ale který z nich má hřiště?

Do České golfové federace se letos hlásí rekordních devatenáct subjektů. Zdaleka ne všechny disponují vlastním golfovým zázemím. A jen menšina z nich se může pochlubit tím, že chystá stavbu alespoň devítijamkového hřiště.

ČGF dnes tvoří 146 golfových klubů. Ovšem při pohledu na mapu domácích hřišť najdeme jen 85 areálů se znormovaným hřištěm. Zbylé kluby provozují drajving, mnoho klubů je indoorových, jsou i kluby „bez ničeho“, se smluvně zajištěným hřištěm. Někomu tahle federační pestrost nevadí, jinému může připadat zvláštní: golfový klub je přece takový, který má hřiště, jiná varianta postrádá smysl.

Současná situace je důsledkem snahy z přelomu století rozšířit federaci co nejvíce. Ať už klub měl hřiště nebo ne, byla jeho existence prospěšná, protože zvyšoval počet domácích golfistů. Ne každému se totiž chtělo vázat se ke klubu-hřišti, když jste to na dotyčný areál měli daleko, případně jste nechtěli hrát jen tam. Navíc vstupní poplatky byly vysoké, i několik desítek tisíc. Většina ne-hřišťových klubů naopak nabízela členství za pár tisíc. I proto se tyto kluby výrazným způsobem podílely na boomu domácího golfu.

Když se podíváme na letošní žadatele o vstup, vidíme z těch devatenácti pouze pět, u kterých je uvedeno, že jejich aktivita se bude odehrávat na vlastním hřišti, jenž je ve výstavbě či v plánech. Další dva žadatelé mají nebo budou mít k dispozici akademii (3, resp. 6 jamek). Ostatní, tedy dvanáct subjektů, budou využívat už stávající hřiště, případně mají drajving nebo indoor.

Někdo mezi zmíněnými skupinami vidí antagonistický vztah, když ale přijde ke slovu praxe, nacházejí vzájemní oponenti společnou řeč a shodnou se na jedné platformě: finanční. Všichni se totiž snaží vydělat, uživit sebe a svá zařízení.

Vedle důvodů z minulosti, kvůli nimž se v ČGF vyskytují subjekty bez hřiště nebo jen s indoorovou kójí, tu ale hrají roli i další příčiny. Je to samotný systém organizování golfu v Česku včetně stoprocentního registrování hráčů. Neboť kdo není členem ČGF a přesto by chtěl hrát golf, ten je vlastně osobou druhé kategorie, má leckde ztížený přístup na hřiště. A že by někdo provozoval hřiště a stál s ním mimo ČGF, to je už úplná výjimečnost. To je buď boháčem a nikoho nepotřebuje (viz Casa Serena), nebo ryzím nadšencem (viz Třímany).

Kdyby tato situace nepanovala, mohl by kdokoli založit golfový klub a vyvíjet činnost. Bylo by tu ne 146, ale třeba 200 nebo 300 klubů – a také mnohem víc hráčů. Část z nich by stála mimo ČGF, protože by ji vůbec nepotřebovala, jiná část by byla v ČGF, protože by chtěla například hrát výkonnostní soutěže, organizovat mládežnický golf atd.

Samozřejmě by to předpokládalo, aby členy těchto mimo-stojících klubů (ale i všechny ostatní hráče) vnímali na hřištích jako plnohodnotné golfisty. Tím se ovšem dostáváme i k věčnému problému „zelené karty“, zkoušek k HCP, osvědčení ke hře atd. Dokud bude něco takového existovat, bude to vždy bariéra komplikující lidem cestu ke golfu.

Stálo by v téhle souvislosti za úvahu zamyslet si i nad existencí „serveru všech golfistů v Česku“, neboli serveru ČGF. Má ČGF všechny hráče evidovat a takto organizovat, má zaznamenávat tisíce komerčních, přátelských, zábavných či jakýchkoli jiných turnajů, které si pořádají firmy i lidé sami? Neměla by se ČGF skutečně starat jen o sportovní golf, práci s mládeží a reprezentaci, a ten rekreační pustit ze zřetele? Dokážu si představit, že existuje „turnajový“ server, který bude fungovat mimo ČGF a bude sloužit k zaznamenávání výsledků i vedení hráčských HCP. Bude fungovat na komerční bázi, ale nebude každého golfistu stát více než těch pár set korun, které nyní platí (prostřednictvím svého klubu) do společné pokladny ČGF.

I když se neschyluje k nějakému střetu mezi různými skupinami klubů uvnitř ČGF, ve chvíli, kdy počet ne-hřišťových klubů převýší počet „klasických“, může dojít k diverzifikaci a debatám na dané téma. Zda jít i dále cestou jednolité organizace, případně zavést různé typy členství, anebo zda federaci úplně otevřít. A tím třeba zrušit i ono každoroční přijímání nováčků, které by nahradila možnost ohlásit se a automaticky vstoupit. Jak také dokazují některé případy z minulosti, přijímání nemá vždy úplně férový charakter. Například některé kluby jsou jeden rok odmítnuty z určitých důvodů, aby další rok byly tyto důvody opomíjeny či zmírňovány.

I když uvedené myšlenky mohou někomu připadat smělé, golf se u nás stále ještě vyvíjí mladickým a rychlým tempem. Je dnes jinde než byl v roce 2001. A za deset let bude zase v jiném postavení. Uvidíme, co budoucnost vykouzlí.