G 291 / Agresivita roste. Budou se i na golfu lidé prát?

Situace na českých silnicích připomíná divoký západ. Kdo si myslí, že je silnější, má lepší auto, chce jezdit podle vlastních pravidel. Jak to ale souvisí s golfem? Víc, než by se mohlo zdát.

Před pár dny zmlátil řidič luxusního Bavorského Motorového Wepře neboli BMW X6 chodce, který mu na přechodu úhybal příliš pomalu. Pivní manažer Lacina zase vytlačil řidičku ze silnice způsobem, že jen zázrakem přežila. Stavební podnikatel Trpišovský brzdil se svým neméně vepřoidním mercedesem tak, že řidič za ním (paradoxně rovněž v mercedesu) neměl šanci zabránit kolizi. Podle dopravních průzkumů jste každých osm minut konfrontování na silnicích s agresivním chováním nějakého řidiče.

Na golf se také musí jezdit autem. Osobně mi nutnost dopravovat se na golf vozem připadá jako jedna z nejméně příjemných stránek hry. Když jedete na hřiště, většinou spěcháte, abyste stihli tee time. Než se dostanete z Prahy, stojíte v kolonách. Jste nervózní. Na dálnici a silnici to pak doháníte velmi rychlou jízdou.

Zažil jsem několik agresivních řidičů, kteří mne cestou na golf předjížděli nebezpečně, a jejich auto jsem pak nalezl na parkovišti hřiště, kam jsem také směřoval, anebo jsem v nich golfistu odhalil podle samolepky na zadní části auta. Nedělám si iluze, že golfisté jsou lepší a ohleduplnější řidiči než jiní lidé. A nedělám si také iluze, že se na golfu se stejnou agresivitou, jakou vidíte na silnicích, nesetkáte. Sám jsem jednu takovou vyhrocenou situaci zažil.

Bylo to ve Mstěticích, někdy hodně brzy na jaře. Hřiště bylo úplně prázdné a brzy jsem došel flajt dvou hráčů přede mnou. Byli viditelně staršího věku a hráli podle svého tempa. To bylo výrazně pomalejší než moje. Asi na sedmé jamce jsem na ně mával, že bych rád šel před ně. Nevnímali. Písknul jsem na prsty, aby si všimli, že za nimi jde osamocený hráč. Bylo mi už zima a nechtěl jsem jít dalších dvanáct jamek v jejich tempu, když před nimi vůbec nikdo nebyl.

Protože nereagovali, zahrál jsem. Nehrál jsem do nich, ale míček k nim doskákal na vzdálenost asi dvaceti metrů. Šel jsem k nim a řekl, že bych je rád předešel. To jednoho z nich rozlítilo. Začal mi nadávat. Stejně prudkým hlasem jsem mu sdělil, že jsem na ně mával, a když mně nechtěli pustit, tak mi nic jiného nezbývalo, než hrát a jít těsně k nim. Dodnes si pamatuju, co na mě ten muž řval ze vzdálenosti asi deseti centimetrů od mého nosu: „Vy nás nemáte co předcházet, záleží jedině na nás, jestli vás před sebe pustíme nebo ne!!!“ Skoro to vypadalo, že se začneme rvát.

Vzhledem k tomu, že dotyčnému bylo mezi šedesátkou a sedmdesátkou, byla by případná rvačka fakt absurdní. Absurdní byla celá situace i proto, že jsme na hřišti byli úplně sami. Nakonec mi na důkaz své nadřazenosti prudce kopl do míčku, který odletěl asi dvacet metrů. Sebral jsem ho, jamku nedohrál a šel na další. Bylo to jedno, chtěl jsem prostě jít kupředu a hrát.

Uznávám, že jsem taky asi udělal chybu, neměl jsem hrát. Ale aspoň jsem nikomu nekopal do míčku. V každém případě to byl typický příklad konfliktní situace, která kdyby se odehrávala na silnici, možná by skončila nehodou.

Dnešní doba bohužel není časem kompromisů, velkorysých ústupků a gentlemanství (je jistě otázkou, zda někdy takový čas vůbec byl). Dvacet let od pádu železné opony jsme překvapeni tím, kolik svobody a blahobytu máme, ale přesto žijeme ve větším stresu než kdysi. Někteří úspěšní jsou nervózní proto, aby si své peníze a postavení podrželi a pokud možno ještě rozšířili. Vadí jim všechno a všichni, kteří jim v cestě nahoru překážejí. Ti méně úspěšní jsou zase frustrovaní z toho, že v dnešním vysoce konkurenčním prostředí spíše prohrávají, než vítězí.

Stejně jako na silnicích i v golfu platí pravidla, která někteří lidé porušují. Někdy přímo podvádějí, jindy se zase chovají velmi přehlíživě. Nestarají se o ostatní účastníky „golfového provozu“, věnují se jen sami sobě. Je jim fuk, že na hřišti jsou i další hráči.

Golf je nicméně hrou, ve které nezáleží na ničem jiném než na schopnosti dobře trefovat míček. Můžete být kdokoli, můžete mít cíle jakékoli, ale když nebudete respektovat golfové zákonitosti, hra vás vytrestá. Agresivita nikdy nevede k dobrému výsledku, protože hráč je pak vynervovaný. Úspěch v golfu vede jedině přes „klidnou sílu“, vnitřní vyrovnanost, respekt. Fůra lidí to jestě nepochopila, fůra lidí se snaží přenášet na hřiště zákonitosti džungle, kterou vidí okolo sebe. Jenže golf je umělý svět, ve kterém platí zvláštní pravidla. Naštěstí mají férového ducha a nelze je obcházet. Jednou se to možná povede, ale víckrát už ne. Kdo tohle nepochopí, ten nikdy neporozumí golfu jako takovému.

Komentáře k článku

Pet (07.02.2011, 13:26)

Golf je umely svet? A nie je to skor naopak. V golfe dostanem signal, ze robim nieco zle okamzite. Spolocnost si to vyzere tiez, ale o trochu neskor.

Napsat komentář