G 290 / Fýčka podle ceníků nebo podle překupníků?

Kolik je průměrná cena fýčka na českých hřištích? Dá se to celkem snadno spočítat. Ale tímhle způsobem nedojdete ke skutečné ceně, kterou čeští hráči platí za hru.

Teoreticky se cena fýčka pohybuje v České republice při hře o víkendu na 18 jamek okolo tisíce korun. Polovina hřišť je u nás již osmnáctijamkových a drtivá většina z nich nemá cenu nižší než 1 000 korun. Naopak druhá půlka hřišť má jen devět jamek a tady stojí hra 2×9 většinou od pěti set do tisíce. Existují devítky levnější, za čtyři stovky na celý den, ale také dražší. Například Hodkovičky stojí 2×9 o víkendu 1 400 korun.

Tisícovka za hru není málo. Představte si, že jdete každý týden hrát s manželkou. To máte osm tisíc korun měsíčně v čudu. Drahá zábava…

Ve skutečnosti ale není cena za hru u nás tak vysoká. Jak je to možné? Protože poslední dobou vládne českému golfu fenomén levných, levnějších a ještě více zlevněných her.

Základní princip je jednoduchý: když víc koupíš, dostaneš slevu. Proto se objevují nabídky typu 3+1, kdy plný flajt znamená, že za hru platí jen tři, nikoli čtyři hráči. Další možností slev jsou „nákupy ve velkoobchodě“. Někdo nakoupí stovky až tisíce fýček, a protože jde o velký objem, dostane od klubu výraznou slevu. A pak tato fýčka prodává hráčům. Fungují takto některé kluby, ať už jsou členy ČGF nebo stojí mimo sdružení.

V poslední době se objevují i vouchery 2+1 či dokonce 1+1. Tady už je sleva 33% až 50% – a to je hodně. Tyto vouchery jsou velmi oblíbené, byť mají občas malý háček: platí totiž na některých hřištích jen v méně atraktivních časech, tedy například v pondělí či úterý, případně ve všedních dnech dopoledne. I v téhle oblasti se objevilo v poslední době hodně firem, které nabízejí různé „slevové voucherové knížky“. A jsou s tímto druhem obchodu úspěšní.

Zajímavým, ale už poněkud sporným způsobem je také prodávání fýček, které někdo získal na základě sponzorství dotyčného klubu, hřiště. Firma dá hřišti nějakou sumu a dostane za to reklamní plochu a volná fýčka. Fýčka pak dále prodává. Setkal jsem se s případem, kdy takto byla fýčka prodávána za pouhých dvacet procent ceny z ceníku. Zástupci dotyčného klubu to samozřejmě nesli velmi nelibě, protože jejich vlastní slevy se ocitly zcela mimo hru.

Vyskytly se také případy, kdy se „obchodníky“ s fýčkami stávají i samotní členové klubu. Některé kluby totiž svým členům nabízejí možnost přibrat si ke hře další hráče za zlevněnou cenu. Záleží pak jen na členovi klubu, zda bude s sebou brát jen své známé, anebo prostě rozhodí sítě a dá možnost zahrát si levně i ostatním. A sám na tom třeba něco malého vydělá.

A nakonec zbývají i fýčka úplně zadarmo, které hráči mohou vyhrát na různých turnajích, jsou jim věnovány v rámci sponzorství atd. I těchto „nulových“ her se určitě vyskytne za rok na hřištích mnoho tisíc, možná i víc.

Těžko říct, o kolik je tedy reálná cena za hru na českých hřištích menší než ta ceníková. Osobně odhaduji, že hřiště mohou inkasovat asi tak 60-80% plných ceníkových cen. Je samozřejmě otázkou, jak daleko si může klub dovolit jít v tomto zlevňování. Ale je zřejmé, že hráči na všechny akce a cesty vedoucí k menší útratě hře slyší. A vyniká to právě za současné ekonomické situace, kdy se šetří na všech frontách. Ostatně v jednom z loňských článků jsem srovnával ceny fýček u nás a v Rakousku a vyplynulo z něj, že u nás se hraje za dvojnásobné ceny v poměru k cenám v Rakousku, respektive tamnímu průměrnému platu. Je-li golf u nás skutečně tak drahý, pak se nikdo nemůže divit, že slovo „sleva“ má na českých grýnech takovou aktuálnost a důležitost.

I když se nad všemožnými metodami levnějšího golfu mnozí manažeři či činovnící klubů ušklíbají, nakonec rozhodují vždycky kupecké počty. A z nich vyplývá, že je lepší mít vrabce na grýnech než holuby kdesi nad nimi. Lepší mít hráče, kteří alespoň něco zaplatí, než žádné hráče. Golf koneckonců není nic jiného než byznys.