G 285 / Věštírna na golfové roky 2011-2020

Touhle dobou jsem se obvykle zamýšlel nad uplynoulou sezónou. Jenže to podstatné jsem k ní už řekl v nedávných sloupcích o letošním růstu-nerůstu.

Letošní sezóna byla skutečně zvláštní tím, že hodně propršela, pak zase bylo vedro, noví hráči se na hřiště nehrnuli, staří chodili méně – mnohá hřiště hlásí úbytek oproti loňsku okolo 10%. Jestli je ale letošní stav jen přechodným jevem, anebo to signalizuje skutečné přeřazení na menší rychlost, to se ukáže. Příští rok bude jasným ukazatelem.

I když se většinou nevyplácí hrát si na věštírnu, zkusím odhanout, jak by se golf v Česku mohl vyvíjet. Nebudu ale uvažovat o příštím roce, vezmu rovnou celé desetiletí. Je to ode mne i trochu vychytralost, protože kdo si za deset let vzpomene na tenhle článek a bude mi dokazovat, v čem jsem se mýlil?

Uplynulé desetiletí 2001-2010 bylo pro český golf zásadní a dlužno říct: skvělé. Skok z 10 000 hráčů na skoro 50 000 a z 34 hřišť na více než 80 hovoří za vše. Bylo by tedy fantastické, kdyby se i do roku 2020 nynější počet hráčů zpětinásobil na 250 000 hráčů. Jenže to se nestane. V Rakousku za posledních deset let počet hráčů stoupl dvojnásobně, v Německu jen 1,7krát. U nás by takový růst znamenal 85-100 tisíc hráčů v roce 2020. A pokud vezmeme průměr 4 000 nových hráčů za rok, pak je to za deset let 40 000 a jsme na 90 000 hráčích v roce 2020. To je dosažitelné číslo. Byť přece jen optimistické, protože je to vlastně stejný nárůst jako v minulé, úspěšné dekádě. Skeptický odhad zní: celkem 80 000 hráčů.

Nárůst padesáti hřišť za uplynulou dekádu se s největší pravděpodobností už opakovat nebude. Pět nových hřišť ročne se neotevře. Hodně majitelů hřišť už přišlo na to, že jde o nepříliš výnosný byznys, s dlouhou dobou návratnosti. Hřiště si stavěli lidé s emotivním vztahem ke golfu, chtěli mít „svoje“ hřiště. Podobných bohatých nadšenců už dnes není tolik.

Odhaduji, že ročně by se mohlo otevřít jedno až dvě velká hřiště, k tomu zhruba dvě menší devítky. Tedy asi tak tři hřiště ročně. Ostatně některé projekty už jsou známé, jde vlastně jen o to, v jaké fázi přípravy jsou a zda se skutečně podaří sehnat peníze. Ale i kdyby to byly jen tři hřiště ročně, pořád je to solidních třicet areálů za desetiletí. Celkem bychom měli přes 110 hřišť.

Pokračovat přitom bude rozšiřování stávajících devítek na osmnáctky. Stále polovina domácích hřišť má totiž jen 9 jamek. Jenže mnohá z těchto hřišť jsou limitována prostorem, stavět tu prostě nejde, anebo se to nevyplatí kvůli malému zájmu. Ale zhruba polovina z těch 40 devítek by se za deset let mohla stát osmnáctkami.

Otázka, která zajímá asi každého: vyhraje nějaký český hráč něco důležité na evropské, nebo dokonce světové golfové scéně?

Tohle je hádání z křišťálové koule. Řekl bych, že se jeden, možná tři hráči dostanou do evropské první ligy. Nevím, zda to budou ženy nebo muži, ale někdo by mohl stabilně hrát Ladies European Tour nebo European Tour. Možná jeden hráč vyhraje jeden turnaj. Nebo to bude víc? Zuzana Mašínová hrála jeden rok LET, Klára Spilková by tuhle tůru mohla hrát víc roků. Jak na tom bude mužská kategorie, to fakt nevím. Konkurence je veliká a naši chlapci a chlapi zatím nic kloudného nepředvedli. A šanci na Čeladné už měli dvakrát. (Zbývá samozřejmě i Čechoameričanka Jessica Korda a ta by skutečně mohla promluvit do historie nějakými výraszně dobrými výsledky.)

Další otázka: bude v roce 2020 ještě existovat jednotná Česká golfová federace? Bude, ale bude asi více rozhádaná i segmentovaná, než je dnes. Může sice vzniknout nějaká „trucfederace“, ale nebylo by to vzhledem ke konzervativnímu uspořádání evropského golfu moc praktické. Uplynulá dekáda se nesla ve znamení vstupu mnoha subjektů, jejichž zájmy se od sebe v mnohém liší. Kluby početné, výběrové, venkovské, městské, s hřištěm, bez hřiště, indoorové kluby atd. Dříve nebo později vyplují rozpeře na povrch ještě silněji, než je tomu dnes.

S tím souvisí jedna důležitá věc. Bylo by určitě skvělé, kdyby se v Česku objevilo víc subjektů, klubů, které by chtěly existovat mimo ČGF, aby skončila ona nepřirozená „stoprocentní“ organizovanost českých hráčů v ČGF. Aby se golf stal stejně otevřeným a přístupným jako je tenis nebo lyžování. Zatím to ale na nějaké uvolnění poměrů moc nevypadá. I přes to se ale bude uvolňovat možnost hry na hřištích pro ty, kteří nemají žádná osvědčení, zkoušky atd. Tenhle proces trvá už pár let a bude pokračovat. Vynutí si to ekonomický tlak, hřiště budou bojovat o nové hráče.

Obecně se golf bude dále demokratizovat a bude přibývat jevů pro někoho nepříjemných – trochu upadne tzv. dobré chování. Ale to se netýká jen Česka, nýbrž celého golfového světa. I světa obecně. Nic to však nezmění na skutečnosti, že golf se bude hrát pořád a pořád bude hráčům přinášet radost – i momenty zklamání a frustrace. Podstata hry, která existuje už stovky let, se přece nemůže změnit za pouhé desetiletí.