G 278 / Óda na golfový deštník

Golf mi v životě přinesl několik důležitých setkání. Například jsem na golfu potkal ženu, se kterou jsme nyní manželé. Ale také mě tato hra seznámila s deštníky. Než jsem golf okusil, netušil jsem, že může existovat něco tak velikého a přitom elegantního. Zrovna teď na podzim, kdy prší, si golfový deštník nemohu vynachválit.

Ne že bych deštník jakožto ochranu před vodou dosud neznal. Ale víte, jaké bývají: spíše menší, pod které se schová jen jeden člověk. Dvojice už má problém, kape na ni po stranách. Vždycky jsem proto toužil po velkém deštníku. Ten největší jsem si koupil v roce 1991 na ulici v New Yorku, kde mi jeden Číňan prodal velmi rozměrný deštník nevýrazné hnědé barvy. Stál mě asi čtyři dolary a i přes chatrnou konstrukci pár let vydržel.

Když jsem si pořizoval svoji první golfovou výbavu, s překvapením jsem zjistil, jak gigantické deštníky jsou golfistům nabízeny. A navíc jsou i zajímavé na pohled, hrají všemi možnými barvami. I přes opětovné shledání s čínským elementem (jmenuje se to Callaway, Ping nebo Cleveland, ale je to všechno Made in China) bývají tyhle deštníky docela pevné. Mají dvě překrývající se vrstvy, takže pokud se do nich vítr opře, „dírou“ zase vyvane.

Můj první deštník byl tmavě zelený MacGregor. Sloužil dobře, a kdyby mě neposedla deštníkománie, používal bych ho dodnes. MacGregor měl v mých očích ale jednu chybu: byl moc těžký. Vážil asi tak o dvě stě gramů víc než ostatní. Ale i to byl důvod, abych si pořídil nový.

Jako druhý v pořadí jsem zvolil modrobílý deštník Mizuno. Byl lehoučký jako pírko, ale taky měl chybičku: chyběly mu ty dvě vrstvy, byl „neprofukový“. Taky mě po čase už trošku omrzel, takže jsem opět vstoupil do obchodu a tam viděl další deštník Mizuno. Tentokrát už profukový a ve vynikající kombinaci zelenkavá/bílá. Neváhal jsem. Člověk je marnivý a má rád změnu.

Tenhle deštník je sice o 65 gramů těžší než modrobílý, ale při rozevření je v průměru o 10 centimetrů větší. A hlavně: jeho světle zelená barva je divukrásná. Je jako svěží tráva nebo jarní listí na stromech. Jednou mi lidé z následujícího flajtu říkali, jak pořád před sebou viděli ten můj deštník a jak to bylo hezké. Řídili podle něj (resp. podle pohybu mé osoby) rychlost své hry i kam jít na další jamku. Ano, tohle jsem chtěl: aby ten deštník zářil.

Před pár týdny jsem měl štěstí. Podařilo se mi na turnaji vyhrát longesta. Už dlouho jsem o tom tajně snil, ale tentokrát to vyšlo: cena nebyla obligátní sada míčů a čepice, ale golfový deštník! Tenhle je Bridgestone, kombinace černá a oranžová. Je o dalších 60 gramů těžší než zelenobílý Mizuno, ale uvnitř má dvojité výztuhy proti případnému vyvrácení. Zatím jsem ho neopoužil, v konkurenci Zeleného Mistra to nebude mít lehké. Ale určitě na něj přijde řada jinde než na golfu.

To jsem zapomněl říct: golfové deštníky používám i mimo golf. Jejich obrovská plocha je praktická, schováme se pod něj s ženou oba dva. Nosíme ho na výlety, jezdíme s ním na chatu atd. Naše ani ne dvouletá dcera zase jásá radostí, když deštník doma otevřu, postavím na zem, ona si pod něj vleze a já s deštníkem zatočím. Křičí „netník, netník!, etě, etě!“ a dožaduje se stálého míhání barev nad sebou.

Když jdu po ulici s tak velkým deštníkem, lidé se většinou dívají. Taková paraplata se v obchodech neprodávají a oni by ho možná taky chtěli. Pokud tedy tento článek čtou negolfisté, vězte, že gigadeštníky koupíte opravdu jen v golfových obchodech. Cena bývá okolo tisícovky.

Zkoušel jsem být golfovým deštníkům i nevěrný. Kdysi jsem si koupil středně veliký deštník Billa, v samoobsluze za stokorunu. Zlákala mě cena a byl i extrémně lehký. Ale nic nevydržel. Jednou jsem ho mírně otočil po větru a konstrukce hned praskla. Samozřejmě ani ten golfový není nezničitelný, ale pokud si dáváte pozor na směr větru, vydrží.

Golfový deštník je pro mne ztělesněním praktičnosti i hravé krásy. Je to obyčejná věc, ale přesto si k ní člověk dokáže vytvořit vztah. I kdybych si z golfu kromě své ženy a deštníků neodnesl už vůbec nic, tak to je pořád docela dost.