G 273 / Nejsou ty jamky zbytečně dlouhé?

Stojíte na odpališti tříparové jamky a vlajka kdesi v dálce. Například 180 metrů. To je velice častý obrázek ze současných, nově stavěných hřišť. Proč se tak dlouhé třípatrové jamky staví a jak je vlastně hrát?

Současný architektonický trend říká, že třípary mají být dlouhé a ještě delší. Alespoň pokud jde o ambiciozní areály tzv. mistrovské kategorie, o hřiště stavěná profesionálními architekty. Není výjimkou, že na takovém hřišti nenajdete třípar kratší než 150 metrů – ze žlutých odpališť. Z bílých jsou dnešní třípary běžně delší než 170 metrů.

Pro rekreačního hráče je taková jamka takzvanou výzvou. Ale spíš je pro něj trápením a neřešitelným úkolem. Na vzdálenosti nad 150 metrů je přesnost rekrerantů už slabá, protože musí hrát dlouhými holemi. Rekreant obvykle hraje sedmičkou železem 110-130 metrů, takže na 160 metrů si musí vzít trojku železo. Tu rekreant ani v begu nemá… Bere tedy hybrid, který sice trefí slušně, ale nikoli s přesností sedmičky železa.

Pokud se podíváte na některá starší hřiště, kde například přestavbě a prodlužování jamek bránily přírodní podmínky, zjistíte, že tu jsou třípary okolo 120, 130 metrů (ze žlutých). Ano, to je ta pravá vzdálenost na rekreantovu sedmičku, šestku železo. Tady se také naplní smysl tříparové jamky: jde na ní především o předvedení hráčské přesnosti.

Na tříparu se má hráč úderem hraným z ideální pozice co nejvíce přiblížit k praporku – nemá bojovat jako o život s délkou této jamky. V tom je naopak smysl pětiparových jamek, případně dlouhých čtyřparů. Právě tady má golfista brát do ruky dřeva, hybridy. Na tříparech mají ke slovu přijít střední železa.

Golfista může mít v begu čtrnáct holí, ale i díky délce některých jamek nevyužívá všechny. Rekreant bere i na tříparech hybridy, dřeva a někdo dokonce driver. Stačí 190 metrů dlouhý třípar a většina starších hráčů nemá jinou volbu. Taková jamka pak ale má pokřivenou logiku.

Trend dlouhých tříparů vychází z praxe současného špičkového golfu, kterému dominuje maximální délka úderů. Může za to prudký vývoj holí i švihu samotného. Prakticky všichni nejlepší hráči dnes hrají pětipary tak, že se snaží být druhou ranou na grýnu. A pak zahrát birdie. Prodlužovat podle těchto změn pětipary na každém hřišti ale nejde, a tak se volí jiná cesta, jak hráčům komplikovat hru. Staví se dlouhé třípary.

Tato cesta má smysl z hlediska prvotřídních hráčů, ovšem vůbec nevyhovuje rekreačním potřebám. Rekreační hráči si mohou koupit „prodlužovací“ hole, ale vždycky budou švihat nedokonale. I proto většina těchto hráčů nikdy nebude hrát sedmičkou železem profesionálních 150-160 metrů.

Krátké tříparové jamky najdeme dnes vedle starších hřišť také na těch, která jsou od počátku koncipována jako neprestižní, domácká a nenáročná. Rozumný architekt ví, že v Horní-Dolní se stejně nikdy žádný větší turnaj hrát nebude a tak vytvoří maximálně jeden dlouhý třípar. U dalších poskytne hráčům možnost užít si hru, ránu. Špatný architekt si zahraje na Pana Ambiciózního a bude se držet nejmodernějších trendů. Když o své koncepci přesvědčí majitele hřiště, zadělá tím dotyčnému na problém. Hráčům se jamky nebudou líbit, protože budou nehratelné.

Jsou samozřejmě chytrá rekreační hřiště, kde jsou třípary krátké. Viz Stará Boleslav nebo Terasy Ústí nad Labem. Jsou i hřiště s velice dlouhými třípary – a má to logiku. Například Albatross. Jenže to je hřiště stavěné právě na to, aby se tu hrál špičkový golf. Ideální řešení najdeme v Berouně: ze žlutých tu jsou třípary mezi 140-150 metry, ovšem z bílých mají o dvacet metrů víc. Vlci dostanou své a koza zůstává celá.

Když už ale hráč před tou „výzvou“ 180 metrů stojí, jak ji vlastně má hrát? Většina rekreantů přistoupí na hru, kterou si sám nevybral a bere do ruky hybrid, dlouhé dřevo. Chyba. Většinou mají tyto jamky před grýnem nějakou fervej a právě tady je místo, kam má smysl umístit první ránu. Vypadá to divně, až zbaběle. Ale když odpálí všichni z flajtu, ukáže se, že rány „paličů“ skončily všelijak. Zbabělec nakonec vyhraje, protože se jistou příhrou dostane na grýn a může se pokusit zahrát i par. Délka je spíše na efekt, zatímco skóre dělá přesnost. A chytrost.