G 271 / Kolobag 2 aneb Jedeme s bagem na motorce

Novinář většinou neví, jak na jeho článek budou čtenáři reagovat. Tedy pokud je záměrně neprovokuje. I proto mne překvapil ohlas na předchozí článek Příběh muže, který nikdy nejede na golf autem. Rozhodně jsem totiž nečekal, že mi více lidí napíše o své zkušenosti s dopravou bagu na kole. Z mailů opět vybírám jeden, který za uveřejnění stojí.

Dobrý den, po přečtení Vašeho článku jsem si vybavil situaci, v níž jsme byli před třemi roky já a můj syn Lukáš. Tehdy mu bylo 14 let, nemohl mít řidičák a potřeboval se dopravovat do golfového klubu, který je od nás 8 km, ale přes celkem prudký a dlouhý kopec. Pokud jsem byl doma, mohl jsem ho vozit autem, ale to nešlo vždy. A tak jsem mu postavil vozík za kolo, na který si připevnil bag a jel.

Tento náš stroj budil náležitou pozornost v okolí, protože to nebyl jen tak obyčejný vozík. Měl dvojitou podlahu, ve které byly uloženy dva akumulátory, které napájely elektromotor, jenž poháněl kolo vozíku a pomáhal tak při jízdě do kopce. Ovládání bylo vyvedeno na řídítka a regulace výkonu se řídila otočnou rukojetí, podobně jako na motocyklu.

Dnes je Lukášovi 17 let, už má řidičák A1 a jezdí na golf na motocyklu. S bagem, samozřejmě. Pro náš elektrický vozík jsme již nenašli využití, a tak byl rozebrán a dnes již neexistuje. Dochovaly se nám jen vzpomínky, nějaké fotografie a krátké video. Pár fotek přikládám.

Vladimír Arazim

Ještě doplním, že podle synova sdělení byla stavba vozíku „lehkou záležitostí, protože táta to měl vše promyšlené a spočítané a asi po jednom měsíci bylo kolo hotovo.“ A pochopitelně všude, kam s tímhle vynálezem přijel, sklízel obdiv.

Dopis pana Arazima je pro mne důkazem, že fenomén šikovných českých rukou žije dodnes. Člověku se vybaví sice šedivé, ale z hlediska kutilství plodné roky socialismu, kdy v obchodech nic nebylo a co jste si sami nevyrobili, to jste neměli. Na elektrovozíku je obdivuhodný především nápad s pohonem ulehčujícím malému klukovi šlapání. Jen je škoda, že vozík už dnes neexistuje. Patřil by určitě do síně slávy českého golfu.

Dnes tedy jezdí Lukáš s bagem na motorce, a já se v jiné reakci na článek dověděl, že právě na motorce vozí svůj golfový bag také herec divadla Járy Cimrmana Václav Kotek.

„Na motorce jezdím rád, golf mě taky baví, tak jsem obě vášně zkusil spojit,“ říká Kotek. „Ale není to tak jednoduché. Buď není na motorku dobré počasí, anebo potřebuju vézt ještě další lidi. Takže častěji jezdím autem, zatímco s bagem na motorce jedu jen třikrát nebo čtyřikrát do roka.“

Zatímco na kolo bag nepřiděláte a řešíte to přídavným vozíkem, u motorky vozík nepotřebujete. A to hlavně v případě, že máte větší a pohodlný stroj. Nejlépe silniční koráb typu Harley Davidson. A právě takový Václav kotek vlastní. Ale i on musel zapojit chytrou mysl a šikovné ruce, aby mu bag na stroji držel.

„Vzal jsem klasický tahací golfový vozík, se kterým se jezdí po hřišti, a část jeho konstrukce jsem přidělal ze strany na zadní část motorky. Na to jsem bag posadil a připnul ho dole i nahoře – držel na dvou místech. Tuhle první verzi jsem ale zničil, protože jsem motorku položil. Teď už mám pořádné úchyty, železné. Vůbec přitom není vidět, že je to domácí práce. Vypadá to profesionálně.“ Na jedné straně má bag, na druhé kabelu s věcmi a převlečením.

A jak se s bagem na motorce jezdí? Nemá to vliv na stabilitu stroje a bezpečnost jízdy? „Mám těžkou motorku, takže ani nevnímám, že něco vezu. Bag neváží ani dvacet kilo, když vezu spolujezdce, to je mnohem víc“, říká Kotek.

Specifický způsob přepravy si cimrmanovský herec nemůže vynachválit. „Když je hezky, je to nádhera. Jeden požitek máte z jízdy samotné, druhý pak z toho, že si zahrajete. Takže do budoucna plánuju, že bych motorku s bagem využíval víc.“