G 254 / K výškám nadoblačným: Albatross

Golfová hvězda na západě Prahy už září. Po podzimním otevření devítky se od května hraje plných osmnáct jamek na Albatross Golfresortu, dosud nejdražším hřišti na území České republiky. Podnikatel Jiří Šimáně do něho investoval 450 milionů korun.

Majitel v různých rozhovorech objasnil důvody finanční náročnosti, resp. filozofii celého projektu. Šlo mu o to poskytnout kvalitu ve všech směrech: hřiště, klubovna, drajving, zázemí, golfová akademie, restaurace, přístup personálu – žádný článek řetězu neměl být slabý.

Grýn šestnáctky

Poznáte to už při příjezdu. Před vjezdem vás přivítá správce parkoviště, pozdraví, optá se na jméno a vpustí vás. Míjíte obrovské sítě a sloupy ohraničující velkorysý drajving, na jehož ploše se to hemží cvičnými cíli, grýny, vzdálenostními kolíky. Jsou tu venkovní i krytá odpaliště, malý prostor pro posezení, automaty na pití i na kafe, samostatné toalety. Orientace je ideální: severovýchodním směrem; slunce vám nikdy nesvítí do očí. Navíc hrajete po větru, protože tu nejčastěji fouká od západu.

Klubovna od jihu, terasa je vlevo

Vrchol areálu představuje klubovna. Je to moderní návrh, nic tradičního. Elegantní třípatrová budova je uměřená, nevyčnívá nad okolí a výborně zapadá do krajiny. Hlavními materiály jsou kov a sklo, kámen a dřevo. Z prostorné venkovní terasy i vnitřní restaurace je široký výhled směrem k západu a na grýn osmnácté, efektní jamky s vodou. Vnitřek klubovny je vzdušný, přehledně uspořádáný, jednotlivé prostory jsou důmyslně provázány. Vybavení dokonale sedne – nepůsobí luxusně a okatě, ale je uživatelsky vstřícné a vkusné. Včetně pohodlných sedaček venku. A když se zespodu podíváte na plachtu kryjící jednu část terasy, připadá vám to jako plachetnice. Albatros, který plachtí prostorem… Celé je to opravdu promyšlené a kvalitní.

Profil hřiště je jen mírně vlnitý

Obec Vysoký Újezd, na jehož okraji areál leží, je typická větší česká vesnice s kostelem a velkou návsí. Stojí na kopečku, je odtud dobrý výhled, kousek odtud najdete les, ke kterému se hřiště přimyká. Krajina se mírně svažuje, aby po několika kilometrech přešla do hlubokého údolí Berounky a kopců Českého krasu. Základní profil krajiny určuje i charakter hřiště – působí klidným, přehledným dojmem. Zatímco na nedalekém Karlštejně či v Berouně jste uchváceni dramatičností prostoru, na Albatrossu se příjemně houpete po zelených vlnách a kopečcích. Hra tu není fyzicky příliš náročná, z osmnácti jamek nebudete po jejich absolvování unaveni.

Kameny na sedmičce

Design hřiště od Keitha Prestona (navrhoval Ypsilonku) splňuje nároky nejvyšší třídy, po vyzrání se tu může hrát European Tour. Ale zadní černá odpaliště se netýkají nás, rekreantů. Hrál jsem ze žlutých a první dvě jamky jsem si říkal: to je ale lehké! Pětipar i čtyřpar jdou z mírného kopce dolů, široké ferveje, fůra místa. Jenže pak se směr hry obrátí a před vámi je 181 metrů dlouhý třípar do mírného vršku. Čtvrtá jamka má sice jen 261 metrů, ale je úzká, všude stromy, i grýn je menší než ostatní. Technicky těžká jamka. Takticky zajímavá je šestka, 304 metrů dlouhý par 4 s perfektně umístěnými bankry. Sedmička, třípar 168 metrů, patří k esteticky vytříbeným. Z odpaliště na mírném vršku máte prostor jako na dlani, rostou tu vysoké stromy, po pravé straně leží shluky červených kamenů; ve zdejším okolí se vždycky těžilo, je tu mnoho lomů.

Voda na osmnáctce

První devítka je blíže k lesu, ta druhá je na otevřenější straně, směrem k Berounce. Je tu také více vody. Široce rozevlátou fervej má čtrnáctá jamka, při pohledu z odpaliště je to hezká podívaná. A pak se jde do finále, tři poslední jamky, které jsou ozvláštněny protékající vodou s kamennými vodopády. Herně jsou dosti obtížné – zdejší Amen Corner, či spíše Green Mile.

Těžká osmička, 411 (!) metrů

Jako celek jsou jamky pestře poskládány. Mají rytmus, udržují hráče v tempu a stálé pozornosti. Není to dynamický design a lá Kunětická Hora, rozevlátý jako na Casa Serena, nejsou tu spektakulární grýny jako na Zbraslavi. Tenhle návrh je zdrženlivější, ale použitelnost univerzální. Pro rekreanta i závodníka.

Grýn čtrnáctky

Hřiště většinou ukazuje vlídnou tvář, jamky lze z hlediska taktiky dobře číst, nejsou tu potměšilosti a krutosti. Někdy ale poznáte, zač je toho loket: když fouká vítr (prostor je otevřený) nebo když opustíte široké ferveje a semiraf. Z husté a drsné trávy se míč složitě dostává. Na vodních jamkách zase musíte pokorně respektovat taktiku danou architektem. Hrát spíše na bogy, nemyslet si, že tu vodu na dvousetmetrové hranici přepálíte. Velice těžké jsou zdejší třípary, především délkou: 181, 168, 177 a 169 metrů. Kouzlo hřiště je v tom, jak klame tělem: tváří se vstřícně, hraje se fajn. Ale děláte chyby a nabíráte rány, ani nevíte jak.

Z bankrů se hraje dobře, písek výborný

Když procházíte areálem i hřištěm, uvědomíte si, jak se kvalita odvíjí od detailů (a že ta kvalita taky dost stojí). Už jen uspořádání parkoviště: mírně se točí, asfalt je jen na části plochy, jinde je vysazená tráva – a vypadá to dobře. Záchody na hřišti mají vybavení a dveře, jaké by záviděl každý majitel rodinného domu. Nové stromy jsou o něco vzrostlejší než ty, které se vysazují na jiných hřištích. Odpaliště jsou prostorná a absolutně rovná, všude jsou dřevěné bedničky s pískem na vysypání divotů. Písek v bankrech měkký. Grýny jsou vynikající a jezdí zcela čistě – nikdo se tu na ně při chybných patech nemůže vymlouvat. I skleničky a příbory v restauraci mají styl i značku.

Takže se nabízí otázka: je Albatross nejlepším hřištěm v Česku?

Jako vlnky na moři – jedenáctka

Není. Jednoduše proto, že žádné hřiště nemůže být nejlepším. Stejně jako neexistuje nejkrásnější ženská, nejlepší kniha nebo film. Každé hřiště je originálem, nelze ho exaktně poměřit s ostatními. Je Monet lepší než Renoir? Každý preferuje jiné hodnoty, hřiště také tvoří více faktorů: estetika místa a začlenění do krajiny, design a herní úroveň, služby a zázemí. Když se mě někdo na otázku Které hřiště je nejlepší? ptá, nikdy nejmenuju jediné. Vždycky říkám, že jsou u nás hřiště, která patří do první pětky nebo desítky. U Albatrossu je zřejmé, že patří do špičky.

Jsou tu také prvky, které z mého pohledu trochu ruší celkový dojem. Například fakt, že hned vedle hřiště jsou stavební pozemky s přípojkami a vznikne tu obytná čtvrť. To estetice místa nepřidává. Ve výhledu jihozápadním směrem vidíte elektrické sloupy a dráty, které procházejí okrajem hřiště. Také nějaké roky potrvá, než areál přírodně vyspěje a vysazené stromy dorostou.

Tohle vidíte, když končíte hru

Nicméně i tak Albatross dolétl asi nejdál, kam se při vzniku hřiště u nás došlo. Je to komplexní dílo s velice vysokým standardem. Zároveň tím vrcholí etapa budování golfových hřišť té nejvyšší třídy. Jsem zvědav, zda bude Albatross v budoucnu překonán ještě maximalističtějším areálem, postaveným za ještě více peněz. Zatím o takovém projektu nevím.

Albatross napjal plachty

Mnozí se také ptají, zda si taková hřiště najdou i dostatek hráčů, klubových členů. Konkurence je značná, jen na západním okraji Prahy najdeme čtyři vyspělé areály: Albatross, Beroun, Karlštejn, Zbraslav. Movití golfisté nebudou mít lehkou volbu, které hřiště zvolit za domovské. A běžný hráč? Fýčko 1750 korun, resp. 2 150 (pátek-neděle) jsou samozřejmě velké peníze. Ale třeba vám ho manželka koupí k narozeninám. Případně zavolá kamarád s pozvánkou na turnaj. Nebo zavedou happy hours… Kdo si počká, ten se dočká. Albatross nikam neuletí.

P.S. Na hřišti mají také dětské hřiště a tam je pískoviště, ve kterém je ten nejpříjemnější písek, s jakým jsem na českých pískovištích dosud setkal (máme rok a čtvrt starou dceru). Je to totiž ten písek z bankrů…