G 229 / Dejte Zbraslavi čas, ona se ukáže

Zbraslavskou osmnáctku Prague City Golf Clubu otevíral letos v létě prezident Klaus s Alexem Čejkou. Jenže v tu dobu se dalo hrát jen několik jamek. Akce trochu předběhla skutečný stav věcí, teprve nyní bylo otevřeno všech osmnáct jamek.

Zbraslavské hřiště není ale ani teď ještě úplně hotové. Chybí povrch na spojovacích cestách (zatím jsou vysypané kameny), ani okolí cest a místy i fervejí není zarostlé, místo jednoho z jezer stojí vysoké haldy písku a šterku. Některé grýny měly nestříhanou vyšší trávu. Kdybych to měl přirovnat k oblasti kinematografické, tak řeknu, že film je už nahrubo sestříhaný, ale bez hudby, titulků, barevných korekcí a zvukových efektů. Prostě dokončovacích prací.

Té nedokončenosti si každý hráč musí všimnout. Vhodnější termín pro otevření by byl jaro 2010. Pamatuji si, že prakticky hotovou Ypsilonku také nechali ještě přes zimu „stát“. Ale mnohá hřiště se u nás otevírala před termínem a dneska si na to málokdo vzpomene. Hřiště vyzrála a hráči na ně jezdí. Je to věc přístupu, roli hrají často peníze, resp. nutnost vydělávat. Na Zbraslavi mají vzhledem k danému stavu úměrně snížené fýčko, hráč tedy tuší, že ho nebude čekat ideál.

Zbraslav má oproti jiným prestižním resortům postaveným v okolí Prahy výhodu v tom, že je to hřiště výborně dostupné. De facto městský areál, kam dojedete po výpadovce na Příbram za chvíli. Kdo chce hrát osmnáct jamek na mistrovském hřišti, má to teď hodně blízko. Já tu byl z Vítězného náměstí v Praze 6 za pár desítek minut. A druhá výhoda je ta, že jde o místo nízko položené, v pražském „vyhřátém kotli“, takže je tu po celý rok relativně teplo. Sezóna tu může trvat prakticky po celý rok, pokud nenapadne sníh. Ale i když napadne, zase rychle roztaje.

Daní za to je nicméně fakt, že estetika zdejšího prostoru není žádný zázrak. Procházejí tudy dráty vysokého napětí, hned vedle je nevábná velkotržnice (některé dráty by ale měly jít brzy pod zem, tržnice bude snad v budoucnu přestěhována). Hřiště také leží na rovině, většinou bez stromů, pěkných výhledů do okolí tu mnoho není (mně se nejvíc líbil bizarní pohled přes hřiště na hradbu sídliště v Modřanech). Půvab místa tak zachraňuje především stromořadí, které areál dělí na dvě části. Bohužel jde už jen o zbytky aleje, část mohutných stromů po povodni v roce 2002 uhynula. Více nových stromků zatím vysázeno není, ale okolí by si je zasloužilo. Místu ovšem hodně pomohla jezera, vodní plochy na druhé devítce jsou pěkné. Také modelace povrchu přinesla mírně vyvýšená místa, která rovinu člení.

Jaký je design hřiště? Profesionální, velkorysý, co do rozmístění všech překážek promyšlený a na vysoké úrovni. Zahraje si tu dobře rekreant i špičkový hráč. Ferveje jsou místy velmi široké, jamky pestré – už po první hře jsem byl schopen si je vybavit, nesplývají. Ze strategického hlediska se mi líbily některé jamky druhé devítky, které jdou okolo vody, protože tady můžete volit z různých možností, kam míč hrát. Červené písky, ze kterých se hraje jako z běžného povrchu (můžete založit hůl) činí hru neobvyklou a přispívají z hlediska estetického. Zajímavé jsou i nestříhané travnaté „zuby“, vyvýšená místa na fervejích i v jejich okolí.

Co považuji za nejlepší designový prvek hřiště, který ho také odlišuje od ostatních areálů, jsou zdejší grýny. Opět bez ohledu na jejich současný stav: až budou dokonale střižené, budou velice těžké. Jsou místy dramaticky tvarované, zvedají se a klesají, mají několik částí. Mně se to velmi zamlouvalo, protože to vytváří dobrý kontrast k okolní placce. Je mi jasné, že někteří hráči budou kroutit hlavou nad tím, že na grýnu nejde míček pořádně zastavit. Budou se taky vztekat nad tím, kam míček zajíždí a jak se točí. Ale mně to bavilo, být vystaven takové zkoušce.

Hřiště má celkem pět odpališť, žlutá dávají v souhrnu 5 782 metrů. To není až tak mnoho, ale hrát tu pary není vůbec snadná záležitost. Především rány do grýnů jsou složitější, míček musíte umístit na správné místo, jinak je trojpat samozřejmostí. Také fyzicky není tohle hřiště žádná selanka, hráč se tu hodně nachodí. Některé přechody jsou delší, hlavně na první jamku se jde daleko. Posezení v klubovně po dlouhém pochodu je příjemné. Klenby v místní restauraci jsou krásně upravené, je to zdařilý přístup ke staré budově. Vybavení vkusné. Hezký je i vnitřní areálek u klubovny, kde je již známé hřiště s tříparovými jamkami.

Na Zbraslavi mají za sebou kus práce, ale kus je ještě čeká. Ale je jasné, že hřiště se může už jen zlepšovat. Základ má dobrý, chce to ještě nějaké peníze – a hlavně čas. Myslím, že za dva roky už bude celý areál v té správné kondici. A za takových pět let … turnaj evropského formátu pár minut od Prahy by se hodil.