G 210 / Na golf do Ústí brusle s sebou

Nedávno jsem se bavil s jedním profesionálním trenérem, který tři roky trénoval na jedné malé devítce. Pak přešel na velký resort, ale po třech letech se zase vrátil na tu devítku. Zeptal jsem se, proč šel z lepšího? „Ale oni tam nebyli lepší lidi…“, řekl mi.


Jak jednoduché! Někde je vám prostě fajn, cítíte se uvolněně, a jinde jste v nervech i napětí, ačkoli okolo vás je vše skvělé, dokonalé, nejlepší. Samozřejmě neplatí přímá úměra, že čím lepší hřiště, tím protivnější lidé, ale když jezdíte po hřištích v Česku, nemůžete si nevšimnout, že právě na menších hřištích panuje větší pohoda. Jen málokdo si tady něco dokazuje, jen málokdo se tady předvádí.

Drajving, okolo něj je hřiště

Drajving, okolo něj je hřiště

Dělat ramena asi nebude nikdo ani na jednom z nejlidovějších hřišť v Česku, které je kousek za Ústím nad Orlicí. Tuhle malou devítku, která letos vstupuje do své první „kompletní“ sezóny, najdete, když pojedete z Ústí severním směrem na Letohrad. Hřiště je v krásném údolí Tiché Orlice. Nejprve vidíte jeho spodní část, která je na úplné rovině, v nivě říčky. Hřiště vlastně jako hřiště z dálky ani moc nevypadá, je to prostě golfově zkultivovaná louka, na ní drajving, okolo šest jamek. Další tři jamky jsou za silnicí, to je úplně jiný terén. Kopec nahoru, pak se jde z kopce dolů, mezi tím ještě jedna jamka. A vedle kravín. Ano, v Ústí nad Orlicí si stejně jako na podobných hřištích člověk asi nezahraje tak, že by potřeboval všechny hole, vyzkoušel by všechny taktické varianty. Tady vám stačí jedno dřevo a pár želez, patr. Jamky sem-tam, dopředu-zpátky. Takové hřiště by namaloval asi každý trochu zkušenější golfista. Ale to není podstatné, protože s tím člověk tak nějak počítá.

Jamky rovné, bez větších překážek

Jamky rovné, bez větších překážek

Do Ústí samozřejmě zajíždějí především místní, je to typický rekreační areál lokálního významu. A rovnou říkám, že takových by u nás mělo být mnohem, mnohem víc. Tady totiž bez ostychu může hrát každý, tohle je přesně ten prostor pro první golfové kroky. Vše je tu blízko a jako na dlani, areál se nijak neodděluje od okolního světa. Hned u jedné z jamek totiž najdete bruslařskou a cyklistickou stezku, po které se každou chvíli prohánějí jezdci. Vy vidíte je a oni vás, určitě pár z těch, kteří tu projížděli, si řeklo: a co kdybychom ten golf zkusili? A právě takhle se ke golfu dostane víc lidí.
Hra na orlickém hřišti je podobná jako na většině těchto samo-doma-dělaných. Trochu drsnější povrch, žádné vymazlené ferveje. Málo bankrů, málo překážek. Grýny jsou malé a trefit je znamená hrát spíš před ně: míček vám pak na ně doskáče. Když to dáte přímo k vlajce, je možné, že vám míček ještě odroluje z toho malého prostoru pryč. Délkově je to také krátké hřiště, čtyřpary okolo 250 metrů. U jamky číslo 8 musíte dát pozor, abyste to nezahráli sousedům na zahrádku, u poslední jamky č. 9 zase můžete přistát až u oken zmíněného kravína. Když budete na čtyřparech v části u drajvingu první ranou u grýnu, taky žádný div. Ale věřte, že tohle hřiště nakonec vůbec není tak snadné zahrát výsledkově dobře. Je přírodní, tudíž počítejte s tím, že vše je tu syrovější.

Druhá část hřiště je kopcovitá, jsou tu tři jamky

Druhá část hřiště je kopcovitá, jsou tu tři jamky

Ústeckých devět jamek je public. Na hřiště jsem šel hrát s manželčiným patnáctiletým synovcem, který držel hůl teprve poněkolikáte v ruce, žádný handicap nemá, zkoušku ještě nedělal. Ještě ani neví, jestli si ji chce udělat. Ale létá mu to, hraje docela dobře, stometrovou ránu dá. Ideální hřiště pro takové hráče (ano, i toto je už hráč golfu, k tomu „být golfistou“ přece žádný oficiálně přidělený HCP od ČGF nepotřebujete). Za námi šli nějací manželé středního věku, chtěli jsme je pustit, abychom nezdržovali, ale oni že ne, že si stejně chtějí hru užít… Tady skutečně žádný stres nezažijete, tady všichni vědí, že se tu hraje jen proto – abyste si zahráli.
Zdejší hřiště je pro mě z Prahy asi přece jen daleko, abych sem jezdil. Ale vím, že kdyby se mně někdo zeptal, jaké hřiště bych mu ve východních Čechách doporučil ke hře „jen tak“, určitě budu jmenovat tohle. A taky Na vrších, případně šestijamkové hřiště v Dobříkově u Chocně (GK Osyčina). Jak to ti Východočeši dělají, že mají ke golfu takový normální, neokázalý vztah?

Komentáře k článku

Napsat komentář