Co ten Šebrle, má šanci?

(GOLF) V poslední době jsem se několikrát setkal s lidmi mimo golfovou sféru, kteří mi položili otázku: „Co ten Roman Šebrle, jak se teď dal na golf… Má šanci dostat se na olympiádu?“

Odpovídám na tento dotaz většinou trpělivě, snažím se osvětlit celou skutečnost, především propastný rozdíl mezi výkonností hráče s hendikepem okolo 3 a hráčem světové třídy. Nakonec ale vysvětlování uzavřu slovy: „Šance je vždycky. V jeho případě třeba jedna ku tisíci. Nebo jako když byste měli zahrát hole-in-one. Ale i to se přece občas podaří…“

Každý, kdo golfu jen trochu rozumí z hlediska sportovní stránky, ví, že Roman Šebrle by musel předvést vzestup fantastického rozměru, aby se mu podařilo dostat se herně na úroveň alespoň první tisícovky světového žebříčku. V současnosti má hendikep 3, přičemž letos odehrál 22 turnajů. Na nich z hlediska počtu ran dosáhl těchto výsledků: Mladá Boleslav PAR, Mstětice +1, Beroun +4, Běřovice +5 a Kunětická hora +7. Celkem uhrál 11% birdie, 48% parů, 28% bogy, 13% double bogy a horší.

Na amatérského hráče rekreačního typu to nejsou špatná čísla. Ale na někoho, kdo by se chtěl poměřovat s nejlepšími, jsou to naprosto nedostatečné výsledky. Pro srovnání letošní výsledky sedmnáctiletého Šimona Zacha, který má hendikep +3: Mladá Boleslav -7, Telč -6, Slavkov -4, Pyšely -4. Poměrově 1% eagle, 22% birdie, 55% parů, 18% bogy a 4% double bogy a horší.

Roman Šebrle to vše moc dobře ví. Zažil jsem ho na jedné tiskové konferenci, kde byli jen golfoví novináři, a na otázky o účasti na olympiádě odpovídal s úsměvem, viditelně nad věcí. „Hru na olympiádu“ ale zároveň dál hraje, nechává ji otevřenou. Ne pro golfový svět, ale pro sportovní publikum v tom nejširším měřítku. Ví, že z hlediska marketingu, své osobní značky, je to šikovná hra, která mu přináší zájem veřejnosti a médií.

Odmysleme si nyní tento olympijský pláštík, který působí na negolfovou veřejnost. Vezměme to podstatné: Šebrleho snahu stát se minimálně profesionálem, a zároveň výrazně zlepšit svoji hru. Pod vedením Davida Cartera se o to už pár měsíců snaží. Ať už jsou Šebrleho cíle jakékoli, je v každém případě dobře, že tuto cestu nastoupil a jde po ní. Může tím totiž výrazně pomoci golfu jako takovému.

Šebrle sice nedosáhne herní úrovně byť jen evropské špičky, může ale hrát občas srovnatelnou hru s českými profesionály. A i to bude ke golfu přitahovat zájem publika. Šebrle je vnímán jako pozitivní postava českého sportu, jako sympaťák, který má bojovného ducha a nehraje si na hvězdu. Něco skutečně dokázal.

Právě takové osobnosti český golf potřebuje jako sůl, protože jen ony dokáží ulamovat hrany všeobecného ostychu z golfu. Šebrle sice není personou srovnatelnou se sportovním géniém, Svenem Tumbou Johanssonem (1931-2011), který strhnul lavinu švédského zájmu o golf. Není ani hokejistou Jaromírem Jágrem či fotbalistou Pavlem Nedvědem, kteří kdyby se dali na golf jako svého času Tumba, asi by Čechy taky zbláznili do golfu. Šebrle vynikl v méně atraktivní a individuální atletice, ale přes to: kdyby se v golfu angažoval hráčsky, marketingově, navíc posléze i funkcionářsky, měl by golf rázem svoji všeobecně známou ikonu. Tu, kterou zatím citelně postrádá.

Na Šebrleho snahu je proto nutné shlížet v takto širokém rámci. Není to opravdu „o olympiádě“, ale spíš o tom, že se tu objevil zajímavý příklad špičkového sportovce, který může přenést své bohaté sportovní zkušenosti, vnitřní disciplínu, snad i obecnou tréninkovou metodologii, do golfu. V tomto smyslu je Šebrleho aktivita hodná pozornosti. Golf činí pestřejším a přitažlivějším.