Armstrongův doping: budou golfisté taky bobuláři?

(G 395) Cyklista Lance Armstrong v televizním talk show kajícně přiznával, jak během své kariéry masivně dopoval. Lze si z této sportovní aféry vzít nějaké poučení pro oblast golfu? A bude i golf někdy vystaven podobným dopingovým skandálům?

Viníkem je určitě Armstrong sám, ale je zároveň součástí sportovního byznysu, který si dal za cíl jen růst a růst a růst. Diváci Armstronga za jeho neustálá vítězství a famózní výjezdy do kopců Tour de France milovali a vyhledávali. A on přinášel cyklistice peníze. Skoro všichni tušili, že „bere“, stejně jako se to vědělo o prakticky všech jeho soupeřích v pelotonu. Ale všichni mlčeli, protože kola celého marketingového a mediálního cirkusu musela jet dál.

Není to zdaleka ten samý případ, ale určitá podobnost tu je v případě Tigera Woodse. Jeho okolí také moc dobře vědělo, jak se Tiger chová, jaký je, jakým záletům se oddává. Žádný příkladný americký hrdina. Ale všichni mlčeli. Novináři se neptali po dlouhé roky na nepříjemné otázky, nikdo nikdy neukázal Tigera z té horší stránky. Svatý Tiger. Ale nakonec se stalo přesně to, co v případě Armstronga. Ucho džbánu se utrhlo a voda se rozlila všude kolem. Doplatil na to hlavně Tiger sám, ale jak se ukázalo, jeho nepřítomnost na turnajích poškodila jak PGA Tour, tak televizní společnosti, sponzorské firmy a vlastně celý golf.

Pokrytectví, lež a podvody mohou být krátkodobě výhodné, mohou přinést velký zisk, ale z dlouhodobého hlediska jsou vždy ztrátou. Jenže v dnešním světě se vše orientuje na okamžitý a co největší zisk. A sport je sférou, která je jednou z nejtvrdších. Máš jen pár šancí, a když je neuvyžiješ, končíš. I proto se ve vrcholovém sportu drží basa. Ve hře jsou balíky peněz a nikdo o ně nechce přijít. Také diváci potřebují své ikony. Je to had, který leze kupředu rychleji a rychleji, a přitom požírá sám sebe.

A teď konkrétně: může být golf někdy konfrontován také s užíváním podpůrných prostředků v takové míře, jako tomu bylo (či snad stále je?) v cyklistice?

To je složitější otázka. Golf není fyzicky extrémně náročná a vytrvalostní disciplína. Je to něco mezi střelbou, kulečníkem a tenisem. Tělesné nároky na golfisty se však zvětšují a budou stále růst. Golfista-atlet woodsovského typu bude brzy nutným předpokladem pro jakýkoli úspěch. A jak dosáhnout ideálního těla, navíc co nejrychleji? Stačí si zobnout… Už v minulosti vyjádřili někteří golfoví experti pochybnosti nad tím, jak některým hráčům výrazně přibyla svalová hmota na rukou. Jako kdyby denně cvičili pět a více hodin. Jenže to by jim nezbyl čas na trénink s holemi.

Golf má výhodu v tom, že jde o poměrně komplexní disciplínu, která vyžaduje především dokonalé technické zvládnutí pohybu, švihu. V tom hráčům žádný doping nepomůže. Vyžaduje ovšem vysokou psychickou koncentraci, a to po dobu minimálně tří až čtyř hodin – což není málo. A právě tady je asi největší prostor pro „vylepšení“. Hráčům by bezesporu pomohl především u závěrečných jamek preparát, který by je zklidnil a přitom udržel v dobré kondici, zvýšil koncentraci, zlepšil koordinaci těla atd. Zatímco prostý nárůst svalů je hlavně při patování k ničemu, tohle už může výrazně pomoci. Na grýnech se přeci vyhrává. A někomu by určitě stálo za to mít v sobě před nedělním rozhodujícím kolem podpůrnou látku.

Teoreticky je možné si ještě vypomáhat technickými prostředky, ty jsou ovšem poměrně spolehlivě kontrolovány a průběžně jejich „výkony“ omezovány. Drivery nesmí mít příliš velikou hlavu, wedžky musí mít určitý typ drážek, dlouhé patry nebudete moci opírat o tělo atd. Tudy patrně cesta ke zvýšení výkonů nepůjde.

Podíváme-li se do historie golfu, je zřejmé, že tento sport je v porování s jinými zatím dopingově relativně „cudný“. Jednak z výše zmíněné podstaty hry, ale snad i proto, že jde o sport s velkou tradicí fair play. Pokud hráči „dopovali“, tak většinou v podobě alkoholu během hry, případně se uklidňovali kouřením doutníků či cigaret. Ale dnes, kdy je golf v souvislosti s jeho rostoucí celosvětovou popularitou skutečně masovým sportem, ve kterém se točí gigantické sumy, bude určitě i on vystaven většímu dopingovému tlaku.

Kromě kulturistiky a pár dalších sportů je dnes doping zakázán a golf se z antidopingového proudu nijak nevyčleňuje. Hráči už jsou průběžně kontrolováni. Je ale otázkou, zda tento přístup vydrží i do dalších desetiletí. Lidské tělo je dnes ve sportovních výkonech na maximu svých možností, není kam růst. Jak se vypořádá sportovní sféra s faktem, že rekordy už prostě padat nebudou? Bude sport pořád tak atraktivní? Když diváci začnou odcházet, nenajde se dost sportovních obchodníků, kteří řeknou: chceme-li vydělávat, musíme růst a toho docílíme jedině s podpůrnými prostředky. Těžko v tomto směru cokoli předpovídat.