G 173 / Nekonečná hra v dešti
Už jste někdy hráli pět hodin ve vytrvalém dešti? Kdy ani na vteřinu nepřestala z nebe padat voda? Nedávno jsem takovou zkušenost absolvoval. A je nezapomenutelná.
Ačkoli jsem v jednom z minulých článků psal, že na turnaje už nejezdím, udělal jsem po dvou měsících výjimku. Jel jsem na 2. ročník prezidentského turnaje do Mladé Boleslavi. Ze zcela prozaických příčin: pozvali mě, hřiště je docela blízko (z okraje Prahy za 45 minut), je přehledné a relativně lehké, hraje se tu dobře.
Start byl v sobotní pravé poledne, předpověď počasí velice nevalná, ale dopoledne nepršelo. Jenže přesně v 11.50, když jsme šli na odpaliště, začalo lejt. Šedivé mraky se táhly nízko, vítr foukal silně, takže deštník jste museli držet nikoli nad sebou, ale spíš před sebou. Nu což, prý existuje jen špatně oblečený golfista, nikoli špatné počasí.
Na startu bylo skoro devadesát hráčů. Já měl přímo luxusní obsazení flajtu, šel jsem s profesionálem Petrem Němcem (navíc je Master PRO – tedy něco jako trenér trenérů) a také s rozhodčím Michaelem Jonem. Hrálo se svižně, nikde jsme nečekali. Logické: v tom permanentním lijáku se nikdo nechtěl zdržovat. Ani jsme se mezi sebou moc nebavili, spíš převládalo soustředění na hru a mlčenlivé trpění. Cyklistikou vycvičené meteorologické oko mi říkalo, že tohle nevypadá nadějně, taková nízká oblačnost bývá dlouhodobá. A potvrzoval to i Michael Jon, který před startem kouknul na internetový předpovědní model Aladin. Aladin věštil jenom déšť.
Byli jsme na čtvrté jamce a moje boty už začínaly navlhat. Ponožky rovněž, kalhoty do půlky stehen mokré, tričko pod bundou místy taky a jedině hlava byla v suchu: měl jsem novou čepici a ta byla naimpregnovaná. Na šesté jamce mi došlo, že jsme teprve v třetině kola. Kladl jsem si pochybovačné a defétistické otázky: Proč tu vůbec jsem? Copak je to nějaká důležitá hra, v níž o něco jde? Vždyť je to jen zábava. A nač se má člověk při zábavě trápit? Nebylo by lepší sedět doma a číst si?
Došli jsme devět jamek a ve vzduchu stála otázka: má smysl to vůbec dohrát? Bylo totiž jasné, že: 1/ pršet bude i nadále, 2/ ostatní hráči se ze hřiště vytrácejí. I marshall, který za námi přijel, nám řekl, že rozhodně tenhle turnaj dojít nemusíme.
Nakonec jsme si řekli, že dohrajeme. Přiznávám, že kdybych šel s jinými lidmi, asi bych to skončil. Ale tenhle flajt měl sportovního ducha a kolegové byli i tolerantní – počkali na mě, když jsem si zaběhl do auta, kde jsem měl shodou okolností náhradní oblečení. Jaká to nádhera, obléci si suché boty! Samozřejmě i tohle oblečení se během druhé devítky změnilo v mokré hadry.
Nakonec turnaj dokončila jen třetina pole. Většina vzdala. V kategorii nad HCP 36 došli jen dva hráči, ve skupině 18-36 deset hráčů. Nejvíc jich dokončilo ve skupině s HCP pod 18 – dvacet hráčů. Lepší hráči hrají méně ran, mají s deštěm většinou už i nějaké zkušenosti. Kupodivu i v tohle strašlivém počasí se našli ti, kteří zlepšili svůj hendikep!
Já jsem naopak zhoršil, pouhých 29 stablefordových bodů a 91 ran (měl bych tu zahrát tak 83-85). Nic moc, ale spíš než dešti bych špatný výsledek přičítal větru, protože dlouhé jamky jsem v tom fičáku nedokázal zahrát tak, abych byl na grýnu v regulaci. Mokro naopak někdy i pomáhalo, protože vlhké grýny perfektně držely, mohli jste hrát přesněji, míček neroloval. Ale taky po fervejích neběžel – takže opět chyběla délka. Někde se déšť podepsal i na patování, především na nervozitě při úderu. Chcete to mít rychle za sebou, grýn moc nečtete, buch a je to … Ano, déšť člověka naučí hrát skutečně rychle.
Nakonec jsme byli mokří všichni, ať už lépe či hůře oblečeni do deště. „Dobře oblečený golfista“ je jen mýtus – i to nejméně promokavé oblečení se promočí, když na něj pět hodin padá voda. To byste museli hrát v holinkách a neoprénu. Nebo gumové pláštěnce, ale ta by zase zevnitř nedýchala, takže byste byli propocení.
Po osmnácté jamce jsem si oddychl, že to mám za sebou. Nebyl to krásný zážitek, ale zajímavý a přínosný ano. Bez toho náhradního oblečení a takto naladěného flajtu bych to nedošel, ale dneska jsem rád, že jsem to celé vydržel. Snad jsem si tím i potvrdil, že mám jistého sportovního ducha.
Komentáře k článku