G 171 / Problematická šedesátka
Kdepak, tohle nebude článek o problémech stárnutí, jak by si někdo myslel podle titulku. I když řeč se povede o holi. Ale nikoli o té, o niž se člověk musí opírat ve stáří. Řeč bude o speciální golfové holi. Ale vlastně: víte, že golfová hůl se dá používat právě jako ta stařecká opora? Prostě ji chytnete opačně, hlavu hole držíte v ruce, gumu (grip), aby vám hůl na náledí neklouzala, už dole máte. Hlavně zvolit správnou délku! Mně padne do ruky nejlíp send vedžka …
Ale k věci. Šedesátkou míním tzv. lob vedžku, která je dnes velice v módě. Má ji ve svém begu většina profesionálů. A hodně amatérů, kteří dojdou tak k HCP 36, o ní také začne uvažovat. Proč? Jednak proto, že ji mají ti zmínění profíci. Po nich se prostě všichni musíme opičit … Druhý důvod je už věcnější. Většina rekreačních hráčů si totiž při hře u grýnu představuje, jak hezky trefí míček, ten udělá pěkný oblouček a skoro nepoběží, prostě se zastaví. A právě k tomu se lob vedžka se svým vysokým loftem hodí.
Bohužel tomu tak v realitě není. Lob vedžka není určena pro většinu krátké hry u grýnu, ale je to hůl, která se hodí spíše pro ojedinělé případy. Má smysl ji použít jen ve chvíli, kdy opravdu potřebujete extrémně vysokou ránu – přes strom, když je málo místa k vlajce atd. A i tak ji lze často nahradit send vedžkou. Stačí jen otevřít hlavu send vedžky a její loft 56 stupňů se rázem změní na těch 60 lob vedžky. Čtyři stupně rozdílu totiž nejsou mnoho.
Nehovořme teď o hráčích, kteří umí dobře trefit každou hůl od lob vedžky až po dvojku železo. Hovořme o mase rekreačních golfistů, kteří mají dvouciferné hendikepy. Pro takové je obtížné trefit lob vedžku tak, aby skutečně vyprodukovala ránu stoupající těch 60 stupňů (hodně začátečníků má problém správně trefit i send vedžku s 56 stupni). Lob vedžka má natolik sklopenou hlavu, že je nutné míč trefit maximálně přesně a čistě – riziko topnutí či přitopnutí je obrovské. Navíc míček by měl ležet v dobré poloze, na vršku trávy, tedy rozhodně ne na tvrdším povrchu, natož holině, z níž se s lobkou skoro nedá hrát. Musíte mít maximálně plynulý švih, neuspěchaný, musíte podržet hlavu dole co nejdéle. Samozřejmě, že lze hranu hole trochu sklopit, čímž topnutí eliminujete, jenže to pak máte z té šedesátky už jen pětapadesátku, někdy i méně.
Když si rekreant koupí lob vedžku, tak to vypadá většinou následovně: začne s ní hrát častěji, než má smysl, bere ji do ruky při každé druhé ráně z dvaceti, třiceti metrů do grýnu. Jenže topne každou druhou ránu. A ty zbylé jako loby moc nevypadají. Hůl mu přináší víc škody než užitku. Takhle to trvá nějakou dobu, pak to má stejný konec: lob vedžka putuje na hanbu. Chyba ale není v ní, nýbrž v hráči.
I já jsem chtěl dokonale „obloučkovat“, takže jsem si šedesátku koupil. Jenže neznalý věci jsem si pořídil tu, která má bounce (spodní vyboulení) 12 stupňů. Hezká hůl do písku, ale na obloučky z ferveje spíš nevhodná. Když jsem zjistil, že lob vedžka má mít bounce maximálně 8 stupňů, koupil jsem si ještě jednu. Ale po čase jsem ji taky dal do komory. Pochopil jsem, že na krátkou hru je nejlepší používat jen jednu hůl (v mém případě send vedžku), protože s ní pak máte vypracovaný cit pro vzdálenost. Lobku nosím jen na turnaje a hraju s ní … dvě rány za kolo? Docela dobře se mi s ní čipuje, to když je na grýnu málo místa k vlajce. A klasický lob hraju jen výjimečně.
Řekl bych, že lob vedžku má smysl kupovat ve chvíli, kdy jste s hendikepem minimálně pod 18, ale spíš pod 10. Stejně jako trojka železo je to hůl z konce spektra a už to samo o sobě říká, že to není univerzální hůl do každé situace a pro každého. Jakkoli jsou regály golfových obchodů plné skutečně krásných kousků s nápisem 60, raději ovládněte své emoce a nechte si zajít chuť. A kupte si ji třeba až k šedesátým narozeninám. Pak ji budete moci využívat i jako tu oporu pro stáří.
Komentáře k článku