Zelený Baull 150 / Masakr žadatelů

Na každoroční konferenci České golfové federace je vždycky nejzajímavější bod „přijímání nových členů“. Budou, či nebudou žadatelé přijati? Jací jsou jejich řečníci a co o svém klubu prozradí? V sobotu 15. března to byla v hotelu Intercontinental dramatická podívaná.

Rekordních dvacet položek měl vytištěný seznam žadatelů o vstup do ČGF. U poloviny z nich ale bylo v kolonce o stavu rozpracovanosti jejich golfového areálu napsáno: NIC. Z velké části se totiž nejednalo o běžné golfové kluby, které staví hřiště. Jsou to spíše sdružení, která svým členům zajišťují hru jinde, za výhodných podmínek. V ČGF už je podobných „ekonomických“ či „kamarádských“ klubů několik. Nejvýraznějším je asi Golfový club Parlamentu České republiky, což je ryze „zaměstnanecký“ klub, který už při přijímání asi ne úplně vyhovoval všem podmínkám. V ČGF je ale především z pragmatických a utilitárních důvodů: poslanci jsou silná lobbistická skupina. Kdyby se tak jako poslanci hlásili do ČGF například tramvajáci, členy ČGF by se zřejmě nestali.

Nejen poslanci, ale všechny tyhle „neobvyklé“ kluby byly v minulosti přijaty hlavně proto, že ČGF chtěla „růst“. Byl tu jasný záměr přispívat k vlně zájmu lidí o golf, umožnit jim snadno vstupovat do co největšího počtu nejrůznějších klubů. Dveře byly otevřeny mnohým, a to do široka.

Jenže letos nastala změna. Před bodem „Přijímání nových členů“ vystoupil prezident ČGF Milan Veselý s rázným projevem, ve kterém apeloval, aby delegáti (zástupci klubů, kteří už jsou členy ČGF) při hlasování hleděli na to, zda žadatelský klub skutečně chce přispívat k rozvoji golfu, anebo si chce „jen“ založit klub. A Veselého slova podpořil v následném projevu ještě předseda STK Karel Vopička.

Bylo to nepřehlédnutelné nasměrování celého procesu přijímání, udání tóniny, o které se vedení ČGF domnívalo, že by v ní měli delegáti hrát.

Novináři a hosté seděli v poslední řadě v sále. Před námi seděli žadatelé. I když jsem jim neviděl do tváří, bylo patrné, jak znervózněli.

NA HOŘE BÍLÉ

Z původních dvaceti žadatelů vypadli na začátku hned dva: Steel Golf Club Ostrava (cosi na způsob „zaměstnaneckého“ klubu) a Friendly Golf Club (s velmi obecným záměrem „popularizace golfu“). Oba kluby poslaly přihlášku pozdě. Také Czech Ladies Golf Association přihlášku stornovala. Ve hře tak zůstalo sedmnáct klubů.

První přišel na řadu Let´s Golf Club. Záměr klubu: „osvěta a propagace golfu“ a „sdružit ty hráče, kteří mají v oblibě značku Jack Nicklaus“. De facto klub spojený s dovozcem golfového zboží. Verdikt: nepřijat. Delegáti mu nedali nadpoloviční počet hlasů nutný k přijetí.

Následoval Albatross Golf Club z Vysokého Újezda u Prahy. Jeho zástupce obšírně informoval o stavbě osmnáctijamkového hřiště za desítky až stovky miliónů, která je v plném proudu. Přesto se jeden z delegátů ptal, jak jsou vyřešeny vztahy mezi klubem a investorem hřiště. Nad sálem se začala vznášet atmosféra nepříjemné nejistoty. Bylo by absurdní, kdyby takový klub přijat nebyl – ale byl.

A další nebožák jdoucí na torturu: Forest Golf Club. Za ním stojí lidé, kteří provozují historickou golfovou klubovnu v Klánovicích a chtějí zde, na místě bývalého hřiště, které komunisté v padesátých letech rozorali, vybudovat nové. Ano, to je ten stálý spor o hřiště a kácení zdejšího lesa mezi společností Forest Golf Resort a Klánovickými. Paní Bažantová, která zastupuje FGR, se omluvila, a tak za žadatelský klub hovořil Jaromír „Míša“ Fuchs, senior a člen Síně slávy českého golfu, který v Klánovicích jako kedík kdysi začínal. Jenže po jeho vystoupení si vzal slovo zástupce Golf Clubu Praha (Motol) a řekl, že FGR jim dosud nezaplatilo 40 % z ceny, za kterou jim klánovickou klubovnu prodali. A zároveň se obrátil k Fuchsovi a řekl: „Je mi líto, Míšo, že jsi byl zneužit k tomuto vystoupení…“

Byl to mimořádně trapný moment. Lidé z FGR možná tušili, že budou „problémy“, a tak poslali místo sebe člověka, jenž měl svým renomé překrýt nelichotivý fakt dlužnictví. Je to vlastně i jasný vzkaz veřejnosti a zastupitelům, kteří budou rozhodovat o případném povolení či nepovolení stavby hřiště: společnost FGR jedná velmi podivně.

Verdikt byl v tomto případě jasný: nepřijat. I přes to, že u klánovické klubovny je drajving i tréninkové plochy, golf se tu už hraje.

A následovala další poprava: klub Future of Golf, jehož záměrem bylo „získat prioritní postavení ve výuce metodiky v ČR“. Na to reagoval přímo prezident Veselý, který záměry klubu podrobil kritice. Výsledek? Budoucnost Future není v řadách ČGF.

Skóre bylo tedy pochmurné: ze čtyř žadatelů zatím prošel jediný. Z řady před námi se na nás obrátila vyděšená slečna zastupující Golf Klub Osyčina u Ústí nad Orlicí a zeptala se: „A to je takhle vždycky?“

Při pohledu na její hezkou tvář jsem jí odvětil, že ona by snad mohla mít se svým klubem šanci… A navíc jsem si přečetl, že už mají šest hratelných jamek.

BEREM, NEBEREM

Situace se posléze obrátila, dalších pět klubů bylo přijato – opět ovšem za dotazů z pléna. Přijat byl například i jihomoravský Golf Club Kardinal, který měl v kolonce o stavu drajvingu či hřiště také napsáno: NIC. Ale prý už mají dohodu o stavbě. Možná rozhodlo, že na otázku jednoho z delegátů, jak to bude s vínem, když jsou z té Moravy, odpověděl zástupce žadatele, že samozřejmě jsou všichni zváni k nim na lahvinku… Takhle se to dělá! A holt smůla pro všechny, kteří chtějí vstoupit do ČGF a nemají u svého klubu vinici, pivovar nebo velkoudírnu…

Tím byla zábavná složka přijímání vyčerpána. Vcelku věcně se pak střídavě přijímalo a nepřijímalo. Golf Club USKG (záměr: „rozvoj a propagace golfu“ + NIC): nepřijat. Golf Praha Vinoř (staví Sekyra Group, a to rovnou 36 jamek): přijat. Osyčinu i s její hezkou slečnou vzali, zato atraktivní dámě zastupující První golfový klub československý (záměr: „spojit golfisty z Čech a Slovenska“ + NIC) nepomohl ani její hluboký výstřih: klub nepřijat. Přijat byl Golf Klub Kynžvart s rozestavěnou velkou osmnáctkou (první devítka k otevření už letos), neprošly ještě dva kluby: Vysokoškolský golfový klub (záměr: „rozšiřování golfu mezi VŠ mládeží a zaměstnanci VŠ“ + NIC) a Motol Sport Park. Ten druhý je golfová odnož tenisového motolského klubu, má dohodu s velkým motolským hřištěm, chce stavět akademii, a kdyby se hlásil loni, byl by asi přijat. Kluby ale samozřejmě mají možnost přihlásit se příští rok znovu.

Konečný výsledek: ze šestnácti nových subjektů, které žádaly o vstup, jich bylo přijato devět. 9:7, to je solidní masakr.

TROCHU SE PODRBEJTE NA HLAVĚ

Na následné minitiskovce s prezidentem Veselým a dalšími lidmi z výboru ČGF jsem se zeptal: Byl to opravdu záměr, svými projevy ovlivnit delegáty, jak mají hlasovat?

Ano, měl to být pro ně signál. „Jde o určité cykly v přístupu k novým klubům,“ řekl Veselý. „Dnes potřebujeme ty kluby, které skutečně investují do golfu. Ne ty, které nemají žádné provozní náklady spojené s hřištěm, drajvingem a členství v ČGF je pro ně hlavně ekonomicky výhodné,“ dodal Karel Vopička.

Argument rozumný, navíc je v souladu s podmínkami pro přijetí klubů do ČGF. Problém je jedině v tom, že když například v roce 2006 nebo 2007 byly přijímány kluby hodně benevolentně, dnes se mohou odmítnutí žadatelé ohánět, že je to nefér. A budou mít pravdu. Záměrem vedení ČGF je ale prý do budoucna prověřovat, zda i stávající kluby ČGF skutečně naplňují podmínky spojené se členstvím.

Je otázkou do debaty, zda je postoj vedení ČGF správný. V jednom období chci shánět kluby, hráče, a tak na striktní dodržování pravidel nehledím… Ale když pak zjistím, že si členské kluby našly vlastní, „ekonomicky chytré“ cesty existence, názor změním?

Lze to vykládat jako pragmatickou změnu stanoviska, vycházející především z ekonomické reality. Lze to ale také vykládat jako schopnost „číst pravidla pokaždé jinak“. A oba řečníci z vedení ČGF možná mohli své projevy formulovat trochu neutrálněji, ne jako svého druhu „doporučení“. Byť nakonec hlasovali sami delegáti a jen oni rozhodli.

Jádro celého problému nicméně vystihuje postoj k členství parlamentního golfového klubu v ČGF. Že byl klub přijat a je členem ČGF, tím totiž všichni jasně říkají: jsme pragmatici.

Komentáře k článku

Napsat komentář