Zelený Baull 142 / Co kdybychom zrušili zkoušky způsobilosti?
Když jsem poprvé chytil do ruky golfovou hůl a rozhodl se, že začnu hrát, bez debat jsem přijal fakt, že budu muset udělat „zelenou kartu“. Nijak jsem neuvažoval nad smyslem této zkoušky (dnes zkouška způsobilosti), přišel mi logický. Stejně jako potřebujete k jízdě na silnici řidičák, potřebujete ke hraní golfu „golfičák“.
Po jistém poznání golfové hry a golfového světa se mi ale do mysli vkrádají určité pochybnosti. Kladu si otázku: co by se stalo, kdyby vykonání zkoušky nebylo nutné a každý, kdo by přišel na hřiště, by po zaplacení fýčka vyrazil hrát? Něco takového přece funguje v USA, kde ke golfu žádný golfičák nepotřebujete. A přesto – nebo právě proto – se tu golfu daří snad nejlépe z celého světa. Bez zkoušek lze hrát i na mnoha evropských hřištích, včetně některých českých.
Pesimista si situaci bez zkoušek představí tak, že by na českých hřištích zavládl chaos. Začátečníci by zdržovali hru, odpalovali do spoluhráčů, ničili hřiště. Optimista namítne: hodně začátečníků by stejně přicházelo na hřiště ve společnosti zkušenějších hráčů, kteří by jim řekli, co a jak. V recepci by novicům také poskytli potřebné informace, navíc zásady etiky bývají napsané na tabuli u prvního odpaliště. Kdyby se na hřišti někdo choval nepřípadně, přijede maršál a napomene ho. Když by se to opakovalo, byl by ze hřiště vykázán.
Lze také připomenout, že zelená karta u nás dlouhá léta vůbec neexistovala. Zavedena byla až po roce 1990, podle příkladu některých evropských zemí. Do té doby se problém začátečníků řešil jen v rámci klubů. Dnes je zkouška v kompetenci profesionálů, byť de iure vám HCP 54 a tím i volný přístup na hřiště uděluje STK příslušného klubu, kam se přihlásíte.
O tom se mimochodem málo ví: kdo se naučí hrát sám, navíc ovládá zásady chování i pravidel, ten může rovnou zajít za estékářem klubu, do kterého hodlá vstoupit, a říct, že chce mít přidělený HCP 54. Pokud estékář usoudí, že dotyčný skutečně hrát umí, může mu hendikep přidělit. Profíka, který si obvykle za zkoušku řekne 2 500 korun, tak lze z celého procesu vynechat.
Kdybych měl uvést některé důvody, proč uvažovat o zrušení zkoušky, tak znějí takto:
1. Existence zkoušky je dána pouze převzetím evropského modelu, byť v celosvětovém i historickém kontextu existují i jiné modely. V jiných státech žádné zkoušky nikdy neexistovaly a golf se tu bez problémů hraje – a rozhodně nijak hůře nebo v horších podmínkách než u nás.
2. Efekt zkoušky není takový, jaký by měl být. Zdaleka ne všichni hráči jsou po jejím vykonání herně „způsobilí“, ne všichni hráči se na hřišti chovají správně. Nářky na nevypíchnuté důlky, zdržování, neznalost chování atd. slyšíte stále. Zkouška se tak stává pouze formální. To má ovšem i svou pozitivní stránku – díky snadné a rychlé cestě proudí do golfu čím dál víc hráčů.
3. Zkouška není levnou záležitostí a předchází jí většinou i „povinné“ hodiny u trenéra. Je to ekonomicky pokřivený systém, díky kterému mají trenéři zajištěn automatický přísun žáků a nemalý výdělek. Když každoročně začne hrát pět tisíc nových hráčů a každý z nich zaplatí trenérovi cca 2 500 korun za vykonání zkoušky, putuje do kapes trenérů 12,5 miliónů korun.
4. Zkouška částečně brání ještě většímu rozšíření počtu golfistů, podobnou „úředničinu“ nenajdeme prakticky u žádného rekreačního sportu. Je to podobné, jako kdyby vás nepustili na sjezdovku, pokud byste neměli povinný „lyžařský průkaz“. Přitom i na sjezdovce může snadno dojít k nehodě – když neumíte lyžovat a do někoho omylem vjedete.
5. Zkouška ztrácí význam i tím, že ji nevyžadují ani některá domácí hřiště, kam vás pustí hrát za předpokladu, že jdete s hráčem, kterým má HCP alespoň 54. Navíc je uplatňován dvojí metr: všechna česká hřiště většinou umožní hrát i těm cizincům, kteří žádnou zkoušku nemají a jen nahlásí, že mají nějaký hendikep.
Nicméně čas na úplné zrušení zkoušky asi ještě nenastal. Obava českých provozovatelů hřišť před náporem neználků je značná, do jisté míry i pochopitelná. Naše podmínky nejsou totožné například s těmi americkými, kde je jak více veřejných hřišť, tak je zde golf natolik populární, že i negolfisté vědí, že na hřiště není možné jít „jen tak“ a pálit to hlava nehlava.
Přesto by ale nebylo od věci zkoušky poněkud modifikovat. Například tak, že by odpadla praktická, herní část. Značná část těch, kteří dnes zkoušku udělají, totiž stejně nehraje ani na HCP 54. Zkouška by se tak skládala jen z problematiky chování na hřišti a základních pravidel. Nevelký regulační poplatek za vykonání zkoušky by také plynul do kapes klubů, jejichž činovníci by měli zkoušku na starosti. Otázka herní úrovně a uhrání hendikepu 54 by už byla záležitostí každého jedince (stačí k tomu hra na devět jamek nesoutěžního výsledku).
Komentáře k článku