Když hřiště nemá zájem, je všechno marné

Tomáš Slavíček ví, co je to sport. Žije jím celý život. Do golfové sféry se dostal už před lety, posledních šest let vede svoji vlastní Slavíček Golf Academy. A zkušeností s dětským, ale i dospělým golfem má fůru.

Slavíček Golf Academy rozšiřuje pro rok 2015 portfolio svých center o Slapy. Proč právě toto hřiště?

O spolupráci se Slapy jsme stáli dlouho, je to nádherné hřiště v dosahu Prahy, velká rekreační oblast s ohromným potenciálem. Byl to oboustranný zájem, což je důležité. Bez zájmu hřiště je vše marné. Areál taky zapadá do našeho konceptu určité blízkosti Zbraslavi a Lorety Pyšely. Ani Čertovo Břemeno není na druhém konci republiky, takže je pro nás logisticky jednodušší vše organizačně a trenérsky pokrýt.

Máte čtyři centra, chcete jich mít šest. Bude tedy rok 2015 ve znamení velké expanze SLGA?

Nijak zásadně „expandovat“ nebudeme, i když je o náš koncept zájem i v jiných rezortech. V roce 2015 bychom se spíš rádi po trenérské stránce stabilizovali a vytvořili i přirozenou konkurenci mezi centry. Kdybychom měli v průměru v každém centru 50 dětí a měli jsme 6 center, tak 300 dětí už je dost na to, abychom objevili a vychovali nějaký výrazný talent pro český golf. Chceme v horizontu tří let vytvořit i vlastní systém „reprezentace“, tedy třeba začít „stahovat“ talentované děti do jednoho centra.

Jaké je rozložení vašich žáků v současných centrech? Kde je největší zájem?

Na Zbraslavi máme asi 90 dětí, na Loretě 40, na Čertově Břemeni kolem 20. Začíná s námi přes zimu trénovat asi pět dětí ze Slapů. Věková struktura je ideální – nejvíce dětí je ve věku 6-12 let. Celkem máme i se všemi mateřskými školami v místech skoro 220 dětí. Zájem je vždy v určitých vlnách – přesto je asi naším největším úspěchem „rozjezd“ Čertova Břemene. Ve velké aglomeraci je práce snazší. Celkem přirozeně některé děti končí, některé přicházejí, některé odešly a vracejí se. Běžný koloběh.

Začínáte se orientovat i na seniory. Co jim nabízíte?

To byla vždycky moje idea, aby golf hráli společně děti, senioři i hendikepovaní golfisté. Jak tomu rád říkám, je to náš příspěvek k „polidštění golfu“. V srpnu jsme zahájili ve spolupráci s VŠE v Praze výuku v projektu Univerzity 3. věku, absolvovalo 38 seniorů a seniorek. Více než 10 jich udělalo HCP 54. To je moc dobře. Pro příští rok budeme pokračovat ve stejném konceptu. A pro ty seniory, kteří úspěšně absolvovali v letošním roce, připravíme nabídku pokračování ve standartních typech kurzů, jako máme pro děti.

Rád bych zmínil kvalitní práci pana docenta Vojtíška, který má v SLGA tuto oblast na starosti. On je tím hnacím motorem, skvěle komunikuje se seniory a chce zkušenosti aplikovat i v jiných centrech SLGA. Dalším bonusem je, že po skončení semestru seniorům okamžitě nabízíme zvýhodněné podmínky pro jejich vnučky a vnuky. Tím posilujeme i vzájemný respekt malých a starších. Bylo nádherné vidět při Mistrovství SLGA letos v říjnu, jak si to senioři užívají a jak po nich naši elévové koukají. A také jak si navzájem přejí úspěch. To je krása. Měli jsme na Mistrovství 160 hráčů – členů SLGA, z toho asi 30 seniorů a seniorek.

Je v seniorské skupině velký golfový potenciál? Na západě asi ano, ale tam jsou důchodci přece jen bohatší.

Bezesporu je, ale je to skutečně i otázka peněz. Jsme první vlaštovkou v českém golfu, je tedy předčasné hodnotit, zda náš projekt bude i dlouhodobě funkční. Pokoušíme se získat granty, abychom mohli v naší práci pokračovat a rozvíjet ji.

Do golfu míří málo nových hráčů, projevuje se to i u vás? Musíte je víc shánět?

Povinností každého šéfa centra – a je podle toho i hodnocen, je nejen zkvalitňovat výuku, ale zodpovídá i za rozvoj členské základny v jednotlivém centru. Musí organizovat Dny otevřených dvěří, chodit po školách a školkách. To je nevyhnutelné. Obecně ale nejvíce pomáhá rozvoji dobré jméno SLGA.

Myslím, že éra prudkého nárůstu členů je minulostí. Jen si přeju, aby nenastal odliv dětí a mládeže, jak tomu bylo v roce 2013 v celém českém golfu. To je znakem, že děláme všichni něco špatně. My to zatím nepociťujeme, ale i proto, že aktivně působíme všude, kde fungujeme. Český golf potřebuje první výsledky, první vzory pro mládež a děti. Máme vlastní systém – chceme, aby ti starší a již dnes relativně úspěšní, třeba Sára Kousková a Vojta Mitterwald, působili na své mladší kamarády v akademii jako vzory. Oni si to uvědomují. Úspěch golfový jde ale vždy ruku v ruce i s chováním, přístupem k tréninku, s přístupem a loajalitou k akademii, klubu, trenérům a dalším lidem.

Jaká je obecně spolupráce se školami? A liší se to regionálně?

Záleží vždy na obou stranách. Získáte-li důvěru ředitele nebo ředitelky školy, a to není vždy snadné, tak se dá spolupráce rozvíjet. Někde se nám to daří lépe, někde hůře. Asi nejlepší spolupráce je se dvěma školami – Gymnáziem Oty Pavla v Radotíně, kam nám chodí už asi 10 dětí, a s mateřskými školami v Pyšelích a v okolí. Od roku 2015 dostali dva naši cvičitelé Filip Cidlinský a Karolína Šubrtová „úkol“ rozjet vlastní projekt pod hlavičkou SLGA ve velké základní škole v Radotíně. Když děti nepřicházejí za námi, my musíme přijít za nimi. Využitím projektu SNAG se tak snažíme dostat do co nejvíce škol a projekt ČGF Se školou na golf tomu napomáhá. Ale vše si musíte stejně „odšlapat“ sám, jinak to nejde. Nikdo v tomto nikomu nepomůže. To je ve všech sportech i činnostech stejné.

Mimochodem, paní ředitelka dr. Hrkalová z Gymnázia Oty Pavla v Radotíně je typickým příkladem, že když se chce, tak to jde. S ní je skvělá spolupráce. Nápad, že Klára Spilková, s kterou jsme spolupracovali a podporovali ji, bude muset skloubit svou profesionální kariéru se studiem, byl můj a jsem na to také patřičně hrdý. Právě díky pochopení gymnázia a paní ředitelky Klára zvládla školu a zvládá i golf. Proto budeme velice úzce spolupracovat s gymnáziem i nadále.

Možná uzraje i budoucí koncept, že se nám podaří vybudovat vlastní internátní SLGA s úzkým propojením na výuku a vzdělání, v tomto případě spolupráci s GOP v Radotíně. To je běh na dlouhou trať, ale od počátku vzniku akademie jsem se tím nikdy netajil. Pokud má fungovat nějaký systém, tak bez propojení škola + sportovní výuka, v našem případě golf, to nepůjde.

Jsou z hlediska regionality jiní i žáci? Jaké jsou zkušenosti s pražskými dětmi a odjinud?

Protože spolu jezdíme společně na turnaje i na soustředění, takto moc nevnímám. Děti zlobí všude stejně. Jistá konkurence mezi dětmi z center je potřebná. Já ani trenéři nerozlišujeme, zda je kluk či děvče z toho či onoho centra. Jsou to všechno naše děti.

Je hodně rodičů, kteří dávají děti na golf proto, že oni sami hrají?

Tak 30 % rodičů hraje, možná 40 %. Ale to je jen můj odhad. Bohužel mnoho rodičů dává děti na golf právě proto, že ho sami hrají, nebo že je v jistém smyslu módní hrou. To není dobře. Děti by si měly vybrat svůj sport svobodně. Přiznám se, že mám radost, když dítě třeba u nás po roce nebo dvou skončí a jde se věnovat naplno jinému sportu. To je hlavní: věnovat se nějakému sportu. Je jedno, jakému.

Máte hodně žáků, kteří dělají ještě nějaké další sporty, anebo jde většinou jen o golfisty?

Zaplaťpánbůh, že dělají i jiné sporty. Minimálně by měly dělat děti ještě jeden sport. My samozřejmě chceme, aby děti chodily pravidelně na kondiční a kompenzační cvičení, které je součástí tréninku v SLGA, ale ani po šesti letech přesvědčování rodičů, že golf je jednostranný sport a je zapotřebí ho kompenzovat a posilovat i jiné svalové skupiny, se to moc nedaří. Při tom úměra je jednoduchá – kdo chodí pravidelně aspoň jednou týdně cvičit, daří se mu i v golfu lépe. Chtěl bych, aby ti nejtalentovanější děti chodily na gymnastiku k Jirkovi Fiřtovi, který je dnes asi nejlepší „golfový odborník“ v oblasti kompenzačních cvičení. Jirka je pro nás hrozně důležitou osobností. On je sám bývalý vynikající gymnasta a dnes i trenér golfu a jeho významná role u nás v akademii bude stále narůstat.

Co děti na vaší výuce nejvíce baví a v čem je vidět, že je musíte trochu nutit?

To se liší věkem. Logicky ti nejmenší si chtějí hrát a soutěžit. Také udržet pozornost těch malých je těžké. Zvlášť v zimní sezoně v indoorech. Ti starší samozřejmě už vědí, že bez drilu to nejde. Tady je strašně důležitá osobnost trenéra, děti okamžitě vycítí, že jejich trenér hoří pro golf a pro výuku a pak mu to vrátí v podobě své pozornosti.

Jaké jsou podle vás v současnosti tři největší problémy českého golfu?

1. Nereálné ceny všeho, co jde jen „kolem“ golfu. Ale s tím jsem – bohužel – smířen.

2. Stále přetrvávající vnímání golfu jako sportu pro high society. Proto děláme všechny kroky, aby tomu tak nebylo. Musí ale stejně takto působit všichni, kteří mají v popisu práce golf.

3. I když se to mírně lepší, tak neefektivní řízení českého golfu a s tím ruku v ruce i nepříliš viditelné úspěchy na mezinárodním poli. Všichni si musí uvědomit, že golf je sport jako každý jiný. Nehrajme si, že golf je něco extra. Nová koncepce řízení vrcholového golfu a reprezentace na úrovni ČGF od ledna tomu snad také napomůže. Já jsem připraven tomu svými zkušenostmi pomoci.

Jak se fungování SLGA za těch šest let její existence proměnilo?

To se vůbec nedá srovnat. V květnu 2008 jsem stál na Zbraslavi na drivingu a přemýšlel, jak vůbec začít s budováním čistě soukromé golfové akademie – a když dneska vidím, co jsme dokázali, je to jako sen. Přitom od toho května do října 2008, za čtyři měsíce, prošlo demo-dny skoro 3 000 dětí z celého okolí – jenže zůstaly jenom tři!! Já mám ale docela buldočí povahu a vlastně mě to nakoplo. Děti začaly přicházet, zlomem byl i příchod Petra Štrougala do funkce HEAD PRO.

V té době, někdy na jaře 2009, jsme s Petrem začali koncepčněji pracovat a přemýšlet, kam chceme směřovat. Byli jsme přesvědčeni, že jedinou naší momentální předností je spolehlivost a slušnost ve vztahu k rodičům a dětem. Nikdy jsme nedělali žádné reklamní akce, od počátku jsme věděli, že nejlepší reklamou je šeptanda typu: „tam je to dobrý“. Postupně jsme přibírali další trenéry a cvičitele golfu, kondiční trenéry, fyzioterapeutku, psycholožku. Teď nás je všech, kteří se o děti staráme, sedmnáct.

Které okamžiky byly nejtěžší?

Nejhorší byla nestabilita na Zbraslavi v roce 2012, kdy se trochu turbulentně měnila vlastnická struktura. Zaplaťpámbůh, že dnes jsou na Zbraslavi, v našem největším centru, zcela jiné a velmi přátelské vztahy. Dalším zklamáním bylo, že se nám nepodařilo rozjet centrum na Darovanském dvoře. Zklamali mě taky někteří trenéři, kteří již museli odejít. Naopak někteří mě svým přístupem inspirují.

Je teď práce více než při zakládání nebo už to docela „jede“?

Práce máme stále víc. Ono to vypadá vzletně – čtyři centra. Ale to je čtyřikrát víc práce, čtyřikrát víc zodpovědnosti za kvalitní vedení tréninku, kvalitní komunikaci s rodiči. Každé centrum má svá specifika, jinou cenovou politiku, jinou historii. Je pravda, že už jsme s Petrem Štrougalem ale nevěděli, kam dřív skočit. Proto od ledna 2015 posilujeme vedení akademie novou funkcí sportovního managera, kterou bude rozvíjet Tomáš Kousek. Hodně si slibujeme od přínosu naší nové společnice ve firmě Katky Zapletalové, která si převzala zodpovědnost za PR SLGA. Také šéfové jednotlivých center budou mít další povinnosti. Jinak bychom to už nezvládali.

Já osobně se chci věnovat vizím rozvoje, tedy vytvoření centra pro ty nejnadanější děti s nadstandartními podmínkami a jednáním s partnery o podpoře naší myšlenky. Jinak práce je v podstatě stejná každý rok v tom smyslu, že do konce roku musíme připravit detailní kalendář turnajů, kontrolních turnajů v rámci SLGA, plán soustředění a seznámit rodiče s termíny, aby i oni přizpůsobili svůj program. Rozdíl je, že dříve byl jeden, teď jsou čyři.

Co se vám podařilo a co se naopak ukázalo jako slepá cesta?

Nedaří se nám, aby se k nám hrnuli kvalitní a zkušení trenéři. Zkrátka je nikdy nebudeme schopni zaplatit tak, jak jsou zvyklí. Výuka dětí není výuka padesátiletého rekreačního golfisty, má svá specifika a zákonitosti. I trenér musí být talentovaný na tuto práci. Dlouhodobým problémem je, že nemáme vlastní indoor zařízení. Náklady na zimní přípravu v indoorech jsou vysoké, provozovatelé vědí, že musíme někde přes zimu trénovat, a podle toho se k tomu staví. Také potřebujeme silnější podporu sponzorů.

Co se nám daří: velkou radost mám z toho, že noví trenéři se budou rekrutovat z řad našich členů. Tím vlastně trochu uzavíráme kruh. Děti, které jsou u nás třeba pět let a již nechtějí pokračovat intenzivně ve „svém“ golfu, se zařadí mezi trenéry, dostanou družstvo a začínají novou kariéru jako trenéři.

Za největší úspěch ovšem považuju to, že nám rodiče i děti věří. Neztratili jsme jejich důvěru a toho si nesmírně vážíme. Jsme jako velká rodina, s drtivou většinou rodičů si tykám, znám problémy jejich i jejich dětí. Řekl bych, že toto je naše know how. To je jistý fenomén SLGA, který je cenný. Zvlášť v této „zvláštní“ době.

Více o akademii Tomáše Slavíčka na www.slga.cz