Jak dlouhé by mělo být hřiště?

(GOLF) Golfová hřiště ušla za posledních padesát let velký kus cesty. Grýny jsou rychlejší, bankry větší, tráva pečlivěji stříhaná a příroda okolo upravenější. Co ale nejvíce vyjadřuje celkovou změnu, je délka hřišť, respektive jednotlivých jamek.

Důvodem prodlužování hřišť je lepší technické vybavení golfistů. Jack Nicklaus, který patřil k velmi dlouhým hráčům, dosahoval během své kariéry od 60. do 80. let v průměru 248 metrů délky. Ještě v roce 1980 hráli nejlepší profesionálové mezi 230-250 metry. Dnes je průměr délky drivů špiček PGA Tour přes 270 metrů, i všichni tzv. krátcí hráči dosáhnou hranice 250 metrů.

Své rány posílají dál ale i rekreační hráči, především díky „odpouštěcím“ velkým hlavám holí a pružnějším, grafitovým shaftům. Vývoj v tomto směru nabral obrátky především v 90. letech, průkopnickou roli hrál model Big Bertha firmy Callaway.

Jeden ze základních postulátů golfové hry nicméně spočívá v tom, že délka jamek by měla korelovat s hráčovými schopnostmi. Hřiště by nemělo být ani krátké, ani dlouhé. Jak ale určit, která délka je vhodná?

Doporučení vydaná americkou USGA i PGA of America ohlédně správné volby odpaliště se odvíjejí nikoli od barevnosti jednotlivých kamenů, ale od délky vašich drivů.

Pokud tedy hrajete driverem okolo 160 metrů, měli byste hrát hřiště (PAR 72) s délkou 4 200 metrů. Při 180 metrových drivech je to zhruba 4 800 metrů, při drivech 200 metrů mezi 5 300 – 5 500 metrů, s drivy 225 metrů hrajte hřiště 5 600 až 5 800 metrů dlouhé.

Jednoduchá pomůcka také říká: vezměte vaši průměrnou délku ran pětkou železem (nebo adekvátním hybridem) a znásobte ji 36krát. Kupříkladu 150 (metrů) krát 36 rovná se 5 400. Pokud pálíte pětkou na 150 metrů, máte hrát hřiště z odpališť s délkou okolo 5,4 kilometru. Lhostejno, jakou mají barvu.

K podobným číslům se lze dostat i čistě statistickou metodou. Průměrná délka hřišť pro profesionály na PGA je 6 600 metrů, hrají drivy s délkou přes 250 metrů a sedmičkou železem přes 150 metrů. Naopak rekreanti hrají driverem 200 metrů a sedmičkou se dostanou na zhruba 125 metrů. Koeficient rozdílu délky ran je cca 1,2-1,25. Pokud oněch 6 600 metrů přizpůsobíme koeficientu, pak vychází délka hřiště ze žlutých odpališť na 5 500, resp. 5 300 metrů.

Jestliže tedy při přenosech z PGA Tour či European Tour obdivujeme schopnost profesionálů zasáhnout tolikrát green v regulaci, pak je dobré vědět, že vzhledem k délce jejich ran hrají kratší hřiště než mnozí muži-rekreanti, jež hrávají hřiště s délkou okolo 5 800 metrů, což je dnes běžná délka kvalitní osmnáctky ze žlutých.

V České republice má přitom ze žlutých hned desítka hřišť délku přes 6 000 metrů – Kunětická hora, Albatross, Čeladná, Kynžvart, Františkovy Lázně, Mladá Boleslav atd. Další skupina asi patnácti hřišť má ze žlutých délku přes 5,8 kilometru – Mariánské Lázně, Karlštejn, Konopiště, Sokolov, Mnich, Ostravice, Benátky atd. Na druhou stranu takový Beroun (5,5 km) či Ypsilonka s 5,6 kilometru jsou délkově vstřícná hřiště. Podobný koncept přívětivého hřiště je i Loreta u Pyšel s 5,5 kilometru. Z bílých pak mají tato hřiště obvykle okolo 6 kilometrů.

Ono také stát na odpališti s tím, že par mohu zahrát jen teoreticky – komu by se takový pocit líbil? Problémem bývají hlavně čtyřparové jamky dlouhé přes 375 metrů: rekreant může automaticky pustit z hlavy představu o greenu dosaženém v regulaci. Ještě nemilovanější bývají třípary dlouhé přes 180 metrů. Jamky s parem 3 přitom bývaly v minulosti koncipovány jako zkouška přesnosti, pokud však dnes na těchto jamkách musí rekreační hráči vytahovat dlouhá dřeva, někdo dokonce driver, pak ztrácejí svůj smysl.

Trend velmi dlouhých tříparů je převzat z hřišť pro špičkový golf, který se dnes hraje v duchu „skórovací pětipary – trestající třípary“. Profesionál by měl být díky své délce na pětiparu druhou ranou na greenu a měl by získat birdie; naopak třípar je pro něj kvůli délce zkouškou, na které nesmí chybovat.

V případě rekreantů ale tato koncepce neplatí, protože nikdo z nich nehraje pětipary na druhou ránu na green. Třípary by pro rekreanty stále měly být testem přesnosti, jejich délka měla být spíše kratší (cca do 160 metrů), aby měl hráč stále možnost hrát železy.