Golf v televizi se občas jeví poněkud nudným

(GOLF) Zima je dobrým obdobím pro sledování sprotovních televizních přenosů. V posledních týdnech bylo na co se dívat, samozřejmě včetně golfových turnajů. Jak si golf vede v konkurenci jiných sportů?

Jen letmo ty sportovní události, na které jsem se od počátku letošního roku díval: tenisové Australian Open, mistrovství světa v sjezdovém lyžování v USA, světový pohár v biatlonu z Nového Města na Moravě, mistrovství světa v rychlobruslení, mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře. Taky jsem chvíli sledoval cyklistický silniční závod pořádaný v Dubaji. A několik golfových turnajů, včetně úvodních havajských na PGA Tour, dále Phoenix Open, následný turnaj v Torrey Pines a samozřejmě Peabble Beach.

Musím konstatovat smutnou skutečnost: golfové turnaje byly v konkurenci výše uvedených událostí poněkud nudné. A to říkám s plným vědomím toho, že mohu být označen za „špinitele golfu“. Je pravdou, že někde jde o srovnávání nepoměřitelných událostí – tenisové Australian Open je grandslamový turnaj, zatímco v golfu letos ještě žádný major neproběhl. Ale přesto mne překvapilo, jak mne golf v některých okamžicích neuspokojoval a mnohem víc zajímalo dění třeba na rychlobruslařské dráze. (I když je i pravdou, že dnes už tak nadšeným golfistou-divákem, jako jsem byl před osmi, pěti lety, nejsem.)

Podstatným problémem golfových turnajů je podle mne fakt, že jsou čtyřkolové a trvají velmi dlouho. První dvě kola turnajů nepřinášejí vlastně vůbec žádné vzrušení. Třetí může být zajímavější, čtvrté i napínavé. Ale skutečné drama se odehrává až na posledních devíti jamkách čtvrtého kola. To je smutná bilance, jestliže musí divák projít s hráči tak dlouhou cestu, aby se teprve v jejím závěru „něco dělo“. Zhruba šestnáct hodin hry (4×4) a nakonec jen hodina, maximálně dvě skutečného zápasu…

Ale lépe na tom není třeba ani cyklistika. Tam se taky hodiny jede a nic se neděje, aby boj přišel až v posledních pár minutách. Proto jsem mimochodem ten přenos cyklistiky z Dubaje taky nesledoval celý. Zajímaly mne nakonec hlavně záběry z města a míst, kudy se jelo.

Cyklokros byl dramatičtější. Bláto, pády, defekty. A především: závod je rychle hotový, trvá okolo hodinky. To samé sjezdové lyžování: třicítka finalistů odjede své disciplíny do šedesáti minut přenosu. V tom je obrovská výhoda, kterou mnoho sportů oproti golfu má: jsou koncentrovány do kratšího časového úseku. Třeba by golfu pomohlo, kdyby se některé turnaje hrály jen na 36 a ne na 72 jamek.

Svoji roli hraje i pomalá hra samotných golfistů. Vybírají hůl, zvažují typ rány, přeměřují dráhu patu… Skutečně bych zásadně zkrátil veškeré časové limity na přípravu rány. Některé tanečky profesionálů jsou nekonečné a jen díky tomu, že televize může stříhat z jednoho hráče na druhého, situaci jakž takž zachraňuje.

Neustálé utírání si rukou i čela do ručníků na tenisovém Australian Open mne také vadilo, tenis s tímhle nešvarem sice bojuje, ale marně. Na druhou stranu je to sport, který poskytuje divákovi možnost vidět obrovské množství skvělých sportovních momentů po několik dní. Nejen finále, ale především zápasy čtvrtfinále či semifinále bývají vypjaté, sportovně kvalitní. Když se sejdou zajímaví soupeři, může se drama odehrát i v úvodních kolech. Myslím, že divácky je tenis obecně o dost atraktivnější než golf, i proto ho sleduje i víc diváků nehrajících tenis, zatímco na golf se dívají spíše jen ti, kteří ho také hrají (ale tenhle fakt se týká hlavně českého prostředí, v USA či Británii je to možná jinak).

Stěžejní roli při sledování vždy hraje to, zda se účastní nějaký domácí, resp. český závodník. Kdyby v biatlonu Češky v poslední době nejezdily skvěle, nedíval bych se na tento sport. Kdyby Sáblíková nevyhrávala, taky bych rychlobruslení nesledoval. Právě u těchto „menšinových“ sportů hraje domácí závodník kardinální roli a musíme si přiznat, že golf je pro českou většinu rovněž menšinovým sportem. Dokážete si představit, kolik lidí by se v České republice dokázalo dívat na golf, kdyby takový Roman Šebrle hrál čtvrté kolo třeba na British Open a měl šanci na výhru? Kdyby tato situace nastala, tak se Česko do golfu určitě zblázní… Jako se Němci vrhli na golf, když Bernhard Langer vyhrál v 80. letech Masters.

Co mne ale u golfového přenosu spolehlivě udrželo, byly poslední jamky a hlavně následný rozstřel neboli play-off na Torrey Pines. Nastupovalo do něj pět hráčů, byla to najednou jiná hra, skutečné drama. Měl jsem i komu fandit, přál jsem výhru Jasonu Dayovi. To byly okamžiky, kdy pro mne měl golfový přenos stejnou atraktivitu jako jiné sporty. Byť na některé zápasy na Australian Open to stejně nemělo – ale to srovnávám nesrovnatelné.

V poslední době jsem četl několik článků, v nichž zahraniční golfoví odborníci, ale i lidé z byznysu tvrdí, že golf by se proto, aby obstál v konkurenci jiných sportů, měl v určité míře změnit, zatraktivnit. Ty názory mi připadají případné. Kupříkladu společný turnaj mužů a žen – to by bylo něco výjimečného, protože v jiných sportech podobné poměřování není možné, fyzické rozdíly to nedovolují. Ale v golfu jen necháte ženy hrát z bližších odpališť. Dovedete si představit to genderově brutální střetnutí? Byl by to možná trochu cirkus, ale taky skvělá podívaná.

A pak samozřejmě délka. Golf je ze své podstaty pomalá a časově náročná hra a je zřejmé, že v dnešní superrychlé době se bude muset přizpůsobit, jinak neobstojí. Tím nemyslím hru rekreantů, ti ať si naopak okamžiky klidu užívají, ale profesionálově budou muset „zrychlit“. Nejen při hře samotné, ale asi by jim prospěla i změna podoby některých turnajů. Ostatně tenisové grand slamy hrají muži na tři vítězné sety, jiné turnaje však jen na dva. A hrají se už i sety bez výhod, na devět gamů atd. I to naznačuje cesty dalšího vývoje.

Andrej Halada