Loreta Pyšely (18)

V Rakousku žijící britský architekt Keith Preston navrhl pro český golf tři areály: rozmáchlý Albatross, nádhernou Ypsilonku a příjemnou Loretu u Pyšel, jižně od Prahy. Hřiště je měkce zvlněné, má středočesky malebné kontury a je jako nedaleká řeka Sázava – žádný veletok, ale poklidně se vinoucí, jen občas vlnivý proud jamek, na kterých je hezky. Osobně se mi z přírodního hlediska nejvíce líbí první část, jamky č. 1-6, které jsou ve vyšší části areálu a nabízejí komplexní pohledy na krajinu. Naopak poslední třetina jamek už není tak výrazná, ale některá místa (například levý okraj jamky č. 13 u ohrady) zase nabízejí zajímavé pohledy na areál. Krásné jsou dvě jamky: pětipar č. 2 s menším lesíkem a třípar č. 11 v obklopení stromů. Podobně jako třípar č. 8 se hraje z kopce a míč nádherně plachtí.

S délkou 5 586 metrů ze žlutých může být Loreta vnímána jako spíše kratší hřiště, je však ideální pro rekreační hru. Nejdelší čtyřpar má ze žlutých 373 metrů, navíc se hraje z kopce. Žádný ze tříparů tu nemá ze žlutých přes 150 metrů. Kromě dvojky architekt pracoval invenčně i s dalšími průstřely mezi stromy (jamky 12, 18), rybník na pětiparu č. 14 zase vytváří strategické dilema: buď riskovat náročnou ránu přes vodu, anebo si přihrát šikmo na fervej. Jestliže Loreta netrápí hráče délkově, pak před něj staví právě potíže technického rázu. Typickým příkladem je jamka č. 16, čtyřpar jen 281 metrů, ale s mnoha bankry v místech dopadů drivů. Loreta však hráče příliš netrestá, netrápí ho nutností hrát obtížné rány na délku a zároveň přesnost; poskytuje široké plochy pro menší ústřely. Pokud někdo bude hrát na Loretě vyšší čísla než obvykle, pak vinu může svalovat jen sám na sebe. Ani fyzicky to není náročné hřiště, jediný delší přechod je mezi jamkami č. 17 a 18. Nejtěžší je zhruba třísetmetrové stoupání z parkoviště ke klubovně.