Přepravujeme kolo: vlak, auto atd.

Je to trochu paradoxní: kolo je určeno k přepravování člověka z místa na místo, a přitom dnes bývá samo neustále přepravováno.

Nejčastější způsob přepravy kola: na střeše auta.

Pravděpodobně nejrozšířenějším druhem přepravy kola je na autě. Kola se převážejí buď na střeše, na nosičích upevněných na příčných lištách, druhou variantou (a patrně o něco vhodnější) jsou nosiče na zadní části auta (tyto nosiče však bývají dražší). Nosiče jsou k dostání v cykloprodejnách a v obchodech s autopříslušenstvím. S koly na střeše je nutné jet trochu opatrněji, především kvůli větrným poryvům – kolo při příliš silném větru může spadnout. Nevýhodou také je, že se kola během jízdy mohou od případného deště zašpinit. Proto alespoň řídítka a sedlo zabalíme do igelitu.

Kolo se dá přepravovat i uvnitř auta, nejlépe se na to hodí vozy s pátými dveřmi, tedy typu hatchback, kombi, van a podobně. Čím větší auto, tím se kolo převáží snáze. U menších vozů je nutné sklopit zadní sedadla a odmontovat obě kola, u větších vozů stačí jen sklopit zadní sedadla; kolo se obvykle vejde celé, někdy je nutné sundat přední kolo. Někdy stačí také sklopit jen část zadních sedadel (jsou-li dělená), pak mohou s kolem v autě cestovat i tři lidé. Pod kolo je dobré dát starou deku či prostěradlo, aby se neušpinilo čalounění. Do větších aut se takto vejdou dvě i tři kola.

Příměstské vlaky jsou k cyklistům vstřícné, do automaticky otevíraných dveří lze snadno nastoupit.

Z hlediska cykloturistického, ale i ekologického, k sobě nejlépe patří spojení kolo-vlak. Vlakem se kolo přepravuje snadno a pohodlně, nicméně mnoho rekreačních cyklistů stále nemá potřebné informace a bojí se vlak využívat více.

Nejsnadnější je jízda v příměstských elektrických soupravách, v nichž se automaticky otevírají dveře. Kolo majitel sám umístí na přepravní plošinu a při příchodu průvodčího zaplatí poplatek, pokud ho už neplatil společně s jízdenkou u pokladny. Jedná se o tzv. rozšířenou přepravu spoluzavazadla, která platí i pro motorové vlaky (např. typu Regionova či starší béžovo-červené) a některé větší (zelené) vagóny s vyhrazenými přepravními prostory. Rozšířená přeprava se pozná podle loga kola v jízdním řádu, logo je i na dveřích vlaku. Příměstské spoje se vyplatí využívat hlavně v Praze, vyhnete se tak frekventovaným výpadovkám a několikakilometrové jízdě z centra na okraje.

Pro přepravu kola v ostatních vlacích je možné využít vagóny určené pro přepravu zavazadel: většinou přijedete s kolem až k vagónu s dvoudílnými velkými dveřmi, průvodčí vám kolo naloží, zaplatíte poplatek a v cílové stanici si kolo vyzvednete. V některých vlacích lze kolo přepravovat i na posledním a prvním představku, tedy v prvních a posledních dveřích soupravy.

S kolem se dá jet bez problém i přívozem.

Pozor: některé rychlíkové a expresní vlaky kola vůbec nepřepravují – poznáte je podle toho, že v jízdním řádu nemají ve svém sloupci logo kola v kolečku, případně v rámečku. Některé rychlíkové spoje mají zase tzv. povinnou rezervaci kol (logo kola v rámečku). Tu je nutné si zajistit do určitého času před odjezdem; podrobnějí informace o tomto systému je vhodné zjistit před informační kanály Českých drah. Kolo lze nicméně přepravovat třeba i pendolinem – i zde však platí tzv. povinná rezervace.

Všechny základní informace nutné pro tuto přepravu kol jsou také podrobně popsány v každém jízdním řádu.

Kolo lze přepravovat také autobusem, v jeho úložném prostoru, pokud k tomu dá řidič svolení. Informujete-li řidiče, že lze kolo rozebrat a zmenšit tak jeho velikost (odmontovat přední a zadní kolo), situaci to jistě ulehčí. U dálkových linkových autobusů, s nimiž jezdí cestující s mnoha taškami, může být přeprava kola problematická, v případě místních linek, které nejedou plné, bývá lehčí. Autobusy – i jejich zastávky – lze využít třeba v případě, že jste nenadále zastiženi deštěm a k vlaku je daleko. Vždy přitom záleží na formě prosby, kterou řidiče o přepravu požádáte.

Kolo je možné přepravovat i na většině horských sedačkových lanovek (Harrachov, Špindlerův Mlýn, Klínovec, Kleť atd.). Obyčejně kolo obsluha lanovky umístí na navařené háky a na výstupní stanici zase sundá. Kola berou i některé kabinkové lanovky – např. na Ještěd, na Černou horu v Krkonoších (nikoli však pražská lanovka na Petřín).

V metru se kolo může přepravovat na koncových částech soupravy.

V pražském metru se kolo přepravuje v prvních a posledních dveřích prvního a posledního vozu. Za kolo se v metru neplatí. Rovněž metro je ideálním prostředkem, které cyklistovi umožní vyhnout se nepříjemné a nebezpečné jízdě mezi auty.

Kolo lze přepravit i letadlem, musí být však složené v přepravním vaku. Pokud ho nemáte, lze využít papírové krabice, v nichž dovozci kol dodávají kola do prodejen. Krabice jsou úzké, cca 1 x 1,5 metru veliké a lze o ně požádat v cykloprodejnách. Do krabice se kolo dává s odmontovanými koly, vyndaným sedlem a naležato otočenými řídítky. Krabice se přelepí izolepou a na letišti ještě zabalí do fólie.