Rozhledník: Mobilní kov je lepší než statický kámen

Možná se vám zdá titulek podivný. Ale vše vysvětlím. Jde o to, že některé lidské výtvory jsou pro jisté účely vhodnější než ty přírodní.

Z Horního lesa je vidět až k Drahanské vrchovině

Žďárské vrchy jsou jednou z nejnavštěvovanějších oblastí celé Vysočiny neboli Českomoravské vrchoviny. Kdo tu jednou byl, ví proč. Zdejší kopce se velice půvabně a přitom dramaticky vlní, údolí jsou hluboká a stráně barevné, lučně zelené. Je tu fůra lesů, čisto a žádná větší města, jen městečka a vesnice. Při letní výletní návštěvě nádhera – ale žít bych tu asi nechtěl, v zimě, na podzim a jindy tu je docela drsno, chladno a možná i pusto.

Vrcholek Devět skal

Nejvyšším bodem Žďárských vrchů je vrch s názvem Devět skal, má 836 metrů nadmořské výšky. Je to relativně plochá vyvýšenina, na níž ovšem stojí skalisko. Skály přidávají vrchu nějakých dvacet metrů výšky, takže jsou to právě ony, kterým toto místo vděčí za své prvenství. Jestli je tu těch skal opravdu devět, to ale nevím… Napočítaných 836 metrů je mimochodem jen o metr méně, než je nejvyšší bod celé Vysočiny, Javořice u Telče (837 m). Javořice je taky vcelku nevýrazná a rozpoznatelná je odevšad jen proto, že je na ní vysoký vysílač.

Na Devět skal míří kroky většiny turistů i cyklistů, kteří do téhle lokality přijeli. Ten přívlastek „nejvyšší“ prostě láká, i když ve výsledku bývají návštěvníci asi zklamáni. Z Devíti skal totiž není žádný skvělý výhled. Turista vyleze na skalní bod, ale kouká většinou do blízkých lesů, horizont kryjí okolní rovněž dost vysoké vrchy. Jen severním směrem je vidět. Turista tedy po pár minutách odchází – či spíše leze po skále dolů.

Výhled z Horniho lesa, dole Rovečné

Nechci vás od návštěvy Devíti skal odrazovat, jen si tam taky vylezte. Ale doporučuji rozhledové místo mnohem lepší, které má tu nejdůležitější vlastnost každé dobré vyhlídky: perfektní výhled na všechny strany. Od Devíti skal je to docela kus cesty, vzdušnou čarou přes 20 kilometrů a po silnici zhruba 35 kilometrů, ale vyspělý cykloturista to zvládne. Vrch se jmenuje Horní les, má výšku 774 metrů a je vlastně už mimo CHKO Žďárské vrchy. Je na kraji Hornosvratecké vrchoviny a tyčí se nad přehradou Vír, která ostatně taky stojí za návštěvu. Nejen kvůli mohutnosti své hráze, ale také pro velice pěknou cyklostezku po pravém břehu.

Hráz přehrady Vír

Na Horním lese je rozhledna. Ta úplně „všední“, kovová, od mobilního operátora. Ovšem zdvihá se do výšky skoro 60 metrů, vyhlídková plošina je někde ve 40 metrech. Ocitnete se tedy ve více než osmi stech metrech a žádné stromy ani okolní kopce vám nebrání v rozhledu. Vidět je odtud úžasně a úžasně daleko. Dalekohledem jsem zahlédl i vysílač na Pradědu v Jeseníkách, což je 90 kilometrů. Krásný je také pohled na Drahanskou vrchovinu, zahlédnout lze Kralický Sněžník, Orlické hory a při výtečné viditelnosti jsou vidět i Krkonoše (cca 130 km). To je vlastně pořádný kus celé republiky, který odtud přehlédnete.

Louky, po kterých jsem jel. Údolí Svratky.

Rozhledna na Horním lese není zdaleka tak turisticky vytížená jako Devět skal. Bývá tu spíš prázdno. Ale zážitek vám tohle místo poskytne mnohem silnější. Pro mne to bylo umocněné ještě tím, že jsem pak na kole sjížděl po okolních loukách až do údolí Svratky a k přehradě, což byla nádherná odměna za vystoupané stovky metrů převýšení (především z Jimramova je stoupání místy až 15%).

Vyhlídka z cyklostezky podél Víru

Ještě jsem chtěl ten den zajet do obce Bystré, kde se kdysi točili Jasného Rodáci a kde ještě před pár lety stál v polích ten impozantní strom, od kterého hrdinové filmu odcházejí za vycházejícího slunce. Ale na to už jsem neměl dost sil ani času. Tak třeba příště. Kraj okolo přehrady Vír za to určitě stojí.