Rozhledník: Rytíři jsou nám v patách

Jsou v Blaníku rytíři nebo ne? Samozřejmě, že ano, vždyť o nich napsal Jára Cimrman divadelní hru. A v ní jsou jako živí. Ale vážně: v okolí Blaníku se setkáte především s malebnou českou krajinou a čistým ovzduším. A na novodobé rytíře možná narazíte taky.

Podblanicko představuje relativně uzavřený prostor, který trochu připomíná lavór a je ohraničený vrchovinou zvedající se do výšky 600-700 metrů. Nikde tu nenajdete žádné větší město, nejblíže je Tábor na pomezí středních a jižních Čech. Vlašim ležící kousek od Blaníku možná působí dojmem většího centra, ale je maloměsto, které bývá lehce ospalé.

Blaník je ten kopec vlevo

To vše je vhodné k tomu, abyste se tu při výletech cítili skutečně „přírodně“. Panuje tu také čisté ovzduší, průmysl široko daleko žádný. Podblanicko působí harmonicky i tím, že se tu přirozeně střídají lesy s poli a loukami, profil se malebně vlní.

Většina turistů samozřejmě zamíří hlavně na Blaník samotný, na jeho vrchol s rozhlednou. Blaník je 638 metrů vysoký a také snadno zdolatelný. Lesem k němu vede množství cest, ze všech směrů. Po té nejlehčí, od parkoviště na silnici směrem z Louňovic, je to asi třicet minut chůze. Výhled z dřevěné rozhledny připomínající husitskou hlásku je perfektní, byť se v nevelkém horním prostoru rozhledny při větším návalu turistů můžete cítit trochu stísněně.

Věž na Šelmberku

Stejně tak zajímavý a přitom turisticky méně frekventovaný výhled se vám naskytne z dalšího rozhledového místa, které je od Blaníka vzdálené zhruba deset kilometrů jižním směrem. Vyhlídková plošina je na věži zříceniny zdejšího hradu Šelmberka. Hned pod hradem také najdete v letních měsících středověké ležení, fungují tu historické dílny a konají se tu tematicky laděné tábory pro děti i různé „dobové“ akce.

Radar pro letadla – nebo ufonská vysílačka?

Kousek odtud, u obce Smilovy Hory, si můžete projet jednu z nejhezčích cyklistických cest ve zdejším kraji. Je to trasa vedoucí po vyvýšeném „hřebenu“, který od sebe odděluje Podblanicko a začínající kopce Českomoravské vrchoviny. Ze Smilových hor se jede stále na sever, až k Vlašimi. U Smilových Hor také najdete podivnou kruhovou kovovou stavbu, která vypadá, jako kdyby ji sem posadili ufoni. Ve skutečnosti jde o zařízení letového provozu. Právě odtud je také dobře vidět až k centrální oblasti Vrchoviny. Ale stejně tak se tu můžete těšit z letité aleje, která je díky svému umístění na horizontu vidět zdaleka, až od silnice Tábor-Benešov.

Dobrým výchozím bodem pro výlety i cyklistické vyjížďky v Podblanicku je určitě už zmíněná Vlašim. Tady stojí za návštěvu hlavně zdejší zámecký park se svými různorodými stromy a celkovým uspořádáním okolo říčky Blanice, ale také mnoha stavbami. Exotický čínský pavilón, nedávno zrekonstruovaný, vypadá nádherně.

Čínský pavilon ve Vlašimi

Na Podblanicku se odehrála i jedna z nejdůležitějších bitev třicetileté války, bitva u Jankova (1645). Střetlo se v ní císařské vojsko se Švédy a ti druzí zvítězili. Obě strany nasadily patnáct tisíc vojáků a přes šest tisíc jich zemřelo. I proto je bitva považována za jednu z nejkrvavějších během války. Dnes na místě střetu stojí malý památník. Najdete ho kilometr za Jankovem východním směrem. Dá se tu posedět na kamenných lavičkách a odpočívat. Kdysi dávno se tu válčilo a umíralo, dnes je tu klid a ticho.