Rozhledník: Jenom výš a pak frčák níž

Česko nemá moře, zato má hory. Banální tvrzení… Navíc poněkud kulhající, protože české „hory“ jsou proti horám alpským, natož himalájským jen kopečky. Jenže to všechno českého turistu zajímat nemusí. Hory v Česku jsou totiž i při své nevelké výšce pěkné.

Západní část Jeseníků

Tohle vše jsem si opětovně uvědomil, když jsem v letošním horkém srpnovém dni vyrazil do moravských Jeseníků. Nikdy jsem je zatím nenavštívil – české hory od Krkonoš přes Jizerské, Krušné, Orlické až po Šumavu už projeté mám. Jak asi Jeseníky vypadají ve skutečnosti, když z mapy působí jako mohutné, kompaktní pohoří?

Dlouhé Stráně

Za cíl cyklistické tůry jsem si vytkl dvě místa. Nejprve jsem chtěl vyjet na vrchní nádrž přehrady Dlouhé Stráně. A pak na Praděd. Dlouhé Stráně jsem si vybral proto, že jde o neobvyklé technické dílo. Praděd proto, že je to nejvyšší a nejznámější vrchol Jeseníků.

Cestou na Stráně

Cesta měla vlastně jen dvě polohy. Nejprve pořád nahoru a pak jen dolů – pak zase nahoru a dolů. Z Loučné nad Desnou (500 m.n.m.) to bylo na Dlouhé Stráně (1 350 m.n.m.) čtrnáct kilometrů do kopce, z údolí Divoké Desné (600 m.n.m.) na Praděd (1492 m.n.m.) dvanáct kilometrů. Hlavně při druhém výjezdu, místy po kamenité cestě přes Švýcárnu, už jsem toho měl docela dost. A těch posledních pár set metrů k vysílačí na Pradědu, které jsou po zcela pohodové asfaltce, jsem jel skoro krokem.

Pod horní nádrží

Jeseníky mají oproti stejně vysokým Krkonošům výhodu, že je tu méně omezení pro jízdu na kole. V Krkonoších často dojedete na konec cesty, kde vás cedule zákazu vjezdu zastaví. V Jeseníkách je více lesních cest a asfaltek, je to také rozhlehlejší pohoří. Údolí Divoké Desné je nádherné, byť ortodoxní ochránci přírody argumentují, že přehrada i dráty vedoucí údolím krajinu poškozují.

V pozadí je vidět Praděd

Mírnou „nevýhodou“ Jeseníků je nicméně fakt, že se tu jezdí především a někdy výhradně nahoru a dolů. Jsou to náročné hory, svahy jsou prudké a vysoké. Na Šumavě se dostanete do určité výšky a tu pak víceméně udržujete; skolny jsou pozvolné. V Krkonoších je zase více vyhlídek, hory jsou méně lesnaté než Jeseníky.

Cyklistický ovál, délka 2 kilometry

To jsou ale spíše jen detaily, protože základ hor v Česku je všude stejný. Jsou to jedinečná místa s dalekými výhledy, kdy z nejvyšších bodů vidíte nejen pohoří, ale i do blízkých nížin. U hor v Česku platí, že stačí vyjet na nejvyšší bod a máte je prakticky celé na dlani. Právě z Pradědu, především vyhlídkové plošiny na rozhledně, se vám takový pohled naskytne.

Jen asi kilometr na vrchol

Praděd je sice turistický Václavák, ale to hodnotu místa nesnižuje. Vrcholek vysílače je ostatně zajímavý i tím, že je to nejvyšší bod v republice (1492 metrů hora + 162 metrů výška vysílače dají více než Sněžka s 1603 metry). Vysílač je architektonicky přijatelný a do místa se hodí, návrh pochází ještě z 60. let. Stavělo se v 70. letech, jistá normalizační šedivost je ale na spodní části stavby vidět dodnes. Dokončovalo se ještě v 80. letech, zdržení zavinily i drsné klimatické podmínky. A vyhlídková plošina ve výšce 75 metrů byla otevřena dokonce až v letech devadesátých.

Dolní nádrž Dlouhých Strání

Dlouho se budovala i přehrada Dlouhé Stráně – i tady je původní projekt z přelomu 60. a 70. let. Ale dokončeno bylo dílo až v letech devadesátých. Dlouhé Stráně, resp. její vrchní jezero mi připadají skutečně unikátní stavbou nejen v českém, ale i evropském rozměru. I sem jezdí hodně lidí, ale je to podstatně méně než na Praděd. Potkáte tu hlavně cyklisty, pěší sem přiváží obvykle autobus. Jde o organizované elektrárenské exkurze, ročně několik desítek tisíc lidí. I to dokazuje, že Dlouhé Stráně jsou skutečným „divem“ Česka.

Údolí Divoké Desné, vlevo dolní nádrž, vpravo nahoře horní

Na cyklistice je hezké to, že po namáhavém výjezdu vás čeká odměna v podobě sjezdu dolů. Z Pradědu jsem se vracel opět po kamenité cestě přes Švýcárnu, to si jízdu až tolik neužívám. Ale z Dlouhých Strání jedete po bývalé stavařské široké asfaltce. Nádherný frčák dolů, zhruba patnáct kilometrů. Vzduch proudí, kolo sviští. Úžasné okamžiky.