Zločin nad plovárnou

Když mi bylo asi tak deset let a plaval jsem v řece Sázavě, měl jsem za to, že je to pořádně velká řeka. Když na ní dnes, po třech desetiletích koukám z břehů nebo z mostu (neplavu v ní, je často zakalená), vidím, že je to jen taková říčka. Mimochodem tenhle rozdíl mezi dětským a dospělým viděním popisuje právě na příkladu Sázávy i jeden z klasiků české literatury: Vladimír Neff tím začíná svůj historický román Srpnovští páni.

Sázava u Čtyřkol

Sázava u Čtyřkol

Vladimír Neff jezdil na Sázavu zhruba do těch míst, kde jsem plaval a kam dodnes stále jezdím. K obci Čtyřkoly, Lštění, k Čerčanům. Je to teď docela přeplněná oblast, je tu fůra chat, vede tudy hlavní železniční trať na Benešov, vedle hučí jedno auto za druhým na tahu směr Tábor. Ale pořád má tenhle kout svůj půvab. I když – možná to tak vidím jen já, protože jsem tady strávil dětství.

Kostelík nad Lštením

Kostelík nad Lštením

Vyjít si můžete například na kostelík sv. Klimenta nad Lštění. Je to typická menší barokní stavba, malebný český kostelík, který skvěle zapadl do krajiny. Na zdejším hřbitově leží významný český politik 19. století Eduard Grégr (zemřel 1907), jedna z hlavních postav mladočechů. A také je tu jeden náhrobek, který mě zaujal svou odlišností. Je to skleněná vlna s portrétem mladého muže. Pochován je tu sedmadvacetiletý Čech, jedna z obětí vlny tsunami z Thajska roku 2004.

Přívoz u hotelu Kormorán

Přívoz u hotelu Kormorán

Od vchodu ke kostelíku je pěkný výhled do kraje, do údolí Sázavy. Pokud odtud sejdete k řece, vydejte se proti jejímu proudu a dojdete do obce Zlenice. Ještě po druhé světové válce byly zdejší pozvolně se svažující louky vcelku prázdné, dnes je tu chatový nátřesk s jedním rekreačním domkem vedle druhého. Atmosféru mají jen některé větší budovy, ať už je to penzion Sázavka s dřevěným obložením nebo hotel Kormorán. Půvab má samozřejmě i zdejší trať, jednokolejka posázavského pacifiku. Občas tu jezdí skutečná parní lokomotiva.

Plovárna u jezu

Plovárna u jezu

Ve Zlenicích rozhodně nevynechejte posezení na zdejším „koupališti-lázních“. Najdete je na protějším břehu, naproti hotelu Kormorán. Jezdí tady převozník, ten vás na druhou stranu doveze asi tak za třicet vteřin. Stejně jako u Kormorána i tady si můžete v malém bufetku dát pivo-limo-káva a pokochat se převlékacími kabinami jako z Rozmarného léta. Čas se sice ani tady nezastavil, i sem občas dojedou lidé na rámusících motorkách, ale většinou je tu klid a čas plyne líně jako ta Sázava.

Pivo-limo-káva...

Pivo-limo-káva…

Kdo má chuť a sílu, ten ať se vydá směrem vzhůru, do kopce a mezi stromy, kde najde zříceninu místního hradu – říká se mu Hláska. Právě sem umístil děj svého románu „Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318“ spisovatel Radovan Šimáček. V roce 1968 vyšel v edici KOD – Knihy odvahy a dobrodružství nakladatelství Albatros, o tři roky později ho docela zdařile natočila jako inscenaci Československá televize. Je to historická detektivka v duchu klasické anglické školy, s vraždou a záhadou zamčeného pokoje.

Zřícenina Zlenic dnes už stěží v laikovi vyvolá přesnější představu, jak původní stavba vypadala. O minulosti objektu toho dodnes mnoho nevíme. Založen byl pravděpodobně na počátku 14. století, ale už v roce 1465 se uvádí, že jde o hrad zbořený.

Ze sázavského údolí vede docela příjemná pěší cesta do Senohrab, kde je možné nasednout na příměstský vlak, který jezdí každou hodinu a brzy jste v Praze. Nebo se vydejte po proudu řeky do Čerčan. Ale moc krásná cesta to není – zase chaty, jenom chaty. Snad jen ve Čtyřkolech je jeden zajímavý starý most. Ale o něm stojí za to napsat celý článek. Takže příště…

Komentáře k článku

Napsat komentář