Tři přehrady bez tří soutěsek

V Česku existuje tisíc a ještě další tisíce míst, která stojí za to navštívit. Některé jsou známá, některá zapadlá. Někdy si říkám, jestli žije člověk, který skutečně tuhle zemi prošel křížem krážem tak, že zná každý její kout. Každé město, vesnici, horu i větší les – všechno, co stojí za vidění. Někdy mi připadá, že se to za lidský život asi nedá stihnout. I když…

Klášter Želiv

Od metafyziky pojďme k reálnému výletnímu cíli. Jedním z těch zapadlejších je určitě Želiv. Čas tu stojí a příroda dýchá čerstvě. Želiv je totiž na Českomoravské vrchovině, u Humpolce, a kdyby zhruba deset kilometrů odtud nevedla dálnice D1, bylo by to bohem i lidmi vskutku zapomenuté místo.

Jenže! Právě tahle obec kdysi byla civilizačním centrem, vedla tudy prý dávná stezka spojující Čechy s Moravou. A už v roce 1139 tady byl založen klášter benediktinů. S jistou dávkou básnické licence bychom mohli říct, že právě kvůli té zapadlosti místa, kam boží oko už nedohlédlo, tu církevní otcové založili stánek k uctívání jejich nejvyššího.

Přehrada Trnávka

Želiv má dnes něco přes 1 000 obyvatel a jeho hlavním turistickým lákadlem je právě zdejší klášter. Kdysi tu působil Jan Želivský, klášter několikrát vyhořel, dnešní vzhled vychází jak z barokní přestavby J. B. Santiniho, tak z novobarokní úpravy po roce 1900.

Klášterní areál je sice tím nejznámějším místem v Želivu, chtěl bych ale doporučit i tři stavby trochu jiného charakteru. V blízkém okolí Želivu najdeme totiž hned tři přehrady, které jsou zajímavými technickými díly.

Dráha na Trnávce

Jen kousek nad Želivem, asi tak kilometr, stojí první, nejmladší přehrada. Jmenuje se Trnávka a je na stejnojmenné říčce, která pak Želivem protéká. Sypaná hráz byla vybudována v letech 1977-81, je 19 metrů vysoká a není vcelku výjimečná. Zato vodní slalomová dráha, která pod hrází vede, už výjimečná je. Patří díky svým překážkám k nejobtížnějším ve střední Evropě. Půlkilometrovou dráhou běžně neteče divoká voda (jen když se tu konají závody), proudí tu spíš malý potůček, ten ale dokáže vytvořet zvláštní obrazce na betonovém podkladu kanálu.

Vřesník

Jen o kousek dál, asi tak dva kilometry z centra Želivu, najdeme další přehradu. Ta je na jiném toku, na říčce Želivce. Přehrada se jmenuje Vřesník a je to jedna z nejmenších přehrad u nás. Nemá ani deset metrů výšky, a přesto je půvabná. Díky svému úzkému tvaru, díky materiálu (velké kameny) a především díky nádhernému okolí. Přehradní jezero se točí mezi skalami, na přehradu je výborný výhled také ze skalního ostrohu na pravém břehu.

Vřesník ze skály

Vřesník byl vybudován v letech 1925-1928 jako součást mnohem většího díla, přehrady Sedlice. Tu najdeme pět kilometrů od Želivu, u obce Sedlice. Tohle dílo se stavělo v letech 1921-1927 a nese všechny typické znaky své doby. Je to krásná, masivní kamenná stavba, jejíž klenuté oblouky dodnes působí velice ladně. Přehrada je pěkná, ať už se na ni díváme ze spodní strany, anebo z břehů jezera; oblouky se efektně odrážejí od hladiny. Hráz je vysoká 22 metrů a její délka je 118 metrů.

Sedlice

A pak je tu ještě čtvrtá přehrada, vůbec největší, ale ta je už relativně daleko, asi dvacet kilometrů směrem na západ. Jmenuje se Želivka-Švihov a je to největší vodárenský zdroj pitné vody v celém Česku. Z jezera pije vodu Praha – a je čistší než ta balená…

Jako důkaz toho, že zdejší krajina obklopující všechna zmíněná vodní díla je skutečně výjimečná, cituji z knihy Přehrady Čech, Moravy a Slezska: „Povodí toku Želivky s vytvořenými vodními plochami a nerušenou lesní krajinou se řadí k nejkrásnějším územím pro provozování pěší turistiky…“