Ráj turistů to na pohled

Český ráj je takový výletnický Staromák. Zná ho každý, skoro každý tu už někdy byl. K této nejstarší české chráněné krajinné oblasti (byla vyhlášena už v roce 1955) mám tak trochu dvojaký vztah. Někdy odmítavý, někdy vstřícný. Vysvětlím to…

Kost, turistická atrakce prvního řádu

Když už máte coby turista něco za sebou, když už jste se nachodili tisíce kilometrů nebo najezdili na kole desítky tisíc, asi vás Český ráj se svými tradičními cíli typu Trosky, Prachovské skály, Kost atd. možná ani neosloví. Říkáte si: tady už jsem byl, tohle znám z mnoha fotek, sem jezdí každý. Navíc velmi často zde narazíte na davy turistů. A ne ledajakých – typicky svátečních. Právě do Českého ráje totiž jezdí tisíce rodin na nedělní automobilový výlet. Malé plochy parkovišť jsou nacpané, nejhezčí trasy ucpané, vyhlídky do dálky přecpané.

Komárovský rybník

Ano, Český ráj v některých dnech, v létě i celých týdnech, skutečně připomíná návaly na pražských náměstích. Prodírat se davy lidí na stezce vedoucí například od Valdštejna k Hrubé skále, to není žádné potěšení. Kdo chodí po krajině a památkách proto, že tu hledá odpočinek od ruchu velkoměsta, ten se v Českém ráji nedočká.

U Sobotky, v pozadí zámeček Humprecht

Český ráj potkal osud, jaký vidíme u mnoha dalších „highlights“ české krajiny: u některých částí Krkonoš či Šumavy, Jizerských hor, míst na Kokořínsku, oblastí Berounky u Karlštejna, rybníků u Třeboně… Civilizační tlak potlačil jejich přirozenost, udělal z nich výletnické obory, které sice pořád zůstávají přírodou, ale jaksi to už není ta „pravá“ příroda. Stále tu narážíte na vše, před čím z města utíkáte: hodně lidí, přemíra aut, ruch a hluk, nadměrné množství civilizačních prvků.

Kost z mravenčí perspektivy

Vždycky, když Rájem jedu a setkávám se s turistickým nátřeskem, snažím se z dotyčného místa co nejrychleji prchnout. Anebo se snažím do Ráje vyjet ve chvílích, kdy ještě sezóna není v plném proudu. Třeba když není úplné teplo – jako teď o velikonočním víkendu. Vítr sice foukal docela studený, na kole se nejelo úplně příjemně, ale silnice zase byly prázdné a kupodivu ani na Kosti to nevypadalo jako v obležení za husitských časů (mimochodem, husité v čele s Žižkou Kost nedobývali, ta pověst o „Kosti, co patří psu“ je zcela nepravdivá). Pravda, u nedaleké staleté lípy sice každou chvíli zastavilo auto s rodinkou, která se fotila u zbytků stromu, ale pamatuji si, že jindy to bývá horší.

Pláže u Komárovského rybníka

Letní kemp u Komárovského rybníka byl už úplně pustý, po turistech ani vidu ani slechu. Také silničky v okolí Sobotoky s vystupujím hrotem zámečku Humprecht nebrázdila skoro žádná auta. Výhledy na ještě nerozkvetlou krajinu nebyly ovšem moc veselé, spíše se vyznačovaly zádumčivostí typickou pro podzim. Na obzoru byl vidět masiv Krkonoš – a ještě celý ležel pod sněhem.

Krajina jižně pod Troskami

Ať už je ale Český ráj turisticky přeplněný a profláknutý sebevíc, přece jen je to pořád hezký kus země. Jeho výhodou je, že tu na vcelku malé ploše najdete skutečně rozmanité přírodní krásy, pozoruhodnosti. Jsou tu skalní města, je tu hodně hradů, jsou tu lidové stavby, jenž byly svými majiteli-rekreanty vcelku dobře zrestaurovány (ano, někdy je to skoro kýč, ale asi je lepší kýč než hroutící se barabizna). Profil se vlní, je tu plno dobrých vyhlídkových míst. Český ráj nabízí hodně cílů pro výlety.

Zbytky staleté lípy

Jsem ale zvědav, jestli jednou zájem o Ráj, ale i to zmíněné Karlštejnsko, Krkonoše atd. trochu povolí, nebo to bude už jen horší a horší. Jestli se budou zdejší turistické nabídky a vymoženosti ještě prohlubovat, parkovací plochy zvětšovat a obslužnost bude dokonalejší. Nestane se z Ráje jednou namísto „obory“ už jenom takové krajinné zoo? Je to zvláštní paradox: abychom přírodu neničili, vlastně bychom do ní neměli zas tak moc vyrážet…