Kraj pod televizní jehlou

Středohoří je kus úžasné krajiny, který je bohužel obklopen kusem méně vábného území. Když jedete do Středohoří od Prahy, musíte překonat bezlesé zemědělské roviny dolního Polabí. A ze severu se zase na Středohoří tlačí uhelné pánve.

Krajina u Verneřic

Přesto je Středohoří stále jedinečné, a to především kvůli svému reliéfu. Zdejší kopce se homolovitě zvedají a klesají, je tu vůbec největší množství mrtvých sopek na českém území. To ale hovořím hlavně o levobřežné části Středohoří, tzv. Milešovském (podle nejvyšší hory oblasti, Milešovky, s výškou 837 m). Na pravém břehu Labe se rozkládá druhá část oblasti, Verneřické Středohoří. To je už trochu méně známé, snad i proto, že tu tolik kopců-hrotů není.

Jenže pro cyklistické výlety, ale i turistická pěší putování, případně výlety autem, je tahle oblast stejně vhodná. Třeba proto, že je tu příroda neporušená, že je tu méně sídel, že celá oblast je také o něco rozlehlejší. Verneřická část se mi líbí právě pro svou relativní nepoznanost, místy až tajemnost.

Z rozhledny Náčkovice

Název dostal tenhle kraj, který se zdvihá od Labe až o 400 výškových metrů, podle městečka Verneřice – je přímo v srdci oblasti. Zvláštní obec, skoro vždycky, když jsem sem přijel, bylo tu pusto, jako bez života. Stále je vidět, že kraj patřil do někdejších Sudet. Wernstadt, jak se městečko kdysi jmenovalo, ztratilo po válce většinu obyvatelstva, to nové se sem přiliš nehrnulo. Žádný div, celé území je totiž docela chladné, leží ve výšce okolo 500 metrů. Stačí přitom popojet jen pár kilometrů, například k Litoměřicím, a máte naopak jedno z nejteplejších míst u nás.

Buková Hora

Okolo Verneřic je krajina otevřená, vlnící se, s nádhernými výhledy. Docela tu ale fučí vítr. Jen sedm kilometrů odtud je nejviditelnější bod a vděčný cíl výletů, televizní vysílač Buková Hora (683 metrů). Je to ojedinělá věž, vysoká 225 metrů, vůbec nejvyšší betonová stavba u nás. Postavena byla v roce 1967, ovšem krátce před ní tu už jeden vysílač stál. Ten byl postaven v roce 1962, o tři roky později vyhořel. Dnešní „jehla“ je viditelná při dobrém počasí skutečně odevšad, pohodlně ji zahlédnete třeba z parkoviště na pražském letišti. Je to 60 kilometrů vzdušnou čarou.

Z vysílače se bohužel do krajiny nepodíváte, není přístupný, vidět je ale třeba do labského údolí z nedaleké skalní vyhlídky. Ale jen kousek odtud, u obce Náčkovice, najdete otevřenou rozhlednu z roku 2004. Odtud je krásný kruhový rozhled. K oběma stavbám se přitom dá dobře dojet na kole i autem.

Obec Zubrnice

A je ještě jeden cíl. Městečko Zubrnice, kde najdete jak skanzen lidových staveb, tak malé železniční muzeum. Právě tady se točil muzikál Rebelové, právě tudy procházela dnes již zrušená železniční trať, která posléze pokračovala až do Levína. To je obec, o které jsem se zmínil už v jednom z předchozích tipů na výlety. V Levíně se totiž točili Páni kluci. Dnes vypadá ta úžasná stanička, kde bydlel „pan Tomáš“ a kudy jezdila ta funící mašina, úplně jinak.

Muzeum Zubrnice

Pokud chcete zakončit cestu s příjemnou nostalgickou vzpomínkou na dětství, tak z Levína jeďte rovnou domů. Pokud chcete pochopit, jakými zákruty prošly dějiny po roce 1945, jeďte ještě do obce Konojedy. Je tu mohutný barokní kostel a areál zámku. Oboje ovšem totálně zničené. Jednou jsem se do kostela dostal, nebyly tu žádné dveře. Velmi depresivní pohled (fotky na www.pamatky.ceskalipa.org/kostel/kostel.php?co=konojedy/index). Příčina je nabíledni: areál byl po roce 1945 opuštěn a pak tu dlouhé roky sídlila armáda. Odtud rozhodně nebudete odjíždět s příjemně nostalgickým pocitem…