Sbohem, milované cyklotriko!

Nedávno jsem vyhodil svůj první cyklistický dres. Koupil jsem si ho někdy v roce 1995, když jsem chtěl zjistit, v čem je výhoda takového oblečení. (Hlavně v kapsách, řekl bych dnes.)

Dres byl krásný. Byla na něm totiž malba. Abstraktní cákance různých barev, v rohu nečitelný podpis autora-malíře. Žádný nápis, žádná reklama. Právě pro tu výjimečnost a estetickou kvalitu jsem si ho koupil. Sloužil mi dlouho a dobře.

Leč sedmnáct let je fůra času, a když jsem si ho nedávno zkoušel, byl mi už malý. Přibral jsem asi tak pět kil, navíc se mi jevil už poněkud zašlý. Ostatně ležel ve skříni už dobrých sedm let zcela nečinně. Nostalgie mi však bránila ho vyhodit.

V té samé přihrádce se však mezitím navršila hromádka dalších dresů. A právě když jsem nedávno od jednoho kamaráda, který dělá „v oboru“, obdržel hned dva nové dresy, musel jsem už udělat probírku.

Uvědomil jsem si také, jak se můj cyklošatník od dob začátků povážlivě rozrostl. Tehdy jsem jezdil jen s tím jedním dresem, vždycky po jízdě jsem ho vypral a do druhého dne uschl. Když neuschl, tam jsem ho navlékl vlhký a on uschl asi tak za deset minut prouděním vzduchu. Dneska mám dresů asi sedm a každý je jiný – liší se materiálem a prodyšností, způsobem zapínání, počtem kapes, samozřejmě barevností a výtvarným motivem.

Sedm dresů je v případě hobby jezdce zbytečně moc. Ale na druhou stranu ta možnost výběru má taky něco do sebe. Volím dresy podle počasí a typu materiálu, podle jejich barev a mé vlastní nálady. Jedné věci se ale bráním, v tom jsem se od toho roku 1995 nezměnil: nemám nijak v oblibě dresy, které vypadají příliš závodně. Pokud si dres koupím, vybírám spíš neutrální, bez nápisů, s decentním designem. Jezdím rekreačně, jízdu i výlet si užívám, takže by to bylo docela komické, kdybych chtěl vypadat jako z profipelotonu. A taky se mi nechce vyhazovat velké peníze za „značkový“ dres a ještě dělat reklamu nějaké stáji či firmám, o kterých nemám ponětí.

I když reklamní dresy taky mám. Jsou na sesterské časopisy Velo a 53×11. Převažuje na nich černá a bílá, tedy tiskařská kombinace, design je elegantní a respektuje typ písma, který používají oba magazíny. Připadá mi, že tohle jsou jediné „tematické“ dresy, které ke mně coby novináři patří.

Psáno pro měsíčník Cykloturistika