Ranní cyklistická honička

Takový výlet na kolo není jednoduchá záležitost. Lehkomyslníci to mají snadné, popadnou kolo, zabouchnou za sebou dveře a hurá jedeme. Ale co my, mírně neurotičí lidé postmoderní doby, kteří mají rádi věci pod kontrolou a nechtějí nic ponechat náhodě?

Začíná to od kola. Mám ho dobře seřízené? Fungují mi brzdy? Mám promazaný řetěz? Nerad bych někde v půlce cesty opravoval, nerad bych kvůli poruše havaroval. Kolo je ale to nejjednodušší, protože dneska se staví a prodávají stroje spolehlivé a většinou nevyžadující stálou údržbu.

Drama nastává v momentu, kdy se tážu sám sebe: mám vše s sebou? Mobil – ten hlavně, protože „kdyby něco“, dovolám se. Taky peníze, protože za ty se dá koupit leccos. Doklady, probůh doklady… Musím je vyndat z bundy, co nosím do práce. Ne že bych občanku někdy někomu ukazoval, ale tramvajenku a slevovou kartu na vlak ano. A mapa! Ale která? Abych z jedné nevyjel, raději vezmu hned dvě.

A teď oblečení. Kam jsem zase dal ty cyklistické boty? Kde mám rukavice? Které cyklokalhoty mám zrovna vyprané a které v prádle? Mám si vzít vyteplovací triko z umělých materiálů, mám si vzít dvě nebo tři vrstvy, mám s sebou brát bundu nebo jenom dres s dlouhými rukávy? Helmu, tu v žádném případě nemůžu nechat doma. A taky brýle, ale to je zase otázka, když jich mám několik (staré nikdy nevyhazuju, dokud je nezlomím) a některé k tomu čiré, jiné tmavší. Ale prostě jedny popadnu a basta.

A pak ještě maličkost: je pylová sezóna a mám si vzít prášek proti kýchání? Anebo to ještě vydržím a voda mi z nosu začne kapat až večer, při dojezdu?

Řeknu vám, někdy je ta příprava na cyklovýlet náročná. Zvláště když vím, že v 8.45 mi jede vlak a pokud ho prošvihnu, budu na nádraží čekat zbytečně další hodinu. A hlavně nezapomenout klíče od bytu!

Ale když to všechno v rychlém tempu ráno stíhám, když lítám z předsíně do koupelny, z pokoje do pokoje, když pak jedu přes město na nádraží téměř závodním tempem, když konečně usednu ve vlaku a jedu do cílové stanice, kde vstoupím a JEDU na kole, tak na všechen ten ranní stres a shon zapomenu. Náhle je člověk v klidu a může si vyjížďku krajinou užít.

Dnešní člověk si prostě některé věci umí komplikovat. Ještě že šlapat do pedálů je tak prosté.

Psáno pro časopis Cykloturistika