Mít tak doma sedm kol

(CYKLO) Kdybych měl peněz nazbyt a především doma dost místa, koupil bych si ke svým dvěma kolům – silničnímu a horskému hardtailu – ještě pár dalších. Vybral bych si určitě celoodpružené, pak druhý hardtail 29, možná by se mi hodilo i fitness kolo s šíří plášťů 28-30 a pevnou vidlicí coby rychlý „univerzál“, pak nějaké kolo s blatníky, na jízdu do práce nebo v zimě, a nakonec malou skládačku do kufru auta.

Celkem bych tedy měl sedm kol. Věřím, že bych je všechny využíval, bavilo by mě je střídat.

Mělo by to ovšem pár zádrhelů. Tak například počítadlo kilometrů. Je to pro mne docela důležitá věcička, ovšem takhle bych si jich musel pořídit celkem sedm. Podobně sedmkrát pumpička, protože by mě nebavilo ji pořád přendavat z jednoho kola na druhé. Také bych musel před každou jízdou nafukovat duše, protože v době, kdy by kolo stálo, by určitě trochu vzduchu uteklo. A pořád kontrolovat stav promazání řetězů rovněž není zábava.

Vzhledem k tomu, že ročně najezdím maximálně pět tisíc kilometrů, znamenalo by to na každé kolo ani ne tisíc kilometrů ročně. Kdybych měl všechna ta kola deset let, tak by mělo každé najeto jen pár tisíc, jenže za deset let přijdou nové technologie, možná i nové rozměry … Asi bych chtěl ten svůj vozový park sedmi strojů obměnit, což by znamenalo postupně se zbavit sedmi „starých“ (ve skutečnosti skoro nových, nepoužitých) kol a koupit sedm dalších.

Nebudu tuhle myšlenku dál rozvádět, došel bych k dosti zamotaným koncům. Chci říct jedno: člověk touží mít stále více věcí, ovšem kdyby si mohl tyto své materiální choutky skutečně dosytosti splnit, bude vším zahlcen a stane se otrokem věcí.

Dnešní specializace a fragmentace prakticky všech oborů, včetně cyklistiky, s sebou přináší mnoho výhod. Skutečnost, že cyklista si může vybrat z nepřeberného množství typů i modelů kol, je skvělá. Ale kolik kol na jednoho člověka je už moc a kolik málo? Někdo by řekl, že i dvě kola jsou už hodně. Stačí mít třeba jen jedno hybridní, tedy cross. Vyspělý cyklista se ale bude hádat a (asi oprávněně) tvrdit, že rozdíl mezi horským a silničním kolem je propastný a obě mají své jasné výhody a nelze mezi nimi najít kompromis. Další člověk bude stejně tak vynášet do nebe full, který je například při jízdě v horách nedostižný. Atakdále.

Přeju všem těm, kteří si pět i více kol v domácnosti na jednoho cyklistu mohou dovolit, aby si svůj vozový park skutečně užívali. Trochu jim závidím ten královský výběr – ale rozhodně ne celou tu kopu starost o tolik věcí. Ne nadarmo se říká, že kdo nemá nic, je skutečně volný a svobodný. Osobně bych to poupravil tak, že jedno kolo ke štěstí skutečně stačí.

Psáno pro měsíčník Cykloturistika