Jak jsem se stal meteorologem

Kolu vděčím za hodně, ale za jednu z nejpodivuhodnějších věcí považuji to, že jsem se díky cyklistice stal meteorologem.

 

Vím už něco o vzniku deště, o typech mlhy i oblaků, ale i tom, jaký je rozdíl mezi jíním a jinovatkou. To vše jsem vyčetl z meteorologických knih, které jsem si koupil … protože když jezdím na kole, nechci zmoknout.
Ano, prvotní zájem o meteorologii se vyvinul z tohoto prostého důvodu. Vždycky říkám, že dva největší nepřátelé cyklistů jsou psi a déšť. Pes vám nečekaně skočí pod kolo a vše hrozí pádem i zraněním (psa i cyklisty) a za deště se jezdí opravdu špatně (voda stříká zezdola i zeshora). Vyhnout se dešti znamená dívat se večer před jízdou na předpověď počasí, ale někdy se stane, že i během jízdy musíte dobře odhadnout, zda z toho či onoho mraku bude pršet. Sledovat rychlé proměny na obloze je pro kolaře nutná věc, a čím více o pochodech, které se na obloze odehrávají, víte, tím lépe si dokážete pak poradit, určit budoucí vývoj. Už mnohokrát se mi takhle podařilo šikovně „objet“ mraky i bouřky, které pro tu kterou oblast hrozily, už mnohokrát jsem dobře diagnostikoval počasí a zvolil trasu, kde pršelo minimálně či vůbec. Dnes už mi stačí jen letmo kouknou na oblohu, na přicházející mraky, a před kolegy-sportovci zkušeně pronést: „Z těhle mraků bude pršet jen čtvrt hodiny, buďte v klidu.“ Neříkám, že vždycky jsem se trefil, ale často to vyjde a to pak člověk zažije zvláštní pocit zadostiučinění. Věděl totiž, jaká bude budoucnost, a to je „umění“, které lidé vždycky náležitě oceňovali.
Nedávno jsem si koupil už asi osmý přírůstek do své meteo-knihovničky a důvod byl jediný: právě v téhle byly mraky typu cumulonimbus capillatus vyfoceny v celé jejich impozantní nádheře! Ale pozor, právě tyto „hory vlhkosti“, neboli „králové oblaků“, kteří mají tvar kovadliny, přinášejí silný déšť, vichr a někdy i kroupy.

Psáno pro měsíčník Cykloturistika

Komentáře k článku

Napsat komentář