Borec lysé hlavy táhl v Radotíně partu

(CYKLO) Z Prahy vede podél proudu Berounky cyklostezka a v Radotíně je hned u ní hospůdka páté cenové skupiny. Je to zahulený pajzl, ovšem přímo na cyklostezce a vedle najdete dětské hřiště. Nic moc atrakcí, jen obligátní pískoviště, houpačky, kolotoč a prolézačka. O zákazníky nemají nouzi, přece jen cyklistů tu jezdí fůra a místa si všimne každý.

Zastavili jsme s manželkou a našimi dětmi taky. Přisedáme k podlouhlému stolu, na jehož druhém konci sedí čtyři cyklisté. Byli perfektně vybaveni. Jejich silniční kola stála bratru každé minimálně 50 000 korun, možná i dvakrát tolik. Renomované značky. Dresy hrály všemi profesionálními barvami, docela vypracované svaly na nohou dokazovaly, že tahle grupa nejsou žádní hobíci. Byť jim bylo mezi čtyřicítkou a šedesátkou.

Vedli cyklistické řeči, takovou tu běžnou latinu. Nezaujal mne na první poslech obsah, nýbrž forma. Mluvili hodně sprostě, navíc hlasitě. Nemá cenu jejich výrazy reprodukovat, každý si je jistě v duchu dokáže představit.

Hlavní slovo měl ten nejstarší, borec lysé hlavy a jistě desítek až stovek tisíc naježděných kilometrů. Věk se v jeho slovech neprojevoval rozumným nadhledem a uměřeností, ale spíše nerozumným haurství, velkou mírou suverenity. Tu ještě zvyšovala hladina alkoholu. Pivo ostatně měli před sebou všichni a nevypadalo to, že by šlo o nealkoholické a že by sklenice před nimi byla v tu chvíli první v pořadí.

Nebyli všichni čtyři stejní, trochu se nechávali vzájemně strhnout. Typická tendence ke skupinové debilizaci… Rozpor mezi jejich bezesporu krásným cyklistickým vybavením a tím, jak se v tu chvíli projevovali nekrásně lidsky, byl značný. Copak si asi ti běžní cyklističtí výletníci, kteří posedávali okolo, o téhle partičce mysleli? Že každý, kdo jezdí na silničním kole a vypadá jako závodník, je mamlas?

Jejich hovor se chýlil ke konci, vyráželi domů. Kdyby jim dali policisté dýchnout do balónku, jistě by neprošli. Tři z nich šlápli do pedálů směr radotínská hlavní silnice, ten čtvrtý, borec z největších, zamířil na cyklostezku. Těžko říct, zda ten pruh viděl skutečně tak úzký, jakým je, anebo se mu zdál díky alkoholu mnohem širší. Večer jsem ovšem žádnou zprávu o tom, že opilý závodník-cyklista vrávoral na radotínské cyklostezce, a přitom srážel kolemjedoucí, nečetl. Měl zkušenosti, profík se nezapře.

Dodávat více neřeba. Snad jen, že výhodou cyklistiky je to, že vám umožňuje od nepříjemných životních jevů a situací ujet. Že můžete být na kole sami. Kdybych někoho z té party potkal při jízdě, jen bychom se třeba pozdravili a jeli si každý svojí cestou. A bylo by to tak lepší. Některé věci není potřeba vidět příliš zblízka.

Psáno pro měsíčník Cykloturistika