Nechte to na cyklistech, poradí si

(CYKLO) O minulosti a současnosti barvitého vztahu „České dráhy a přeprava cyklistických kol“ by se dal napsat značně dlouhý článek. Nabízím prozatím jen pár aktuálních postřehů.

 

Víte, v kolika možných typech vlaků/vagónů je dnes možné přepravovat kola? Je to více než desítka: staré motoráčky, větší motorové vozy, Regionova, staré „panťáky“, City Elefant, zelené vagóny (poštovní), nové expresní vagóny, soupravy RegioPanter, Pendolino atd. Ne ve všech jsou ovšem kola „vítána“ a ne ve všech se jich dá přepravit dostatek.

Za nešťastnou považuji především tzv. povinnou rezervaci kola, která se v nejméně praktické podobě týká moderních klimatizovaných rychlíkových vagónů; v nich je pro kola vyhrazeno pouze asi deset míst na celý vlak. To je během letních víkendů a tras z velkých měst doslova smrtící kombinace. Nezbývá než na služby drah rezignovat… Naopak staré zelené vagóny v kombinaci s ochotným průvodčím znamenaly, že se do nich dalo naskládat i přes třicet kol a všichni dojeli – aniž by přitom v permanentně vychlazovaném vagónu lidé mrzli. To je hlavně specifika City Elefantů, kde fučí klimatizační severák stejně nesmyslně, jako bývaly za socialismu vagóny v zimě přetopené na saharskou výheň.

Pokud tedy staré „pošťácké“ vagóny, které byly pro kola docela vhodné, musíme už odkládat na smetiště železničních dějin, pak je tedy alespoň nahrazujme něčím, co přepravu kol posouvá na skutečně vyšší úroveň. Což zamená především flexibilnější (a snad i větší) prostor pro kola. Dle mých zkušeností se ukazuje, že praktickou cestou je mít soupravu s otevíracími dveřmi typu „metro“, kam s kolem lehce najedete a můžete si ho sami pověsit na hák (tedy pokud nemáte příliš veliká kola nebo široké gumy a bicykl se vám do háku vejde; což je další kámen úrazu dnešní přepravy, avšak kapitola sama pro sebe). Kolo si za takové situace také ohlídáte, vidíte na něj; naopak povinná „umístěnka“ při rezervaci vás posadí z dohledu od kola a kdokoli ho může očesat… Někdy jsou sice háky plné, ale cyklisté si pak kola poskládají do uliček, většinou se prostorově uskrovní a vyhoví si. Ne-cyklisté sice nadávají, že se „tam nedá chodit“, ale také se nakonec procpou, případně vystoupí jinými dveřmi. Ve chvíli, kdy tento sice živelný, ale přirozeně řešitelný stav začne pověřená drážní osoba nějak organizovat a ohánět se předpisy, začíná situace houstnout a lidé jsou vzájemně naštvaní.

V podstatě zde popisuji běžné uspořádání pro kola v City Elefantu, ale nedávno jsem jel na trati Pardubice-Praha moderním vlakem typu RegioPanter a i on byl právě takto uzpůsoben. Rychlíková moderna a pohodlí, přitom jsem měl kolo na dohled a na háku. Bez nutnosti rezervace. Ovšem kdybych měl být zcela přesný: je mi v podstatě jedno, jakým typem vlaku s kolem jedu, zda padesát let nebo rok starým. Klíčové je, aby jízdenkové odbavení bylo co nejjednodušší a abych měl jistotu, že vlak mne vůbec vezme. Což dnes neplatí tak úplně.

Psáno pro časopis Cykloturistika

 

Komentáře k článku

Roman Kučera (27.11.2016, 22:10)

Dobrý den Andreji, a já se naopak ztotožnit nemohu. S kolem jsem cestoval ve vlacích v 15 evropských zemích a mohu informovaně prohlásit, že vztah železnice k cyklistům u nás je jeden z nejvstřícnějších. Povinná rezervace se týká dálkových spojů, tyto bývají např. v Německu v sezóně i několik měsíců dopředu pro cyklisty vyprodány a musíte jet pomalými regionálními vlaky z mnoha přestupy. Dojde-li k většímu nástupu soukromníků (kteří nevozí kola vůbec) na české koleje, budeme na časy ČD ještě se smutkem v oku vzpomínat. Hezký den R. Kučera

Pavel Černý (06.10.2016, 12:55)

Dobrý den Andreji,musím se ztotožnit s vašimi postřehy při cestování vlakem. Nejhorší je když nás je třeba 15,většinou jsme měli štěstí na průvodčího.Říkám si,kde by jsme mohli zatlačit,aby se to zlepšilo. s pozdravem Pavel

Napsat komentář