Kam dojedou éčka?

(CYKLO) Jsi pro elektrokola nebo proti nim? Ta otázka je dnes stejně závažná jako volba mezi Losnou a Mažňákem při výběru Velkého Vonta. Můj postoj je však nejblíže k tomu, jaký měli Rychlé šípy: „Ale třeba Bahňáka…“

Poprvé jsem se s elektrokolem v provozu setkal před lety na pohraniční cestě kdesi v Českém lese, kde mne míjel německý důchodce a vypadal nadmíru spokojeně. Možná tento vstupní zážitek rozhodl o mém neutrálním postoji k  novince. A taky jsem si brzy uvědomil, že více než o kolo se jedná o motokolo, které je ovšem tišší, lehčí a pro jezdce příjemnější než někdejší benzínové. Elektrokolo vůbec nevnímám jako konkurenci běžným kolům, ale spíše jako zcela novou formu jiného dopravního prostředku.

Elektrokola vytvoří samostatnou kategorii, stejně jako se lyžování před časem rozdělilo na lyže a snowboard. Na obojím se jezdí z kopce po sněhu – ale to je vše. Elektrokola také ještě velmi dlouho budou tvořit jen malou část v nabídce kol, asi ani nikdy ta klasická nevytlačí. Je to dáno jejich složitostí, váhou i cenou. Teoreticky by elektrokolo mohlo nad běžným zvítězit ve chvíli, kdy baterie o velikost 5x10x5 centimetrů a váze do 1 kilogramu bude umístěna v rámu nebo někde pod sedlem a motor bude stejně malý a váhově také nepřesáhne 1 kg.  To vše za 10-20 tisíc korun. Že by za dvacet let? Nebo až za padesát?

Ale i tak je otázkou, proč by kolo s pohonem mělo to klasické vytlačit? Motorové i elektrické dopravní prostředky sice způsobily, že člověk dnes méně chodí pěšky, ale současný pohodlný až sedavý způsob života vedl zároveň k tomu, že mnozí lidé více sportují, chtějí se hýbat – i proto jezdí na kole, kde musí šlapat. Kolo v klasické podobě je nepřekonatelné, je to vynález definitivní asi jako kladivo. Bylo jednou vynalezeno a není možné jeho princip vylepšit, nahradit. Stejně jako film nezničil divadlo, jako počítače, čtečky, tablety či mobily nevytlačily klasickou knihu, bude klasické šlapací kolo existovat navždy.

E-kola mají v sobě jistě mnoho rizik, často bývají uváděna ta spojená s ekologií: například co s bateriemi, e-kolaři se mohou v masovém měřítku dostávat do míst dosud nedostupných atd. Obavy jsou upřímné, ale zda se skutečně naplní, nevíme. Snowboarďáci taky nelikvidují krajinu, ačkoli jezdí mimo sjezdovky a ačkoli se toho všichni zprvu báli. Až se první velká vlna zájmu o e-kola, v níž nyní žijeme, usadí, věci se vyjasní. Podle mne se ukáže, že e-kolo je dobré přibližovadlo pro určitý typ jízdy, určitý věk, určitého jezdce. Pro všechny asi nebude. Proto jediné, co je dnes v souvislosti s budoucností elektrokol možné říct, zní: uvidíme a zítra, pozítří, popozítří budeme chytřejší.

Psáno pro časopis Cykloturistika