Ještě než ty baráky spadnou…

Michael Kocáb měl kdysi s letištěm Boží Dar v Milovicích velké plány. Představoval si, že by tu mohlo být obrovské nákladní letiště. Hezká úvaha, ale jako u jiných Kocábových, i tahle vyšuměla.

Sídliště Boží Dar

Letiště v Milovících, v bývalém vojenském prostoru, kde se po roce 1968 usídlili Rusové, se ani dvacet let po pádu komunistického režimu nestalo žádným vzdušným přístavem. Chátrá a zeje prázdnotou, dráha se ve spárách rozpadá, byť tu občas vzlétají a přistávají malá letadla. Letecká dráha v podobném prostoru, u Ralska, je v lepším stavu. I proto sem jezdí motorkáři. Na letišti v Milovicích by dvousetkilometrovou a vyšší rychlostí jezdit nemohli, povrch tu není bezpečný.

Řídící věž letiště

Na letiště se dostane přímo z Milovic, je to jen kousek. Místo má zvláštní atmosféru: dráha, podél ní velké vojenské hangáry chráněné zeminou proti útoku (do podobných vlétaly americké rakety ve válce v Íráku a ničily je raz dva) a okolní město duchů, které zarůstá.

Jeden z paneláků

Jezdím sem čas od času, poprvé jsem tohle místo objevil v půlce 90. let (vojáci předali oblast civilní správě v roce 1995). Už tehdy byly zdejší ruské paneláky totálně vybydlené a zničené, ale ještě tu na mnoha místech byly viditelné artefakty socialismu. Dnes už je jich méně, místo také víc podléhá vlivu přírody. Je to skoro až neuvěřitelné, jak rychle si příroda dokáže poradit s lidskými výtvory. Voda, vzduch, vítr a rychle rostoucí stromy ničí a pohlcují vše: domy, garáže, někdejší školu, kulturní i zdravotní středisko… Dnes už jsou to jen těžko identifikovateléné skelety. Za nějaký čas začnou padat. Je to skoro radostné zjištění, že příroda dokáže tak rychle vítězit nad lidským dílem – v tomto případě spíše „dílem“.

Přistávací a vzletová dráha

Ještě než ty baráky spadnou, určitě by je ale měli využít filmaři. Kdyby někdo chtěl natočit novou verzi Stalkera, tak tohle je to pravé místo pro „zakázanou zónu“. Horory, sci-fi, akční filmy… Pro všechny tyhle žánry tu jsou ideální kulisy.

Bývalý hangár

Okolního sídliště není škoda. Některé domy jsou sice zrenovované, vypadají hezky, ale renovovat celé sídliště, kde kdysi žilo deset i více tisíc lidí, nemá cenu. Jen ať to spadne. Letiště je ale trochu škoda, je to přece jen zvláštní stavba. Jenže co s ní? Vojenské hangáry jsou k ničemu, přestavba by stála stovky miliónů. Blízko jsou obce, místní by proti velkému provozu protestovali. Plánů a dokonce i předběžných smluv už tu bylo několik, ale nic se nerealizovalo.

Hangáry okolo plochy

Vojáci byli v Milovicích skoro celé století, přišli sem v roce 1904. Špacírovali tu vojáci armád rakouských, československých, německých, lidově-demokratických i sovětských. Stojí za to si tuhle zvláštní obec projít. Dnes tu žije skoro 10 000 obyvatel a vojáci už tu nejsou. Éry a režimy se tu ale přesto střetávají, nacházejí v bezprostřední blízkosti. Každá je úplně jiná a švy jsou hodně vidět.